Dramatické dějství: O hrozné to zradě

(Prázdná chodba. Stojí zde brnění, vane hradní průvan, z dáli proniká šum od Velké síně. Přítomen ROMEO, vchází JULIE.)
JULIE: Jaks mohl!
ROMEO: (rudne) Ach, tebe já tu věru nečekal.
JULIE: Ach Romeo, jaks mohl? Byli jsme přáteli, byli jsme si blízcí, a teď?
ROMEO: Julie, Julinko, já…
JULIE: Tak kdo? Mluv pravdu!
ROMEO: Pravdu jen?
JULIE: Kdo tě ponoukl k mé zradě? Tvůj čistokrevný otec?
ROMEO: Můj otec…
JULIE: Tvá čistokrevná matka? Tvá sestra nenasytná, která se jen v dědictví vidí? Zrada tvá bolí, Romeo, což nevidíš?
ROMEO: Rodinou mou vynech ze sporu!
JULIE: Ach, vidím! Ta zmije Olšenkovna!

Fandom: Felix Felicis!

Koště mimo provoz

Donald Winter byl agresivní, vytrvalé a otravné dítě. Gabriel byl jen rád, že ho vidí jen několikrát do roka. Bylo totiž až děsivé, jak ten kluk upínal k famfrpálu – a to snad jen proto, že to byl potenciálně nebezpečný sport.
„Strejdo, prosííííím.“
„Nepůjčím ti koště, Donnie. Máma ti lítání zakázala, dokud nebudeš chodit do školy.“
„Ale já už jsem velkej, strejdo Gabe, prosíííím…!“
Gabrielova sestra nikdy nebyla trpělivá. Nechápal, jak zvládala Donalda na denní bázi.
„To koště je porouchaný.“
Donnie se zamračil. „Nene! To si vymýšlíš!“
„Nejspíš to bude závada na levý filánži.“
Donnie protáhl obličej… a skutečně přestal žadonit.

Fandom: Felix Felicis!

Pro elfa nic dobrého

Katolis vůbec nevypadal jako Xadia. Když cestovala s Runaanem a jeho družinou, Rayla si přírody nestíhala moc všímat. Když se ale vydala nazpátek v doprovodu princů a s velmi důležitým úkolem, už si všímat stačila. Žádné svítící rostliny, jen obyčejné stromy a tráva. Bylo to tak zvláštní.
A ta cesta. Nebylo tu vůbec co jíst!
Bylo jediné štěstí, že ona měla svůj moonberry juice (…tedy, než ho ta svítící žába všechen vypila).
Ale to, co jedli Callum a Ezran?
„Ani omylem,“ odsoudila tu bagetu elfka po prvním pohledu. „To jíst nebudu.“
Dobře udělala. Ač „královská“ bageta, ztupila by diamantovou brusku.

Fandom: The Dragon Prince

Jariho hledání

Nebylo v celém Tamrielu národa pověrčivějšího než právě Nordů. Jedním takovým Nordem byl Jari. Byl už dlouho sám a šel proto požádat bohyni Maru do jejího riftenského chrámu o pomoc. Po hodinách u oltáře odcházel jako v deliriu.
Jeho osudem prý bylo pojmout za ženu tu nejkrásnější seveřanku.
Pravda byla, že Aele Lovkyni zářilo z očí hodně věcí, ale zrovna něha to nebyla. Jari se však cítil požehnaný – to musela být ta žena, za kterou ho bohyně Mara vyslala!
Aela si to tak nevyložila – a rozhodně ne její manžel Drakorozený.
S jedním okem se pak Jarimu žena hledala trochu hůř.

Fandom: Skyrim

Doby špatné a horší

„Hele, tady máš, stejně jako vždycky – a, no, můžu poprosit službičku?“ ošil se po ještěrčím způsobu argoniánský trhovec, sotva váček přistál v Brynjolfově dlani.
„Od cechu?“
„No, spíš jako osobní… Tamta baba – umlčte ji nějak, prosím.“
„Umlčte?
„Bohové, ne zamordovat! Spíš… Ať už tu pořád neskučí!“
Brynjolf se vcelku dobře bavil, a zamířil se ochomýtat kolem stánku dané bretonky.
„Proč já chudák, zrovna v takových časech?“
„Ale, ale?“ zajímal se Brynjolf na oko, skrývající úsměv ve vousech.
„Vraždí se Nord s Nordem, je tu válka!“
„Takže byste radši vpád Zapomnění?“
„C-co…“
„Nebo tyranii draků? Válku s daedrami?“
A bylo ticho.

Fandom: Skyrim

Důvod k řevu

Adoptovat potřebného sirotka z ulice, to věru znělo jako hrdinský čin hodný Zvěstovatele Družiníků a Drakorozeného (v jedné osobě, vážení!). Malá nezdárnice si však velice rychle zvykla na luxus, co tatínek mohl poskytnout.
Jednou to byla málo dopečená bábovička, podruhé Lydia při úklidu někam zašantročila její dýku, a pak byla scéna proto, že se otci nechtělo rozdělávat oheň.
A otec stále opakoval, že nemá důvod řvát. Bez efektu.
Pak se však přestěhovali na novou usedlost v horách. Romantické, však odlehlé místo.
Obr řvoucí zvenku do oken už se jako příčina k hysterii akceptovat dal. To i Drakorozenému bylo do pláče.

Fandom: Skyrim

Prostě se rozhodni

„Mary, víš, že s tebou řeším věci, co našim vůbec neříkám,“ začal tehdy ještě dávno náctiletý Daniel nejistě nad šálkem čaje poté, co jim sestřin manžel nechal chvíli soukromí. Starší Sherwoodovic potomek, toho času už vdaná Underwoodová, významně pozvedla obočí.
„Víš, já jsem přemýšlel – máme ve škole takový kurz přežití…“
„Co na to říkal táta?“
„Že to nepřežiju.“
„A co máma?“
„No, že… Bych si to měl promyslet.“
„A co chceš slyšet ode mě, Danny?“ opáčila Mary klidně. „Prostě se nějak rozhodni a neptej se furt ostatních.“
Nečekala, že nakonec pojede. Popravdě to nikdo nečekal – ani to, že Daniel přežije.

Fandom: Felix Felicis!