Taky forma katechismu... (tentokrát radši s explicitním 18+ varováním navíc)

Becky Brannigan nebyla ani zdaleka věřící, což by u Zeltronky nemělo nikoho překvapit. Přesto však měla o pekle lepší a pravděpodobně realističtější představu než kterýkoliv z těch uhlazených papalášů v honosných šatech a s obrázkovými knížkami, protože v něm žila. Alespoň si to tedy myslela, protože to fyzické i psychické týrání, podvýživa a soustavné zneužívání v Zorbově paláci jí rozhodně přišlo jako něco, co by si zasloužili spíš hříšníci než ona a další spousta nevinných.
Ovšem pak ji jednoho krásného dne hodili do pokoje tomu Gamorreánovi a její prdel poznala ne středověk, nýbrž právě nejčistší peklo. A pěkně do hloubky.

Fandom: Star Wars

Může, ovšem musí?

Doktor Genco by měl ze situace v jedné předaleké galaxii, konkrétně v Zorbových katakombách, určitě náramnou radost, a to kupodivu ne proto, že většina otrokyň toho na sobě vážně moc neměla. Mnohem zásadnější bylo, že by tam nalezl živoucí důkaz svojí teorie, za kterou se mu vysmál tým opravdových vědců. Vždyť kde jinde hledat takové množství inteligentních tvorů v tak nuzné finanční situaci a s chrupem v tak žalostném stavu?
Naštěstí ale zůstal v galaxii své a byl tak ušetřen další potupy, to kdyby mu někdo z pánů akademiků musel trpělivým hlasem učitele pomocné školy vysvětlovat, že korelace neimplikuje kauzalitu.

Fandom: Star Wars

Vnoření

„Tohle je normální votročina!“ vztekal se jeden drobný človíček a síla, s jakou bušil pěstičkou do zdi, by možná byla s to i omráčit ne moc velkou mouchu.
„To teda,“ souhlasil druhý, ještě hubenější, ale na rozdíl od prvního stále hleděl do papíru a pohrával si s tužkou.
„Nemůže po nás přece chtít, abychom vypracovávali ještě hlášení o hlášení o té zprávě, co píšeme, že byla úplně zbytečná.“
„No, vlastně může,“ namítal druhý a radši pracoval, protože být Zorbovým účetním zdaleka neznamenalo tolik jako být Zorbovým likvidátorem.
„Votročina, to povídám.“

Všem třem sestrám ve vedlejší cele to přišlo náramně zábavné.

Fandom: Star Wars

Připité prase (nedělní žolík)

Becky měla s opilými gaunery řadu nepříjemných zkušeností, ale našel se i jeden, na kterého s úsměvem vzpomínala ještě v důchodu.
Objevil se před mřížemi její cely jen pár dní poté, co byla začleněna do ostrého provozu, a pouhý pohled na jeho tělo stačil k tomu, aby na sucho polkla a málem se jí zastavilo srdce. Byl to Gamorreán, ošklivý i na jejich poměry, se zjevnou nadváhou a podobně zjevně ožralý jako prase, checht. Zabodl do ní skelný pohled a přemýšlel.
„Ta je moc ošklivá,“ zachrochtal nakonec, „nehodí se mi k pleti.“
Zmizel za rohem a Becky samou úlevou omdlela.

Fandom: Star Wars

Pirátská poznávačka

V Zorbově žaláři samozřejmě trpěla důstojnost jakékoliv myslící bytosti, ale zdaleka nejhůř na tom byly feministky. Ponižování, týrání a znásilňování stranou, ta všudypřítomná redukce ženské bytosti na předmět obchodu byla prostě nesnesitelná. Jako by nestačilo, že většina otrokyň dříve nebo později dostala tetování s čárovým kódem, pořád tu byla ta záležitost s identifikací jednotlivých děvčat. Od otrokářů samozřejmě nikdo nečekal, že si budou pamatovat jména, ale poznávat své svěřenkyně podle pozadí nebo prsou, to bylo vyloženě kruté.
Becky si nestěžovala, občas se to hodilo: jakmile se totiž dostala na svobodu a náležitě se oblékla, podle obličeje ji vůbec nikdo nepoznal.

Fandom: Star Wars

Zázrak!

Vidět ten výjev někdo z jiné planety, asi by nevěřil vlastním očím, a obyvatelé jedné vzdálené galaxie by se nejspíš začali křižovat. Ať už by ale provolávali slávu novému božstvu nebo starému Ježíšovi, pravdou bylo, že ta fialová holka prostě prokazatelně běhala po hladině jednoho z mnohých zavlažovacích kanálů. Vypadalo to, jako by bruslila, ale voda měla do zmrznutí hodně daleko a ty boty by navíc jako brusle fakt použít nešlo. S grácií přebíhala tam a zpátky a fyzika mohla puknout vzteky.
Bohužel pro Bananu ji nesledoval nikdo cizí, nýbrž její šéf, takže ten půjčený antigravitační článek musela okamžitě vrátit.

Fandom: Star Wars

Padavky

Pravidlo pěti vteřin neplatilo jen v jídelnách na mokrých planetkách, platilo i v katakombách pod Zorbovým palácem.
Řídily se jím desítky tam držených bytostí, řídili se jím všichni strážní, dokonce i ten ochočený rancor ve funkci drtiče odpadků vypadal, že o něm má nějaké mlhavé povědomí. Možná se zdá pošetilé, že někdo v takovýchhle podmínkách přikládá větší význam době, kterou jídlo strávilo na zemi, ovšem je třeba si uvědomit, že tohle pravidlo pěti vteřin bylo poněkud speciální.
Ono totiž tady platilo pro otroky. Kdo do pěti vteřin po pádu vyčerpáním nebo žízní nevstal, toho už se zvednout nepokoušeli. Ani bičem.

Fandom: Star Wars