Star Wars: Eclipse
RS sekce => S drabblem na věčné časy => Topic started by: Simbacca on 17. Dec 2018, 17:28
-
Nastal nám den veselý.
-
Dobrý den (8 BBY)
[„Holky, je to tady,“] pozdravil jednoho obzvláště hezkého rána v hyperprostoru Champbacca svoje rostlinky malastarského puškvorce, když přišel k nim do kajuty, a nezačal kontrolovat osvětlení a hydroponiku jako obvykle. Kdepak, dnešek byl výjimečný.
[„Konečně jste dorostly tak, že vás můžu sklidit!“] Po dlouhé době se usmíval, ne však sadisticky. Věděl, že dorostou a že jim to vynahradí, ale už se prostě potřeboval zhulit, a tak pro ty nůžky prostě sáhl a zanedlouho měl voňavé brko, jen ho zapálit. Byla to skvostná dávka.
Ovšem vystačila mu jen na jediný den, pak se musel vrátit zpátky k alkoholu a tradičnější depresi.
Fandom: Star Wars
-
Den D (0 ABY)
Protože zázrak se nestal a Algernnon Emily jen tak nevrátila, nakonec k tomu došlo. K definitivnímu a nezvratnému rozjetí plánu, který měl hodně změnit.
[„Tak jo, bando, je to tady,“] hlásil Simbacca na všech frekvencích všem těm, co se měli na útoku podílet, [„den D, na který jsme tak dlouho čekali. Bojujte udatně, nenechte se rozhodit a uvidíte, že se nad tím za pár let všichni zasmějeme.“]
Chybělo už jenom „ať nás provází Síla“, ale na místě byl ještě dodatek, který nahlas jako první ucedil jeho značně skeptický otec, momentálně se přesouvající na imperiální křižník Frau Engels.
[„Pokud to přežijeme.“]
Fandom: Star Wars #sotazníčkem
-
Veselosti pro vybrané
„Radujte se, zpívejte,“ hlaholil připitý chlapík, kterého si Zorbovy otrokyně matně pamatovaly z pánovy kuchyně a který se nějak dostal až k nim do sklepení, kde se marně snažily spát, „je tady ten slavný den, kdy se všichni musí veselit a kdy nám bude dobře, no tak, usměj se, kočko!“
Táhlo to z něj na metr daleko, ale strážným chvíli trvalo, než ho poslali zpátky nahoru, a tak z něj ještě něco málo vypadlo.
„Copak to nechápete? Pán Zorbo má přece zítra narozeniny!“
Takže tím „nám“ byla samozřejmě myšlena pouze ta šťastná menšina obyvatel paláce, co neměla na krku obojky.
Fandom: Star Wars
-
Vymodlené veselí
„Bratři moji,“ pronášel zapáleně Lotyš na náměstí v Rize a zimou se klepal jenom trochu, „sešli jsme se zde dnes, abychom byli svědky onoho krásného okamžiku, jaký nastává jen jednou za dvě generace. Můj otec ji nezažil, děd mi o ní nemohl vyprávět, neb zemřel v gulagu. Ale je to tady, den, na který všichni čekáte stejně netrpělivě jako na potravinové lístky – po dlouhé zimě přichází jaro!“
A skutečně, přišlo. Dokonce i vlaštovka proletěla, nebo tak něco. Lotyš hovořil dál, slzy v očích.
Než však dohovořil, jaro zase skončilo. Za další dvě generace možná celý den vydrží.
Ale spíš ne.
Fandom: Lotyšské vtipy