Star Wars: Eclipse
RS sekce => S drabblem na věčné časy => Topic started by: Champbacca on 16. Feb 2016, 15:30
-
A kdo nenapíše drabble, toho pošleme kolonizovat Pustiny.
-
Spoilerčiny strasti
Do Pustiny jižně od Gludia by se žádný střízlivý dobrodruh nikdy nevydal, a to z přibližně milionu dobrých důvodů. Ta obrovská pláň bez jediného živého stromu, bezútěšně hnědá neúrodnou půdou a posetá dávno vybledlými kostrami nešťastných zvířat, totiž nezpustla tak docela sama. Hlavním důvodem byly statisíce obřích mravenců s obřími kusadly, jejichž cvakání bylo většině pocestných dostatečným varováním už z velké dálky. I zvířata Pustinu obcházela velkým obloukem a zdálo se, že i tráva z bezprostředního okolí chce prchnout.
Jenže Bimbelína prostě ty nové žluté boty z elfího setu akutně potřebovala a jenom ze zdejších mravenčích hlídek šlo vysekat návod.
Fandom: Lineage 2
-
Lotyšský T. S. Eliot
Politbyro táhne muže po štěrku. Vlevo pustina, vpravo pustina, za nimi pustina, před nimi pustina. Muž pláče, nejspíš dojetím, ví, že brzy bude konec. Provinil se, když chtěl zasadit zemiak do neúrodné písčité půdy vedle své jurty, a zaplatí za to životem.
Cítí v ústech chuť zemiaku a je šťastný. Ví, že jsou to halucinace z hladu a ústa má plná jenom štěrku, ale vidí na cestu a vidí do stran, vidí, že je doma. Vidí gulag, vidí šibenici a vidí pustinu. Jako doma, pomyslí si a slz už nemá; umírá rychle a ne na podvýživu, sousedi mu budou závidět.
Fandom: Lotyšské vtipy
-
Zuby a záření (2183)
Čtyři postavy opouštěly bezpečí nákladní lodi a otevírala se před nimi největší pustina civilizovaného vesmíru. Rozvaliny starých měst ležely zaváté radioaktivním prachem, ze země čouhaly železobetonové kostry zřícených mostů a to málo, co zbylo z vegetace, rozhodně nevypadalo hezky. Paprsky slunce, jinak sžíravě horké, na to dopadaly jaksi lenivě, jako by věděly, že už tu není co zabít. V dálce zuřila písečná bouře, dostat se do jeskyně kdesi na druhé straně bude tedy ještě obtížnější, než se obávali.
Jedním slovem Tuchanka.
„Domove, sladký domove,“ zanotoval Grok, překontroloval náboje v lupaře a jeho tři kolegyně váhaly, jestli se chudák nepředávkoval jódem.
Fandom: Mass Effect
-
Vivat volnost
Když se Banana poprvé ocitla na palubě Jolly Jedie, nejdřív doufala, že už loď nikdy nebude muset opustit. Vzápětí se nad tím zamyslela a začala doufat, že loď dočasně opustí u příležitosti návštěvy nějaké té exotické planety, kam posádka určitě létá každou chvíli.
Než zase vyskočili z hyperprostoru, sehnala si povolení kapitána a nadšeně stepovala v hangáru u výsadkového raketoplánu. A o dalších pár minut později už skrz transpariocelové okno hleděla na povrch první cizí planety, kterou v životě viděla. Nejspíš se jednalo o nějakou zapadlou pouštní planetu, nikde ani stopa civilizace. Totální pustina, naprosto ničím nezajímavá.
Bylo to boží!
Fandom: Star Wars
-
Pouštní úvahy
Cesta pouští nebrala konce a slibovaná oáza byla v nedohlednu. Fredryk si byl už jistý, že to podělal. Tenhle místní, podezřele ochotný průvodce lhal a teď určitě vede celou skupinku do léčky. Nebylo to nic jiného než zasloužený trest za prvotřídní blbost. V duchu jako by slyšel svého otce, jak s radostí v hlase konstatuje, že jeho druhorozený syn je budiž k ničemu. Měl vždycky pravdu. Fredryk skoro zalitoval, že za něj už nebude moci ani zapálit svíčku u Otcova oltáře v chrámu Sedmi, a s rostoucí lhostejností rozjímal, zda po jeho vlastní smrti někdo zapálí svíčku o oltáře Cizincova.
Fandom: Game of Thrones