Držme krok
Začala pravidelná každoroční migrace. Populace yettiů se pomalu šine náročným terénem, údolím Bangha Khu. Nejsou to žádní blázni, žádní lumíci, touto trasou se chtějí dostat na druhou stranou hor, na svá zimní stanoviště. Tak jako v předchozích letech, tak jako generace jejich otců, dědů, pradědů.
Vruuuuuum. V lamasérii Bangha Lai  láma spouští zbrusu nový diesel agregát na pohon plazmové televize, přeci jen, je nutné držet krok se světem. Vruum.
Nezvyklé vibrace se šíří kamenným podložím. První kamínek se začíná kutálet. Nabalují se vločky sněhu, už by z toho byl základ na sněhuláka.  A už je tu lavina.
Jediný yetti nepřežil.

Fandom: Originální

Spisovatel drabble

Fatální nedostatky ostentativní reedice dramat Williama Shakespeara byla má asi nejslavnější publikace, zároveň se mě její text  hluboce dotýkal a ovlivnil můj život.
Naštěstí jsem ji totiž celou psal tetovací pistolí na vlastní kůži, a když mě nakladatel požádal o originál textu, nechtěl jsem mu jej dát.
Optimisticky jsem doufal, že celý text bude zapomenut, pak jsem se však probudil ve vlastní posteli s jazykovou korektorkou Helenou vyzbrojenou ostrým skalpelem.
Rychlými tahy mě stáhla částečně z kůže, pak si sedla za stůl a začala opravovat, namáčejíc přitom korektorskou tužku v mé vlastní krvi.
Další díla jsem po dlouhé úvaze psal rovnou na záda jiných lidí a má žena, korektorka Helena, opravovala  a sbírala rukopisy rovnou v terénu, platíc přitom postiženým mizivý podíl z mých tantiém.

Fandom: DMD, 2013RD, Sdnvč

Koníček

Tu kůň před branou města, kde dříve byla pláň holá, co je to zas, Trója se bojí, ta zvěst jde kolem dokola.
Toť oběť bohům musí býti, od Danajů, co pryč plují. Musíme ji v město vzíti, říci Diu: "děkuji". Dejme každý velkou ránu, musím majzlík, pajcr vzít, rozbořit naši pyšnou bránu, kůň tu již dneska musí být.
Padla noc, kdy i luna spí, pak velká léčka slaví svůj žeň, vyběhla četa co vnitř koně dlí, pobije řady mužů i žen.
Už utichly poslední křiky boje, nažraní supi letí pryč, další kdo ruší klid mocné Tróje, bude až Schielllemannův rýč.

Fandom: Illiada, poezie

Lom světla mezi buky

Ludvík XIV. se nenaloženě díval z okna své rezidence divadelním kukátkem. Horký letní den. Nejnovější přírůstek do jeho královského zvěřince, bylo to stádečko slonů, si jen tak ožďubávali listí z mohutných dubů, pnoucích se nad hladinou jezírka. Jeden z nich spustil chobot do jezírka a natáhl s ním vodu, kterou postříkal své širé plece. Paprsky slunce, rozložené na drobných kapkách utvořily duhu.
"Heuréka" pomyslel si absolutistický vládce. Zazvonil na zvoneček a přispěchal lokaj.
"Tohle chci, jako ten le cinque elefant!" kývl na něj monarcha.

Stavba fontán ve Versailles byla dokončena příští rok. Král Slunce byl spokojen. Sloni ale mezitím pošli.

Fandom: Historie

Závislost

Jak se počet lidí rozrůstal, i nároky jednotlivých bohů stoupaly ve své náročnosti. Zatímco v době bronzové stačilo zaříznout slepici či býčka, v době železné už to musel být člověk. Doba pokročila, Mayové a Aztékové už obětovali celé kmeny. To vše jen proto, aby bohové drželi nad svým lidem ochrannou ruku.
Když si závislost počtu obětí na lidské populaci zaneseme do grafu, je zcela evidentní, že pro populaci rovnou osmi miliardám je i nutná oběť rovna bez pár drobných osmi miliardám.
Bohové si toto obětování mohou zajistit.
A co je teď lepší? Zahynout nebo být v tom drobném zbytečku populace?

Fandom: Poslední slzy světa

(nedělní žolík)
Stačí zamést

V každém podniku jsou chvíle, kdy se zběsilý tok večírků zastaví, barman pozvedá židle na stoly, vytře podlahu, umyje sklo, dolije petrolej do lamp a připraví podnik na další den.
Teď byl on takový vrchní. A že ten jeho podnik byl v parádním nepořádku. Přeci jen, šest miliard účastníků večírku, který náhle skončil, to už zanechá nějaké stopy.
Na svých dvou pásech po celé dny projížděl troskami města, poslední zůstavší, poslední hrdina. Den co den trpělivě lisoval kvádry rmutu v kostky, stavěje z nich novodobé pyramidy - pohřební pahorky lidstva.
První zákon mu ale říkal: Lidé se vrátí. On tomu věřil.

Fandom: Wall-e

První poučení

Radostné setkání, připlavaly k sobě blíž.
„Jé, ty jsi ale vyrostla!“ nadhodila ta první.
„Se ví.  Mi to tu svědčí. Plno epes mňamek.“
„No, jestli to takhle půjde dál... Inu, nastal čas, abych ti něco řekla o rozmnožování.“
„JJ, holky řikaly, že prej je to mazec.“
„Nejdřív tě naučím dvě slova: binární dělení.“
„Zase ňáká blbá matyka.“
„Ale ne, vůbec, to znamená, že ti prostředkem těla začne růst taková přepážka, která tě rozpůlí na samostatné části. Stačí hezky jíst.“
„Brr. To je humus.“

A mladší bakterie nelenila. Šla a vymyslela vícebuněčné organismy i pohlavní rozmnožování.
Ano, dámy, pány a sex.

Fandom: Věda ve sto slovech

Doubické radovánky

Kde pískovce ční a les, stezek pár,
kde Švýcar i Sas či Čech není stár,
tam nalezneš jistě radostí více,
tož spěchej v kvas do Doubice.

Nuž cestou  skloň svou hlavu,
pod mocný smrk či pod doubravu,
v tu chvíli zabloudí tvůj zrak,
na houbu, utrhni ji pak.

Ať bedla, hřib či holubinka,
zabal ji jen tak do plátýnka,
by cestou domů neoschnula.
Pak už se blíží osmé půla

to pravý čas kdy pánev vzít
a olej mocně rozžhavit.
Pak klobouk s kmínem osmažit
a bochník chleba nakrojit.

Talíř, vidlička a nůž,
teď s příborem se tuž.
Dobré chutnání,
zhoubičkování.

Fandom: Ze života