Toulavá tlama

Na Sulonu bylo sice vždycky dost divokých zvířat, ať už člověk hledal létavé mailocy nebo nejrůznější zubaté ryby, ale narazit na cokoliv ochočeného byla velká vzácnost.
Banana měla tedy z hopsavého tvorečka, který vypadal trochu jako žába a neměl žádnou známku majitele, přirozeně velkou radost a vůbec jí nevadilo, že ji následuje. Vydávalo to roztomilé zvuky, umělo to přinést klacík a pokud to mělo zuby, nebyly vidět, takže se necítila ani trochu ohrožena. Naopak – vždyť právě dostala příležitost být prvním dítětem v Barons Hedu, co se bude moct pochlubit vlastním domácím zvířátkem.
Maminka ale nebyla z Gizky ani trochu nadšená.

Fandom: Star Wars

Zamřížovaný sen

Když si zrovna Becky nestýskala po jídle a spánku, dost často snila o někom normálním, s kým by mohla strávit zbytek života někde hodně daleko od Zorbova paláce.
O někom obyčejném, hodném a nenáročném. Vlastně by to klidně mohl být i člověk, protože ze zkušeností před zotročením věděla, že ti si svobodných Zeltronek až komicky váží. I ona by si takového človíčka vážila a určitě by mu byla dobrou ženou, jenom kdyby existoval i mimo říši snů a přišel si sem pro ni.
Což byl ten kámen úrazu: on sice existoval, ale byl zavřený v podobné cele o patro výš.

Fandom: Star Wars

Naprosto netuším, kdy se dostanu k internetům, tak vám téma nahazuju dřív, ať můžete napsat něco pěkného O človíčkovi.

Lovci

„Pane jo, ty vypadáš. Zase jsi celou noc flámoval?“ vysmíval se jeden bratr druhému, když ho ráno našel v nepříliš reprezentativním stavu na gauči, a rovnou dal vařit dvojité kafe navíc.
„Houby flám, na lovu jsem byl,“ zavrčel nevyspale druhý.
„Na lovu, jo? A cos chytil?“
„Právě že nic, ty hňupe. Ty potvory jsou strašně mrštný a uspávací šipky na nerfy na ně nezabíraj. Hele, nechceš jít dneska večer se mnou? Když mi podržíš pytel, tak to zvládneme.“
„Tak jo.“
Tu noc už uspěli, takže od té doby chodili na Zeltronky vždycky ve dvou a šlo jim to mnohem líp.

Fandom: Star Wars

Známá "tvář"

Ačkoliv sestry Branniganovy vystřídaly během svého života hned několik pánů na několika planetách, existoval někdo, kdo je vždycky našel. Přítelem či kamarádem by ho asi nenazvaly, protože jejich vztah nebyl nijak emotivní, nicméně jistou míru důvěry k němu chovaly a představoval pro ně jednu z životních jistot. Nemusely vědět, kam je ten či onen špinavý transportér veze tentokrát, ani o co horší nový majitel bude, hlavně když je hřálo vědomí, že i tam na ně čeká známý původem z Dxunu, který obletěl celou galaxii.
Ať se prostě hnuly kamkoliv, v cíli už je netrpělivě vyhlížela spousta přítulných tygrovaných vší muněk.

Fandom: Star Wars

Žárlivec

Koupit si na trhu s otroky osobní masérku nepatřilo mezi ekonomicky nejrozumnější rozhodnutí jistého nájemného vrahounka, ale odmítal toho litovat. Byla dobře vycvičená, flexibilní a znala nepřeberné množství masážních technik.
Taky mu říkala draku, což mu imponovalo. Problém byl v tom, že tak říkala i všem předchozím majitelům, a když ji pak musel z finančních důvodů prodat, hrozilo, že tak bude říkat i všem budoucím, což nemohl dopustit. Když už o ni měl přijít, chtěl být aspoň posledním drakem.
A vymyslel to docela dobře. Sice ji pak s tím vyříznutým jazykem prodal jenom za třetinu ceny, ale s klidným svědomím.

Fandom: Star Wars

Kdo si počká...

Otroctví mělo samozřejmě celou řadu negativních následků pro tělo i ducha, ale ne z každé nešťastnice v Zorbově harému se ihned stala nemyslící zombie. Některé, jako třeba Yaeta Brannigan, dokázaly i po pár letech využít každou příležitost k alespoň symbolické odvetě. Stačilo jen počkat si na příležitost.
„Jakej jsem byl?“ optal se jí jednou jeden egoističtější pirát a ona věděla, že je to tady.
„Rozhodně lepší než ten závodník, co jsem od něj minulej tejden chytila malastarskej syfl,“ zapředla a maximálně si vychutnávala jeho zděšený výraz.
Zorbův vrchní poskok ji za to samozřejmě zmlátil, ale totálně to stálo za to.

Fandom: Star Wars