Zrádce

Pláči, zatímco z mého těla balzamovači odebírají vnitřní orgány. Pláči vděkem, neboť převtělení nejjasnějšího slunce, Raneferef, vládce duší a osudů kázal, že nemám být jako zrádce pohozen pouštním šakalům. Do nekonečných látkových pruhů kolem mého těla balí všechny  posvátné symboly, oko, hůl, skaraba, sovu a, co je nejdůležitější, Knihu mrtvých.
Čtu z ní  první invokaci cesty smrtí a kráčím nekonečnou chodbou dolů. V nádobě nesu své srdce.
Výstavný sál. Mihotavé světlo linoucí se z nádob s vodou i z malého jezírka. Maat zadrží svou sestru, Ammut požíračku a vyklepne mé srdce na váhy.
Neklesly, není zkažené, Ammut mé srdce nedostane.

Fandom: Egyptská mytologie
 

One day, Daisy

Daisy, nejnedobytnější krasavice ve městě, ještě znaveně odpočívala  v posteli. Původně jej považovala za proutníka, ale když pak viděla, že si nechal na paži vytetovat celé její jméno, podlehla mu.
Ramirez vyšel před dům. Zapálil si cigaretu, a chvíli jen tak postával na ulici, pět pater pod svítícím oknem. Rychle načrt do diáře další čárku, další trofej. Pak, jako by si na něco vzpomněl, párkrát cvrnknul do displeje svého mobilu.
Po jeho kůži se rozběhly vlnky. Uprostřed tetování se objevil kurzor, ukrajoval písmenko po písmenku. Z Daisy byla náhle Elvíra, jeho další oběť.
Nejlepší investice jeho života - elektronický tetovací inkoust.

Cesta a cena

Ten kufr měl sám od sebe tak nejmíň patnáct kilo. Tlustá pevná kůže, masivní přezky, pevný řemen. Na displeji sveřepě svítila jen osamělá čtyřka.

Blondýnka v kostýmku aerolinek se nezamračila, to jim provozní řád zakazoval.
-Janičko, můžeš to vzít za mne, mě zas střečkuje váha.

Dáma, v ruce třímaje letenku a pas, omšelý jak ona sama, si jen něco zamumlala a podle instrukcí se přesunula k druhému check-in okénku. Druhá váha však neukázala víc, a za chvilku už kufr vesele odjížděl po pásu. Stařena si pro sebe přestala mumlat. Pás se prohnul a znatelně zpomalil. Teď by váha ukázala šedesát.