Nezištné hrdinství

“Dobrá, mizerný lide,” oslovil Drarozený okolo seskupený vesnický lid, který si ani neuvědomoval, že je právě urážen. “Vezmu na sebe riziko ohavného nebezpečenství a vydám se pobít ty bandity, co vás terorizují. Lydie?!”
Jako vždy, huskarl přiběhla s věrností psíka. “Vyřeš s nimi detaily,” pokynul k zástupcům neštěstím stižené vesnice. Nepotřeboval z nich tahat všechny detaily o lokaci a počtech, když na to měl lidi.
Zatímco tedy nabídl šlechetnou pomoc v nouzi a Lydia vyřizovala vše potřebné, začal se hrdina plížit kolem vesnice a lustrovat chudým vesničanům otlučené kredence. Moc toho nenašel. Vesničané asi opravdu byli trochu, inu, v nouzi.

Fandom: Skyrim

Žádný kšefty s minulostí

Bejt legendární hrdina, proč ne. Ale celá ta záležitost se čtením svitků předků se mu nelíbila – takže nějaký fušeři z minulosti mu sem poslali zhoubu světa? To nebylo nic pro něj. Dudek vždycky myslel, že není nad přítomnost, koneckonců, původně byl lapka a tím člověk být nepřestane. Když takhle vychcaně ze skalního výběžku ostřeloval tábor banditů, bylo mu dobře.
„Hej, hoši, co to…“
*šups*
„Do řitě, Frede…“
*šups*
„Ku**afix-“
*šups*
Svou přítomnost si teď Dudek chtěl užít s nakradeným zlatem – smýkla se mu ale noha a s rozkřáplou lebení přistál hned vedle banditů. Ani drak z minulosti ho zabít nemusel.

Fandom: Skyrim

Náklad fuč

„Jak jako na dně?“ Vrchní boss kšeftař, který měl pod palcem všechno, co se legálně i nelegálně hnulo ze samotského přístavu, se netvářil úplně spokojeně. Rolf se snažil tvářit co nejvíc zkroušeně, když mu líčil, proč s sebou nemá jeho náklad, ale hra na city evidentně nezabírala.
„Přepadli nás. Byli jsme v pytli. Ti zmetci nám prorazili díru v lodi.“
„A to se všichni utopili?“
„Jo, šéfe, měl jsem fakt štěstí.“
Boss se zamračil. „I Šago?“
„Jak říkám, všici.“
„Šago je zatracenej argonián!“
Rolf rychle pochopil, na čem je, ale nedostal se ani ke dveřím, než dostal tečku do hlavy.

Fandom: Skyrim

Zase jeden pracovní

Morčátko bylo normálně v roli baristky na lidi hrozně milé, pokud se chovali slušně, a většinou i v případě, kdy se lidi až tak nesnažili. Někdy to ale bylo moc.
„Tak jedno pikolko, jo,“ zabručel chlápek bez pozdravu a mával kartou, protože nač plýtvat slovy.
„Dobrý den,“ odseklo Morče velmi hlasitě a schválně začalo nejdřív vařit, než zadalo platbu do terminálu.
„A prosím vás, jede mně vlak za pět minut.“
Morče si fakt nemyslí, že by vypadalo jako delikomat. Ale když to někdo rád rychlé, prosím – příjemný pán se nakonec musel spokojit se slušně odstátým shotem. Ale asi byl spokojenej.

Fandom: morčecí job

Vešel, mluvil, a nebylo hezké se na to dívat

Vypadalo to na další klidný večer nad džbánkem, než ke Spícímu obrovi vkročil cizinec. Hned na zápraží se ohlásil jménem a začal živě komunikovat s místními. Lišácky do sebe vyklopil tři překvašené jablečné mošty, z čehož překvapení všech působil trochu připitě. A zatímco si staré hospodské páky vyměňovali úsměvy smíšené s upřímnými obavy o cizincovo blaho, začal onen vykřikovat… věci. Chvílemi mluvil o sobě, jako by sám sebou nebyl, vykládal o svém živobytí, zkušenost, své dlouhé dobré paměti…
„Kááámo, co myslíš?“ nahnul se jeden štamgast k druhému. „Chlast?“
„Ne, kdepak. To bude záležitost… Tadyhle,“ poklepal si na čelo. „Na mozku.“

Fandom: Skyrim

Hodiny před katastrofou

„O božíčku, Simone, se mnou to asi sekne.“ Oslovený Nebelvír poplácal Daniela po rameni. „Klid, Daníku,“ usmál se na něj optimisticky.
„Jak ale můžu být v klidu? Už jen tři hodiny!“ vypískl vynervovaně Sherwood.
„Podívej, já mám tu zkoušku za dvě hodiny.“
„Tak jak to že jsi v klidu?“
„No, jednou, dvakrát jsem ty lektvary pořádně projel, takže…“
„Já sedmkrát! Ale nepamatuju si vůbec nic!“
Čas do zkoušky NKÚ se krátil a lektvarů se Daniel opravdu obával. Simon se snažil ho uklidnit. „Však ani k asijským lektvarům tam moc kapitol nebylo, tak tři,“ chlácholil kamaráda.
„Jak tři? Jaké asijské lektvary?!“

Fandom: Felix Felicis!

Podobnost s reálnými osobami je čistě náhodná

„Tyvole, ty píšeš úkol? To už nějaký máte?“
Morčátko nestihlo minimalizovat okno s rozepsaným dokumentem dostatečně rychle. Ne, že by se stydělo za jeho obsah, ale věčné vysvětlování aktivit spolubydlící, to člověka úplně nebaví.
Ovšem, čas na drabblovou osvětu to byl koneckonců stejně dobrý jako jiný.
„Na úkoly teď se*e pes, tohle je něco víc. Moje milá, tohle je drabble.“
Následovalo obligatorní vysvětlení termínu.
„Takže krátká povídka, jo? O čem?“
„No, tady na nějaký téma, vymyšlená.“ Morče vše názorně demonstrovalo na monitoru, tedy znovu otevřelo skrytý dokument.
„Vymyšlená jo… Hej počkej, tady píšeš něco o mě.“
„Ech, cože…“
„Ty ludro!“

Fandom: inspirováno realitou, psaní drabblů už je nyní u nás na bytě známá věc

Bojovat jako dovah

„Dovahkiiiine!“ zahřměl nelidský hlas nad vrcholky borovic. Obrovský rudý drak přešlapoval mezi stromy i přes stromy, lámal porost a plival po něm oheň. Bylo jisté, že les tady lehne popelem. Drakorozený se přesto snažil mezi stromy skrýt – vychrtlý dunmer krátce vystoupil ze stínu a rychle vypustil šíp, jen aby se hned skryl a nasadil na tětivu další.
„Čel mi jako dovah, zbabělče! Postav se mi čelem a podívej se mi do očí!“
Dovahkiin si nerad nechal nadávat do zbabělců, ale jelikož hledět drakovi do očí znamenalo smažit se v jeho ohnivém dechu, řekl si, že protentokrát to jeho ego vydrží.

Fandom: Skyrim