Star Wars: Eclipse
RS sekce => S drabblem na věčné časy => Topic started by: Šašek on 24. Mar 2021, 20:31
-
Čtyřicáté patro bez výtahu by mohlo být záhul, tak ještě, že to zažít nemusíme, co?
-
Cílová rovinka
Gon rozhodně nebyl jeden z těch, co by se jen tak vzdávali, zvlášť když byl ještě teprve na začátku. Ani po těch osmdesáti kilometrech běhu nebyl unavený, což bylo na dvanáctiletého hocha docela dost obdivuhodné. Mnozí jiní, starší a asi i lépe trénovaní, odpadávali a to byli teprve u první zkoušky z pěti!
Když jejich stále velká skupina doběhla ke schodům vedoucí k cíli, rozhodl se si ten běh trochu okořenit ve společnosti Killui a dát si malý závod. Těch čtyřicet pater nahoru vyběhl, jako kdyby to nic nebylo a dorazil nejen na stejnou s Killuou, ale i se zkoušejícím.
Fandom: Hunter x Hunter
-
Zase o patro výš
Karamelka pár poschodí vyběhla po třech, dalších pár schodů se pomalu plazila, tu a tam potkala souseda, nebo nějakého otravného idiota vyhodila ven, vstříc smrti. Zdolávala patro po patru, level po levelu, a mířila nahoru, k tomu vzdálenému cíli v mlze. Znala pár her, které končily u čtyřicítky, no.
Ona ale vystoupala posledních pár schodů v sedmadvacátém patře (cítila se, jako by těch pater bylo fakt čtyřicet) a pak udělala ten finální krok do osmadvacítky, což nebylo zdaleka tak epické, jak si představovala.
V tom dvacátém osmém patře se hodlala rok zdržet a začala krasojízdu s dortem a flaškou ginu.
Fandom: realita
-
Zákeřné výšky
„Příště na astronomii kašlu,“ brblala Irina, zatímco Gideon šel vedle ní a pobaveně se šklebil. Dřív jí záviděl, že ze zmijozelského podzemí to měla blízko do síně a ven, zatímco on se do nebelvírské věže dost naběhal a nedejmerlin, aby si něco zapomněl. Ale postupem času mu nedělalo žádné problémy schody vyběhnout. Na rozdíl od jeho sestry.
„Určitě jsme aspoň ve čtyřicátém patře!“ prohlásila melodramaticky.
„Tolik jich tu ani není,“ zakroutil Gideon očima. Ne že by se z toho sdělení mohla Irina radovat, protože vzápětí pokračoval: „Jsme ve druhém… a ještě nás jich pět čeká.“ Pořád to bylo moc vysoko.
Fandom: Felix Felicis!
-
Když se řeklo Coruscant, většina obyvatel galaxie, ať už pocházeli z jakkoliv zapadlých děr, měla docela přesnou představu o tom, jak to tam vypadá. A té představě dominovaly mrakodrapy.
Zcela zaslouženě, protože jich tam bylo fakt hodně. Skoro to vypadalo, že každý den vyroste nějaký nový, a i když ve skutečnosti bylo to tempo podstatně pomalejší, pořád bylo vyšší než kdekoliv jinde ve vesmíru. Čím výš pak takový mrakodrap sahal, tím větší byla prestiž jeho majitele i obyvatel, takže se všichni přirozeně snažili vyhnat to co nejvýš, až do samého nebe.
Ta pravá sranda ale začínala v patře mínus čtyřicátém…
-
Příhody odeklínače Jima vol.3
„Zvenku to nevypadlo tak vysoké…“ zamumlal Maks nepříliš nadšeně, když už dobrých patnáct minut stoupali s Jimem vzhůru po drolícím se schodišti, u kterého bylo záhodno nedívat se dolů, protože bylo točité, uprostřed zela černá díra až k zemi, a chybělo tu jakékoliv zábradlí, protože ho staří Babyloňané prostě nepotřebovali. A zatímco ti dva už byli někde ve dvacátém patře, tudíž v polovině cesty, Ted s oroseným čelem stál v tom pátém připlácnutý ke stěně a odmítal se hnout. „Nejdu.“ Vrtěl zběsile hlavou, zatímco Kate trpěla. „Podívej. Tvůj chlap je nahoře sám s jiným chlapem.“ Nakonec bral schody po třech.
Fandom: Felix Felicis!
-
Výhody vyvýšení
Označení „čerpací stanice“ obvykle v posluchačích moc zájmu nevyvolalo, ovšem v té na Sulonu tankovaly i imperiální hvězdné destruktory a byla tedy náležitě impozantní.
Odpovídala tomu i výška administrativní budovy, která se zvedala z prachu a špíny nuzného měsíce, ale končila o čtyřicet pater výše v nebesích. Sídlil tam nejen dispečink řídící celou stanici, ale také její vlivný ředitel, z jehož kanceláře bylo vidět až do Barons Hedu a jehož křeslo bylo nejžádanějším křeslem na celém Sulonu.
Celkem dlouho po něm toužila i Banana, ale pak to vzala zkratkou ke hvězdám a s nějakými vyššími patry se vůbec nemusela zdržovat.
Fandom: Star Wars
-
Bydlení na výši
Bydlení ve vysokém patře mělo svoje nesporné výhody – nádherný výhled z balkonu, například. Tím ale dost možná výčet výhod končil – Morčátko do přízemí dolů sjíždělo déle než jednu solidní minutu (a to tím rychlejším výtahem). Do oken mu z brněnské periferie fučelo tak, že průvan z parapetu shazoval i zábrany proti průvanu. Házení klíčů spolubydlícím z okna hazardovalo se zdravím. Výtahy věčně nefungovaly, ani jeden – a až když musel člověk jít po schodech nahoru, uvědomil si, že je to fakt hrozně vysoko. Málem ho u toho taky kleplo. Člověk by řekl, že těch pater musí být tak čtyřicet, ne jedenáct.
Fandom: realita
-
Zubizarettova zdravice
Stejně jako mnohé jiné vesničky na Kashyyyku, i Llullaillaco bylo malé, ale překvapivě vysoké – ono když postavíte vesnici vertikálně, kolem gigantického wroshyru, dává smysl, že patra naskáčou rychleji než ulice.
Zubizaretta to miloval, a jakkoliv si jinak přál spíš cestovat a obecně vzato z rodné díry vypadnout, fakt si užíval svůj malý byteček ve čtyřicátém patře nad zemí. Zemí stínů, tedy zemí, od které chtěl být každý rozumný Wookiee co nejdál. Zubizaretta si to užíval zejména ráno, kdy vstal, rozrazil dveře na balkón a protahoval se tam, čelem ke slunci.
A úplně nahý, protože tak vysoko stejně nikdo pořádně neviděl.
Fandom: Star Wars