Kocouří historie

„Pamatuj si,“ pravila starší otrokyně mladší, vyděšenější a odváděné kamsi pryč, „že každej Togorian byl jednou kotě.“
Becky si to pamatovala, přestože moc nechápala, co tím chce zkušenější kolegyně říct. Chtěla tím snad naznačit, že lze příslušníky této rasy zabavit klubíčkem vlny? Nebo že se jich i po letech dá zbavit prostým utopením v řece? Nevěděla, každopádně brzy na to přestala myslet úplně a doufala, že má ten její kocour ostříhané drápy.
Ono je vůbec dost těžké myslet na utopení něčeho, co je v současnosti tři metry vysoké a má vás to opřenou o zeď, nahou a vydanou na milost.

Fandom: Star Wars

Byla jednou koťata.
Jestli psala drabbly nebo ne, to vám nepovím, ale ono to beztak nikoho nezajímá, že?

Na pejsky?

Za dobu strávenou v otroctví se Becky Branniganová naučila spoustu akrobatických kousků, z nichž drtivou většinu později jako svobodná barmanka na jednom z nejzapadlejších světů Galaktického impéria takřka nepotřebovala. Přesto často vzpomínala na ty zašlé časy, kdy ji nejrůznější trenéři pod pohrůžkami nejrůznějšími tresty nutili k nacvičování dalších a dalších poloh a kdy od ní pak ty polohy vyžadovali nejrůznější zločinci. Nebyly to vyloženě šťastné vzpomínky, protože zahrnovaly spoustu bolesti, ale jedno se jim muselo nechat: že v nich předváděla takové psí kusy, za jaké by ji klidně vzali do cirkusu.
Se skutečným psem to naštěstí musela dělat jenom dvakrát.

Fandom: Star Wars

Hasiči nehasili

Hasičská zbrojnice v Barons Hedu patřila k nejmodernějším budovám veřejné správy na celém Sulonu a dost možná i na Sullustu. Tamní hasiči, bodří hoši s odvahou na rozdávání a svaly jako z kamene, měli k dispozici dvě vznášedla, nejvýkonnější čerpadla současnosti a k tomu díky husté síti zavlažovacích kanálů přístup k vodě kdekoliv ve městě i jeho okolí.
Měla jenom jeden jediný, ovšem docela zásadní problém: za dlouhých pět let její existence ve městě ani jednou nehořelo, takže byla nakonec zrušena, její personál přesunut do nedaleké a poněkud hořlavější čerpací stanice a její prostory privatizovány.
Dnes tam stojí obchodní centrum.

Fandom: Star Wars

Pro turisty

Ačkoliv nebyla zdaleka nejdelší ani nejširší silnicí na Sarininu, patřila Cesta tří králů jednoznačně k těm zajímavějším komunikacím planety. Vinula se nebezpečnou pouští na jižním kontinentě, spojovala dvě historicky znepřátelené země a byla vybudována v době, kdy ještě otrokáři netáhli za jeden provaz a planeta byla rozdělena mezi několik zpravidla znesvářených království. Své jméno pak tahle historická dopravní tepna získala podle toho, že mezi prvním kopnutím do suché země a poslední položenou žulovou kostkou stihli zemřít vladaři zodpovědní za financování celého projektu, povětšinou celkem nepřirozenou smrtí.
Otroky, kterých při stavbě té zatracené cesty padlo dobrých pár tisíc, samozřejmě nikdo nepočítal.

Fandom: Star Wars

Vynalézavý šibal

Další z řady nejmenovaných bespinských grázlíků byl sice inteligentní, ale to mu k dosažení vysněné pozice alfasamce kupodivu vůbec nepomohlo. Především proto, že to byl tak trochu parchant a rozhodně nepatřil k těm hezčím, ba ani hezkým obyvatelům Oblačného města.
Zkoušel všechno z Příručky mladého baliče, zkoušel být galantní, zkoušel pomrkávat a žertovat, zkoušel osvědčenou balící hlášku „smrdí ti tenhle hadr chloroformem?“ a dokonce chodil do posilovny… nic nepomáhalo.
Nakonec to, filuta, vyřešil docela elegantně a hlavně levně: začal pracovat pro Zorba a ten mu po vydařených kšeftech vždycky do postele naházel tolik holek, že ani nevěděl co s nimi.

Fandom: Star Wars

Déšť a chmury

„Milá maminko,“ ozývalo se ze zavřené kajuty na palubě Jolly Jedie hlasem náctileté Zeltronky a jediným dalším zvukem bylo hučení hologramu. Očividně nahrávala zprávu.
„Vím, že jsem se nějakou dobu neozvala, ale neboj se o mě, jsem v dobrých rukou vybrané společnosti. Nemůžu ti toho povědět víc, ale jsme zrovna na oběžné dráze jedné strašlivě deštivé planety, kapitán si úplně sám odskočil na nějaký soukromý výsadek a mně je tu nějak smutno. Krátce po příletu se mi dokonce zdál neuvěřitelně živý sen o tetičce Joyce, nevíš o ní něco?“
Na chvíli se odmlčela, svým unikátním zrakem pohlédla skrz trup lodi na zelenou kouli před koulí mnohem větší, fialovou, a zapřemýšlela, co to asi tak mohlo znamenat. Vždyť tetu Joyu viděla jednou v životě, tak proč na ni najednou mluvila ze snu a proč jí najednou bylo celkově nějak… divně?
Přemohla nicméně chmury, nadechla se a pokračovala.
„Domů se asi jen tak nepodívám, ale můžeš být v klidu, většinu času mi tu nehrozí žádné nebezpečí a naopak už jsem se toho hodně naučila. Měj se krásně, chybíš mi, tvoje Banana.“
Pousmála se na droida s holokamerou, stiskla odesílání, a protože to shodou neuvěřitelných náhod byl drabble, ulevilo se jí přímo kolosálně.

Fandom: Star Wars