Propastný rozdíl

“Já si stejně myslím, že to jsou vopice, seržo, říkal to přece i ten… no tendle… major,” uvažoval nahlas Noby, zatímco při hlídce procházeli kolem Neviditelné univerzity.
Seržant Tračník se zašklebil. “Lidoopi nebo opice, na tom nesejde,” mávl rukou. “Beztak mají stejnej počet blech a určitě chutnají jako kuře.”
Netušili, že je jejich rozhovor odposloucháván, dokud se za nimi neozvalo chladné a velmi výhružné: “Ook.”
Pomalu se otočili, aby následně spatřili vztekle naježeného knihovníka Neviditelné univerzity, kterak drtí v paži prázdný džbán a v očích má smrt.
“Ups,” vypadlo z Tračníka, “asi bychom ten džbán měli co nejrychleji naplnit banány.”

Fandom: Úžasná Zeměplocha

Vždy připraven

"Do háje! Potřebuju novej brk," skuhral Sky o lavici vedle při zkouškách NKÚ, když zamyšleně vypisoval odpovědi na zadání. "Kámo, máš brk?" sykl tedy k Iggymu poněkud zoufale.
Iggy se rozvalil na židli, pobaveně si odfrkl a zatvářil se jako největší frajer světa. "Že váháš!" Ještě aby neměl. Sice se ani trochu neučil - byl ostatně chytrý dost i bez toho - ale připravený přišel.
Zalovil ve školní brašně a podal Skyovi ten nejlepší materiál, jaký kdy sklidil a umotal.
"Ne brko! Brk, ty idiote!"
No, tak to úplně nevyšlo. Ale kdyby si Sky potáhl, určitě by se aspoň hodil do klidu.

Fandom: Felix Felicis!

Kdesi v horách

V dobách, kdy prakticky kdykoliv mohla přijít velká voda nebo blesková povodeň, bylo jistou výhodou bydlet vysoko mezi kopci. Měli jste tak celkem jistotu, že vám voda nespláchne barák a v lepším případě ani nevytopí sklep.
Ale!
Horší je, když ten kopec, kde bydlíte, obklopují rybníky, potoky a další srandy. Pak stačilo intenzivní liják a hle, potoky se vylily, rybníky přetekly, a kopec byl najednou odříznut od civilizace.
Karamelka se cítila maličko v zajetí, protože musela zrušit plány na víkend. Koupila si proto ebook, otevřela čtečku, že tam ebook nahraje, a vypadla na ní ukrytá tisícovka.
Dobrá odměna za uvěznění.

Fandom: realita

Pokus nevyšel

Barry sebevědomě kráčel chodbami hradu, ověšený lanem, v rukách oštěp, u pasu sekeru, na zádech kuši. A v kapse kus smradlavého sýra.
Když na něj narazil nebelvírský prefekt, zatvářil se dost podezíravě, protože už věděl, co je pan Kenway za číslo. "Na co to máš?" zeptal se opatrně.
Barry ho probodl odhodlaným pohledem a odfrkl si. "Přece na mamuta," odsekl a vykročil dál.
Prefekt neměl koule na to, aby ho zastavil, natož aby se vyptával dál. Někdy byla lepší nevědomost, hlavně v Kenwayově případě.
Barry kroutil hlavou - přece mu nebude vysvětlovat, že mu zase nevyšel pokus s engorgiem na krysu.

Fandom: Felix Felicis!

Cesta do pekel (2000+)

Monty využíval svůj čas mezi náročným studiem lektvarů efektivně, alespoň si to myslel. Prostě si žil poněkud bohémsky - cestoval, ochutnával zahraniční alkoholy, užíval si a bylo mu fajn.
Těžko říct, co ho jednoho léta zavedlo do srdce Evropy, malé zemičky zvané Česká Republika - možná to, jakou historií si nedávno prošla, možná její proslulé pivo, možná něco dalšího.
Každopádně, do Prahy přicestoval letaxem a další cesty se rozhodl absolvovat po mudlovsku vlakem. Netušil ale, že ta roztomilá zemička se roztomile jen tváří.
To zjistil až ve chvíli, kdy vlak zastavil v konečné stanici a z rozhlasu se ozvalo: "Brno, hlavní nádraží."

Fandom: Felix Felicis!

Roztomilost zabíjí

„Prosím, dodržujte bezpečnou vzdálenost!“ zvýšil profesor O’Shanley pro jistotu hlas. Vzít bradavické studenty do dračí rezervace, to bylo jako snažit se uhlídat pytel blech. Napadlo ho až pozdě, že to možná nebyl úplně dobrý nápad…
Karamelka jako by ho neslyšela. Uviděla totiž něco nevídaného – nedaleko ohrady se batolilo malinké rozkošné dráče Čínského ohniváče. Ta roztomilost snadno přemohla veškeré pudy sebezáchovy.
„No ty ši ale ložtomilej miláček,“ zašišlala Mrzimorka a rozběhla se dráčeti vstříc.
Profesorova ruka byla naštěstí rychlejší – uchopila kapuci mrzimorského hábitu a zabránila katastrofě; nedaleko už ostražitě číhala mamička toho roztomilého miláčka a ta tedy roztomilá nebyla ani trochu.

Fandom: Felix Felicis/realita crossover

Ne, díky, radši knihu (1997)

"Přestaň, vždyť to vyliješ!"
"Nestrkej prstíky do toho dortu!"
"Jacobe, ty čuně!"
Monty s pozdviženým obočím sledoval zoufalou maminku, která se stávala hysterickou, jak o stůl vedle neustále napomíná svého zjevně hyperaktivního syna. Mohly mu být tak tři roky.
Vyloženě zlatíčko, jehož nesouhlasný jekot poslouchala celá kavárna.
Monty si otráveně odkašlal a vrátil se očima ke knihám a notesům rozloženými před sebou, soustředit se však nedokázal.
Nakonec to vzdal a šel to zkusit do jiného podniku.
Prý pořiď si děti, je to radost! Výchova nic není, zvládne to každý! Tak určitě… svým způsobem byl vlastně docela rád, že je gay.

Fandom: Felix Felicis!