Sopečné stěhování

Být kolonistou na Ennthu nebyla žádná prdel a vydržet tamní podmínky vyžadovalo silného ducha, silné tělo a silnou motivaci. Protože ono té planetě k nehostinnosti docela dobře stačilo běžné vulkanické klima, řídká atmosféra, nelákavé složení kůry a značně omezená biosféra, co teprve když jeden přičetl pravidelný cyklus slapových jevů, kdy se k planetě každých sedm let její měsíc přiblížil natolik, že se tam už vážně žít nedalo. Slapové jevy, zemětřesení, probouzení nových sopek a takové ty věci, však víme.
Přesto se někteří rozhodli, že je ani to neodradí, a prostě se na tu dobu pravidelně stěhovali na připravené orbitální stanice.

Fandom: Star Wars

Severní Karolína chce Radši být než snít.

Naděje na nášup

Kdokoliv jiný by na jejím místě chcípnul, kterýkoliv jiný Mandalorian by se zabil sám. Taková potupa, taková hanba, takové neštěstí…
Stanya ležela na zádech, nemohla se ani hnout a vnímala jenom dvě věci: příšernou bolest a déšť, který dopadal na její téměř nahé tělo. I přes křeče, které jí stále svíraly svaly, si tedy uvědomovala, že ji ti malí zkurvenci připravili nejen o čest, ale i o brnění včetně helmy, čímž se dostáváme k tomu, že každý konzervativnější Mandalorian by se na jejím místě zabil.
Ovšem ona konzervativní nebyla, stále dýchala a mohla si tedy dovolit doufat, že ještě neskončila.

Fandom: Star Wars

Nádechy naděje

Na přiznání, že je kapitánem ponorky, reagovaly Fróðiho letmé známosti různě. Dost jich předpokládalo, že prostě kecá, našlo se ale neméně takových, co jim to přišlo nadmíru zajímavé a samozřejmě nebezpečné.
„A to se nebojíš, že se potopíte?“ zhrozila se další a kapitán byl připraven.
„Zlato, to ponorka právě dělá, víš?“
„Já myslím jako neplánovaně, že se pak nebudete moct vynořit.“
„Nebojím,“ zavrtěl hlavou o to rezolutněji, že už to zažil, „to se vlastně docela často děje. Ale dokud máme vzduch, existuje velká šance, že všechno opravíme.“
Taktně zamlčel skutečnost, že opravovali pomocí magie, která toho dokázala vyřešit mnohem víc...

Fandom: Felix Felicis!

Doufání

Vrátil víčko na lahev a odložil ji vedle sebe. Podíval se na sklenici, ve které v nově nalité kapalině tancovaly kostky ledu. ¨V mezičase si potáhl z cigarety a vyfoukl čerstvou porci kouře do již tak zakouřené místnosti. V ty tiché momenty přemýšlel, jaký to vlastně všechno má smysl. Naděje a doufání jsou k ničemu, nicméně to bylo to jediné co mu v tuhle chvíli zbývalo. Mohl s tím dál bojovat, být naštvaný... všechno zkusil. Dokud ale v jeho plicích byl vzduch (byť notně prosáklý nikotinem), pořád to nevzdal. Pořád tam byl. Natáhl se pro sklenici a vypil celý obsah.

Fandom: Klidně by mohla být realita