Za zásluhy

Se jmény to v Zorbově harému bylo jednoduché – až na pár výjimek neexistovala. Každá nově přijatá duše prostě dostala číslo a v nepravděpodobném případě, že by ji někdo chtěl oslovit, stačilo buď vyvolat onu kouzelnou několikacifernou kombinaci, nebo sáhnout po osvědčených sprostých nadávkách, které byly nejen v Zorbově sklepení poněkud univerzální. Když některá z otrokyň chtěla, aby Hutt či jeho poskokové používali její původní jméno, musela se o to zatraceně snažit a netřeba snad dodávat, že ono snažení bylo vždycky fyzicky i psychicky náročné a obvykle neskutečně perverzního charakteru.
Ve výsledku tedy drtivá většina dívek na jménech nijak přehnaně nelpěla.

Fandom: Star Wars

Čísla

Každý věděl, že na Impériu cosi smrdí, a věděla to i Becky Branniganová se svým minimálním vzděláním. Což o to, jedna říše by vesmíru určitě stačila, ale v těch jednotách zbývajících už byl poněkud problém. Zejména pokud jste měli smůlu a narodili se jako některý z tisíců inteligentních živočišných druhů, kteří teď byli podřízeni člověku, ale i lidé se mohli snadno dostat do potíží – to už tak se systémy, kde železnou pěstí vládl jeden vychytralý despota, prostě chodilo.
Ovšem Becky si dobře pamatovala doby, kdy ji jiný jediný vůdce osobně ojebával poněkud doslovněji, takže si vlastně neměla na co stěžovat.

Fandom: Star Wars

Pavoučí palác

Nábožensky založených spolků bylo po předaleké galaxii hned několik, ale i mezi nimi byl tenhle poněkud zvláštní. Sdružovala je víra v něco vyššího, než jsou pozemské radosti, a všichni se snažili takového osvícení dosáhnout. Na rozdíl od jiných řádů se to ovšem zrovna jim docela často povedlo – pokud tedy považujete vyjmutí živého mozku z těla a jeho následné umístění do výživné nádrže za úspěch – a v tomto osvícení mezi sebou stírali rozdíly. Nespravedlnosti, nedůvěra, hašteřivost, to vše mohlo být zapomenuto.
Škoda jen, že s novým majitelem řádového sídla, jakýmsi Jabbou, to vzalo za své a b'omarrští mnichové museli držet pec.

Fandom: Star Wars

Zápas idejí

Pravda a láska prý vítězí nad lží a nenávistí. Říkal to alespoň jeden z chlapíků, co dlužil Zorbovi nějaké peníze a byl skrz ten dluh pár dní brutálně mučen.
Zorbovi to přišlo tak vtipné, že tomu prašivci prodloužil splatnost o další týden, ale pak dostal nápad, jak na tom tvrzení vydělat hromadu peněz. Už za tři dny se v jeho aréně konal zápas, jaký Bespin nezažil a v němž si vsadil snad každý obyvatel Oblačného města.
A co víc, Pravda a Láska skutečně vyhrály a svými špinavými sekerami Lež a Nenávist, ty druhé dvě Gamorreánky, rozsekaly na žrádlo pro banthy.

Fandom: Star Wars

Oveččí stesk

Náboženství se v kobkách pod Zorbovým palácem moc nenosilo, rozhodně tedy ne v tradiční podobě. Přesto se občas našla nějaká ta chuděra, co se božské pomoci dovolávala, a ostatní jí to většinou tiše tolerovaly. Až na tu nejnovější.
„Ale on mě v tom Bůh nenechá, víte?“ brečela už čtvrtou noc, „on si pro mě přijde a pomůže mi.“
„Nechci ti do toho kecat,“ zavrčela druhá, „ale sem fakt nepřijde. Spíš si počkej, až si tě povolá nahoru.“ A bylo ticho.
Nutno poznamenat, že zatímco první otrokyně vnímala boha jako jakousi všemocnou sílu, ta druhá tak po intenzivním výcviku říkala Zorbovi.

Fandom: Star Wars

Nesmrtelná filosofie

Když se člověk podíval na Branniganovy jako na rod, došel rychle k závěru, že je to banda flákačů s naprosto minimálním přínosem pro ekonomiku Oblačného města a Bespinu. Vlastně měli docela štěstí, že nepobírali prakticky žádné dávky a žili většinou jen z invalidního důchodu toho jednoho člena domácnosti, co zkusil pracovat v rafinérii na plyn a připálil si tam plíce. O tom, že jich hromada skončila v otroctví, už víme svoje.
Ve výsledku bylo každopádně vlastně úplně jedno, jestli byli svobodní a doma nebo je jako otroky někdo upracovával k smrti někde v dole, v obou případech zatvrzele odmítali bohatnout.

Fandom: Star Wars

Klíčové orgány

Od chvíle, kdy se trojice problematických otrokyň dozvěděla, že budou prodány zvrhlé Odulle Hutt, byla jejich cela jako vyměněná. Zatímco předtím prakticky pořád mluvily a spřádaly plány, jak utéci, a to i během častého a zaslouženého bičování, teď se z jejich klece neozval jediný zvuk. Seděly tiše, mlčely a dokonce ani neprotestovaly, že dostávají málo jídla.
Bachař si liboval, že jim z vidiny nového domova tak rychle zatrnulo, ale pravda byla trochu někde jinde. Ve skutečnosti si prostě byly vědomy toho, že jejich přežití bude již brzy záviset na jejich jazycích, a nechtěly dát strážím jedinou záminku k jejich vyříznutí.

Fandom: Star Wars