Lepší zlato v cizích rukou než hlava na špalku

Rony se zasnil. Viděl ty plné kapsy zlata. Zvlášní bylo, že první věc co ho napadla, byla potřeba koupit helze něco hezkého. Už se pomalu těmi nadnášejícími myšlenkami nechal unést, když ho Morvin zase posadil pevně nohama na zem.
"Já chápu, že by se ti ten poklad líbil." řekl suše.
"Tohle ovšem zavání krchovem tolik, že se už nad náma snášejí mrchožrouti." dodal.
Rony najednou posmutněl.
"Navíc, já mám rád svoji hlavu přesně tam, kde je. Na mým krku." přiložil ještě rogue.
"A i kdybych chtěl, radši budu pokračovat v životě, než být bohatá mrtvola někde za městem." uzavřel diskuzi. 

Fandom: Dnd for dummies

Sopečné stěhování

Být kolonistou na Ennthu nebyla žádná prdel a vydržet tamní podmínky vyžadovalo silného ducha, silné tělo a silnou motivaci. Protože ono té planetě k nehostinnosti docela dobře stačilo běžné vulkanické klima, řídká atmosféra, nelákavé složení kůry a značně omezená biosféra, co teprve když jeden přičetl pravidelný cyklus slapových jevů, kdy se k planetě každých sedm let její měsíc přiblížil natolik, že se tam už vážně žít nedalo. Slapové jevy, zemětřesení, probouzení nových sopek a takové ty věci, však víme.
Přesto se někteří rozhodli, že je ani to neodradí, a prostě se na tu dobu pravidelně stěhovali na připravené orbitální stanice.

Fandom: Star Wars

Severní Karolína chce Radši být než snít.

Naděje na nášup

Kdokoliv jiný by na jejím místě chcípnul, kterýkoliv jiný Mandalorian by se zabil sám. Taková potupa, taková hanba, takové neštěstí…
Stanya ležela na zádech, nemohla se ani hnout a vnímala jenom dvě věci: příšernou bolest a déšť, který dopadal na její téměř nahé tělo. I přes křeče, které jí stále svíraly svaly, si tedy uvědomovala, že ji ti malí zkurvenci připravili nejen o čest, ale i o brnění včetně helmy, čímž se dostáváme k tomu, že každý konzervativnější Mandalorian by se na jejím místě zabil.
Ovšem ona konzervativní nebyla, stále dýchala a mohla si tedy dovolit doufat, že ještě neskončila.

Fandom: Star Wars

Nádechy naděje

Na přiznání, že je kapitánem ponorky, reagovaly Fróðiho letmé známosti různě. Dost jich předpokládalo, že prostě kecá, našlo se ale neméně takových, co jim to přišlo nadmíru zajímavé a samozřejmě nebezpečné.
„A to se nebojíš, že se potopíte?“ zhrozila se další a kapitán byl připraven.
„Zlato, to ponorka právě dělá, víš?“
„Já myslím jako neplánovaně, že se pak nebudete moct vynořit.“
„Nebojím,“ zavrtěl hlavou o to rezolutněji, že už to zažil, „to se vlastně docela často děje. Ale dokud máme vzduch, existuje velká šance, že všechno opravíme.“
Taktně zamlčel skutečnost, že opravovali pomocí magie, která toho dokázala vyřešit mnohem víc...

Fandom: Felix Felicis!