Slibná simulace

„Normálně všem říkám,“ vítal Neva Simbaccu, jenž vylézal z cvičné stíhačky, „že výsledky v simulátoru vůbec nic neznamenaj, protože ve skutečným boji tě může sejmout i nešikovně vyhozenej kus organickýho odpadu.“
[„Jo, já vím,“] přikývl chlupatý pilot, který zmíněnou řeč slyšel minimálně šestnáctkrát. Ovšem to poněkud předbíhal, protože profesor Habili neměl v plánu ji zopakovat posedmnácté. Dneska místo toho znovu koukl do datapadu, jestli ho nešálil zrak, a pokrčil rameny.
„No tak dneska udělám výjimku a dovolím ti se samolibě usmívat přinejmenším do oběda, protože tohle bylo něco na mou duši kulervoucího a nějaký popelnice se ty bát fakt nemusíš.“

Fandom: Star Wars

Retardovaná realita

Slečna Branniganová z psychiatrické léčebny Atalay byla možná jenom iluze, ale občas měla docela dobré argumenty. Třeba že dokud neexistuje důkaz, že je iluzí, může být dost dobře skutečná a je to naopak onen přemoudřelý pacient, kdo si něco vymyslel.
Champbacca musel uznat, že na tom něco je, a byl ochoten to v rámci férovosti vyzkoušet. Ne že by ho vidina života bez chlupů a dalších věcí lákala, ale už ho nebavilo se hádat a dostávat od promované psycholožky jednu debilní terapii za druhou.
Tak se na ni usmíval, ty pindy jí odkýval a přemýšlel, jak z těch sraček ven.

Fandom: Star Wars

Úsměv

Už ani nevěděl, kolikrát slyšel ty slova ať drží hlavu vzhůru nebo ať se usměje, že to přeci není konec světa. Už mu to začínalo lézt na nervy. Asi to většina nemyslela špatně, jen to byl nejrychlejší a nejméně náročný způsob reakce na situaci, ve které se s ním ocitli. Naučil se zase usmívat. Nebylo na tom úsměvu nic upřímného. Bylo to ale nakonec vlastně docela jednoduší, než vysvětlovat, že ty slova útěchy a podpory, když nejsou míněná vážně, situaci naopak zhoršují, než aby pomáhaly. Skrze slzy v očích se usmíval a uklidňoval svoji společnost, zatímco uvnitř stále pomalu krvácel.

Fandom: The Dark Void

Kladivo na křiváky

Bylo to skoro jako promítání filmu pro pamětníky, ale nešlo o film. Posádka Alenky se sešla před plátnem, na nějž byly promítány diapozitivy fotek z konce světa, a ač pár pamětníků v publiku skutečně bylo, pro většinu šlo o přednášku z dávných dějin.
„Tady vidíte úplný začátek, to Surt vysadil tu nejpostradatelnější pěchotu,“ komentovala to valkýra, jedna z těch pamětnic, a protože fotka byla fakt komplexní, hned se našel jeden zvídavý dotaz.
„Vidím dobře, že Tór támhle vzadu mlátí hnusáky žralokem kladivounem?“
„Jo, v jednu chvíli svým kladivem mrsknul tak nasraně, že chvíli trvalo, než se otočilo, tak mezitím improvizoval.“

Fandom: Equilibrium 4k

Usmívej se, jako by to bylo doopravdy.