...a ani nepřišel nic říct

I v karanténě lze zažít špetku adrenalinu. Morčátko se jednoho dne takhle trápilo nad hromadou esejí, když náhle vypadl proud.
„Nejde elektrika,“ konstatoval kdosi z kuchyně. Nebylo divu, řeklo si Morče, když běžely prakticky všechny spotřebiče, co doma byly.
Avšak ouha. Proud nechtěl naskočit.
Přeskočme nyní odpoledne plné stresu, že Morče nestihne eseje odevzdat, a přesuňme se do chvíle, kdy proškolený expert otevřel tu pěknou skříňku na ulici a málem se udusil dýmem od naší vyhořelé sítě.
A co že se stalo?
Morčecí soused si do zdi zaklepával hřebíček na loveckou trofej, a prorval u toho hlavní přívodný kabel. Voilà.

Fandom: život hlodavce

Jako strašidlo

„Když já ten zobák na hlavě nechci.“
„Urgh, Nelsonová, nekaž srandu,“ zaúpěl Raghu. Tohle byl jeho mistrovský plán. Hrozná klukovina.
„Já nevim, mám v tom hrozně kulatej ksicht. Vypadám to… tlustá. V těch hadrech.“
„Tak hele, říká se tomu hennin, tos věděla? A vypadáš, to, v klidu. Jako strašidlo!“
Grace v reakci na toto přirovnání začala povážlivě rudnout, ale Reggie dál zachraňoval situaci.
„Ale to je přece dobře! Jdeš dělat bílou paní. A vypadáš cool. Tak jdem na to.“
Ano, plánem bylo vystrašit nebelvírské prváky zjevením bílé paní. Při úplňku. S Nelsonovou zabalenou v prostěradle a papírovým kornoutem na hlavě.

Fandom: Felix Felicis!

Pakt

Při otevření dveří dovnitř nakrátko zabloudily zvuky z Prasinek plných studentů. Vstoupivši postava se krátce rozhlédla po prostoru, dveře za sebou zavřela, oklepala z ramen sníh a usadila se k druhé osamělé postavě u stolu.
„Kávu?“
„Ovšem.“
Než byl na stůl postaven druhý šálek, panovalo ticho. Pohledy byly vyměněny a slova čekala ve vzduchu.
„Tak?“
„Gweeny, letos nesmíme nechat Nebelvír zase vyhrát.“
„Kath, víš, že ať se snažíme jak můžeme, Havraspár bývá často poslední.“
„Udělejme trénink.“
„Stejně budeme nakonec asi hrát i proti vám.“
„Tak tomu říkejme dočasné příměří.“
„Tak na příměří. Uděláme trénink.“
Nepřátelský pakt byl stvrzen srkem kávy.

Fandom: Felix Felicis!

Morčátko přebírá štafetu!
Na kafe s nepřítelem teď sice možná ještě chvilku nezajdeme, ale útěchou nám může být poměrně sympatická hromádka témat na květen, takže místo pití kafe můžeme psát drabbly jako o život.

Jen ležet a pít

Hrad Volkihar byl vždy centrem vznešenosti. Dle mínění lorda Harkona nebylo totiž v Tamrielu vznešenějšího společenství než jeho upířího klanu. Bylo známo, že zde vládně ocelovou rukou – ale s dcerami byla vždy potíž.
Nemluvě o té, co někde už pár set let spala v jeskyni. To byla pravá potížistka.
Ale ty ostatní? Nejenže nebyly tak dobré ani tak vznešené, ony také celé dny spaly. Jen v domácích jeskyních. A že si chod klanu vyžadoval nějakou práci i z jejich strany? Jen ležely a sem tam si dolévaly číše.
„Vidíš je, Ronthile?“
„Hrozné, pane Harkone.“
„Tak aspoň ty něco dělej, běž.“

Fandom: Skyrim

Dobová specialita

Proběhla sázka, spíš vyhrožování, dá se říct. Buď dá hostinský orkovi takovou pochoutku, jakou v životě nejedl, anebo mu ork zlikviduje celý podnik.
„Haho, heda, hufim híct…“ začal rozšafně ork s hubou napranou k prasknutí, až mu sliny slastně tekly po klech, „he toto…“
„Prosím, polkni nejdřív, ano?“
„Hohe.“
„Tak, co chceš říct?“ zeptal se obezřetně vychrtlý majitel hostince.
„Musim říct, že sem žral už všecko. Jako kozy sem žral, vovce taky, jako prasata taky, jasný, a kravy, a to všecko. Ale že todle bude tak dobrý, to by mě fakt nenapadlo. Co to žeru?“
„Dračí morek smažený na másle.“

Fandom: Skyrim

Každá ruka (ne)třeba

Být hrdým Nordem! Přidat se k odboji! Jóóó…
…to byl velmi špatný nápad.
Ulo mohl být Nord hrdý jak chtěl (a vpravdě byl ze čtvrtiny breton a z osminy něco ještě úplně jiného), ale pro odboj se ukázal být takřka neužitečným. Zbraň sotva uzvedl, nedejbože aby s ní zvládl zabít někoho krom sebe, jako zvěd by stál za nic a jako posel, to už vůbec ne.
Byla mu tedy přisouzena role polního medika.
„A co mám dělat?“ položil dotaz k věci, když byl přidělen.
„Zašít roztržený, zastavit tekoucí, vyčistit špinavý,“ odpověděl hlavní medik úsečně.
„Ale jak?“
„To po cestě pobereš.“

Fandom: Skyrim

Tak přísahal

„Tak to už je vrchol, ó bohové, jestli tě nezabije nějaká bestie, tak to brzo udělám já!“ Dům vánku se otřásl řevem.
„Zlatíčko… Mám toho už ku**a plný zuby,“ navázala manželka tišeji, ale stále stejně rozzuřeně.
„Poupátko,“ začal na svou obranu lehce vyděšený muž, „já ti tedy přísahám – vím, jak je to pro tebe celé těžké… – ale přísahám ti tedy, že s tím seknu! Do žádnýho boje, do žádný války už nelezu.“
„Ani pro prachy?“
„Ne!“
„A z čeho budem žít? To jsou nápady. Já jen žádám, abys uklidil ty zbraně – nechci se nechat přeseknout padající sekerou, když utírám prach.“

Fandom: Skyrim