Star Wars: Eclipse
RS sekce => S drabblem na věčné časy => Topic started by: Šašek on 10. Mar 2021, 18:09
-
Samurajský meč.
-
Parchanti pekelní
To nejlepší, co si mohla prodavačka v papírnictví spojeném s hračkářstvím přát, byla návštěva roztomilých dětiček (čti: pézetek, neboli parchantů zasraných). Jasně, ne všechny děti byly poděs, některé školou povinné zákazníky měla Kara Melka celkem ráda, ale občas se objevili kreténi.
A nepochybně za jejich kreténství mohli debilní rodiče.
Když si totiž dvojice chlapců vzala ze stojanu role balícího papíru, pochopitelně toho nejdražšího, a začala mezi sebou šermovat s představou, že mají samurajské meče nebo co, a matka se k nim ani neohlídla, Kara Melka myslela, že vlítne na celou famílii, seřve je jako malé fakany a vykáže je ven.
Fandom: realita
-
Rozdělení zbraní
Rozdělování zbraní nepatřila mezi Docovy oblíbené věci. Když se o ně hrálo kámen, nůžky, papír, vždy to nějakým způsobem projel. Pokud tahali párátka.. taky si vždy vybíral jako poslední. Což o to, to by mu tolik nevadilo, kdyby tam zůstávaly nějaké pořádně zbraně. Pistole, samopaly a tak podobně byly rozebrané jako první. Stejně tak sekery a kladiva. Na něj tak většinou zbyl pouhý prachobyčejný revolver, nebo samurajský meč. Což o to, s tou druhou zmíněnou zbraní byla alespoň dost sranda. Tedy do doby, než se po čtvrtém zásahu do zombie rozsypala na několik kousků, to byl pak dost v prd..
Fandom: Z nation
-
Na památku
Nebylo to vždycky jen o zachraňování světa, vypalování nelegálních výroben kynosu nebo následování krvelačné vlčice do víru předem prohraného boje. Někdy se jejich tým dostal i na celkem zajímavá místa a absolvoval kulturní program, ať už šlo o prohlídku pařížského muzea s obrazy, na nichž se nacházeli spoře odění blonďáci s dramaticky povlávajícími hadříky okolo pasu, nebo o japonskou galerii bojových umění. Thierry byl zrovna uprostřed působivého výkladu, když se po přesunu k jedné obzvláště hlídané vitríně nestačil divit, že je vypáčená a prázdná. A ani by Jessiemu zpoza ramene nemusela vykukovat ta špička samurajského meče, aby byl jediným podezřelým.
Fandom: Equilibrium
-
Jiné pokoukání
Maksim byl odmala veden k šermu, a tak nebylo divu, že se v něm rozvinula láska k bodným a sečným zbraním. Ale jen s několika kousky skutečně trénoval, zbytek byl spíše už jen sběratelská záležitost. A čím cizokrajnější, tím lepší. Jako třeba umělecká replika dvojice katany a wakizaši ze sedmnáctého století s ornamentálními rytinami. Maks byl opravdu pyšný na to, když se mu povedlo tenhle úlovek získat, dokonce se zdobeným dřevěným podstavcem. Což lákalo k tomu, aby to doma postavil na krbovou římsu a kochal se, ale tam už se ve zdobených dřevěných rámečcích nacházely fotky, na které koukal raději.
Fandom: Felix Felicis!
-
Lidový hrdina
I když jste patřili do poměrně amatérské a čistě volnočasové šermířské skupiny, naskytla se vám fůra příležitostí potkat divné lidi (a lidi ještě divnější), a taky zažít nějaké dost bizarní chvíle. Ne zpravidla, ale velmi často se tak stávalo na různých veřejných akcích. Lidé se někdy chodili ptát, zda se s vámi mohou vyfotit (na což si vezmete přilbu, abyste nebyli tak k poznání) a podobně. Chodili ale i s odvážnějšími nabídkami.
„Pojďte, já si s váma zašermuju,“ ozval se jednou statečně týpek, který k šermířskému ležení došel s plastovou katanou. „Umím nějaký chvaty, manželka to natočí, pojďte.“
Nikdo nešel.
Fandom: realita
-
Samurajská srágora
Když Champbacca viděl brnění, které jim údajně poslal Wyrrgy, nebyl vůbec pobaven. Když o vteřinu později viděl v očích Kodyho nadšení vyvolané tím samým brněním, tušil, že je zle.
Nebylo totiž těžké si domyslet, že když je takhle hotový z brnění, které jako by vypadlo z filmu o bájných válečnících z teplého východu, bude ho chtít aktivně používat. A že když ho bude chtít aktivně používat, nejspíš ho i napadne přizpůsobit svůj světelný meč, aby k němu víc ladil.
Naštěstí však Kody na brnění docela rychle zapomněl, ostatně jako na spoustu jiných věcí, a k žádné svatokrádeži tak nakonec nedošlo.
Fandom: Star Wars
-
Mafřin mečák
Trpaslíci se sice obvykle oháněli kladivy, ale Bimbelína Bramboráková nebyla tak docela obvyklá trpaslice a preferovala meč. Nejspíš to mělo co dělat s faktem, že chtěla být paladinkou a že sečné zbraně byly na nemrtvé přeci jen trochu lepší než tupé.
Když přišel čas, neváhala a vyměnila spoustu zelených a modrých krystalů za jeden takový… orientální. Sekal dobře, lépe než její předchozí, byl lehčí a před ní ho na bojištích Elmoredenu otestovaly celé generace dobrodruhů.
Mafra se na to ovšem nevydržela dlouho koukat, své paladince se zjevila a obdarovala ji něčím mnohem zajímavějším, mečem, co mimo jiné svítil ve tmě.
Fandom: Lineage
-
Edvinův equip
Ve světě, kde se po nocích řezaly upíří klany, měly katany své léty prověřené postavení a dlouhou tradici. Není tedy divu, že je používali i ti, co proti upírům zasahovali, a to včetně Edvina, tehdy ještě relativního zelenáče.
Takový kus poctivé japonské oceli měl prostě nejen svoje kouzlo, ale i praktické přednosti: byl lehký, i bez nějakého očarovávání dokázal nemrtvé zabíjet jediným sekem a taky mu nikdy nedošla munice. I proto tvořily dva takové moc pěkné kousky základ jeho povinné výbavy.
Ovšem od dob, co měl k dispozici Meč rovnováhy a Excalibur, je přeci jen nechával pěkně doma nad krbem.
Fandom: Equilibrium