Doufání

Vrátil víčko na lahev a odložil ji vedle sebe. Podíval se na sklenici, ve které v nově nalité kapalině tancovaly kostky ledu. ¨V mezičase si potáhl z cigarety a vyfoukl čerstvou porci kouře do již tak zakouřené místnosti. V ty tiché momenty přemýšlel, jaký to vlastně všechno má smysl. Naděje a doufání jsou k ničemu, nicméně to bylo to jediné co mu v tuhle chvíli zbývalo. Mohl s tím dál bojovat, být naštvaný... všechno zkusil. Dokud ale v jeho plicích byl vzduch (byť notně prosáklý nikotinem), pořád to nevzdal. Pořád tam byl. Natáhl se pro sklenici a vypil celý obsah.

Fandom: Klidně by mohla být realita

Bdělí bídáci

Když Peechpeer dostal úkol, hodlal ho dodržet, na čemž nebylo nic špatného. Siena to ale přesto trochu sralo, patrně proto, že tím úkolem bylo hlídání a cílem toho hlídání byl právě on. Zpočátku to nevnímal, ale když se kolem vás neustále motá podezřívavý hlodavec s vidličkou, začne to po čase být trochu otravné a Sien se nakonec dostal do fáze, kdy mu trošku ujely nervy.
„Sakra práce,“ zaklel, když na něj Peechpeer bafl při noční cestě na záchod, „to jste vy potvory vždycky vzhůru nebo co?“
Chadra-fan se trochu pyšně bránil.
„Náhodou chodíme spát taky, ale stačí nám hodinka denně!“

Fandom: Star Wars

Jižní Karolína vzkazuje: Dokud dýchám, doufám.

   Předčasně pochopené proroctví

   „Tak pojď dál,“ ozvalo se z potrhaného stanu, „už jsem ti i uvařila čaj.“
   Gangstera před stanem to trochu zmátlo, nicméně šel za čarodějnicí a věštkyní, ne k doktorovi, tak vlastně dávalo smysl, že o něm věděla i bez dojednané schůzky. Dokonce jí to dost přidalo na kredibilitě a zahnalo to pochybnosti, které měl celou cestu sem.
   „Dva cukry a frťana levného rumu, nemám pravdu?“ pokračovala, ale to už vcházel do útrob nuzného obydlí, kde hořely tucty svíček a kde to smrdělo exotickým kořením. Viděl také několik šňůr s rozvěšenými suchými bylinami, ale na další zkoumání neměl čas ani náladu. Přikývl prostě, že se s jeho preferencemi stran čaje trefila, posadil se do křesílka a snažil se na čarodějnici na druhé straně stolu koukat co možná nejneutrálněji.
   Svým vzhledem ho ale ve skutečnosti trochu zaskočila. Čekal seschlou bábu nad hrobem, s obličejem potetovaným kmenovými symboly a možná mlžně zakalenýma očima, ale ona byla… fakt pěkná. Pleť tedy trochu víc do šediva, než by bylo zdravé, ale jinak by ji bez uzardění nazval exkluzivním zbožím a nedivil se, že vypadla ze své rodné hroudy, kde to sotva mohl někdo ocenit. A jestli ještě uměla věštit tak, jak se tvrdilo a jak naznačovaly její předchozí komentáře, dost se divil, že žije v tak nuzných podmínkách.
   „Za rok půjdu do lepšího, neboj,“ odtušila a on pochopil, že by si měl asi dávat pozor na to, co si myslí. A že by asi neměl pohledem sjíždět z obličeje níž či se snažit vypočítat, kolik by za ni dostal na sarininském tržišti. „Ovšem ty možná ne. Nepřišels ke mně kvůli čaji, že?“
   „Ne,“ potvrdil gangster, na čaj se ani nepodíval a šel rovnou k věci. „Potřeboval bych rozklíčovat proroctví od jedný vaší… kolegyně.“
   „Konkurence,“ opravila ho a pokynula, ať se napije. Neodporoval, natáhl se pro porcelánový šálek a za pár okamžiků musel uznat, že čaj umí vařit přinejmenším stejně dobře jako číst myšlenky.
   „Tak povídej, co ti ta stará bréca vyvěštila,“ pokynula mu, jakmile šálek zase odložil. Přišlo mu trochu zvláštní, že si to nedokáže prostě vytáhnout z jeho hlavy podobně jako ty předchozí věci, ale rozhodně už bylo pozdě na to, aby její postupy nebo schopnosti nějak přehodnocoval. Prostě se zhluboka nadechl a začal, protože ačkoliv patřil k těm méně hovorným ničemům, tohle se jednou větou říct prostě nedalo.
   „Ptal jsem se jí, na co si dát majzla, co by mohlo ukončit moji… kariéru.“
   „A co ona na to?“
   „Že mi hrozí smrtelný nebezpečí, a že si mám dát bacha na zuby hlodavé, oči půlnoční a torby bezedné.“
   „To mi zní jako křečkohryz.“
   „To mně taky,“ přikývl gangster. „Ale zrovna dneska ráno jsem na jedný akcičce na jednoho narazil a nebezpečnej vůbec nebyl, vlastně jsem ho sejmul hned, co jsme pořešili jeho majitele.“ Vypadal rozrušeně a natahoval se pro šálek, tak to vzala za něj, ať se může napít.
   „Zdá se tedy, že se to proroctví moc nenaplnilo, že?“
   „Právě,“ souhlasil lotr, jakmile polkl čaj, „navíc když jsem za tou věštkyní zašel znova, tvrdila, že se nespletla a že to varování naopak vidí ještě zřetelnějc. A že jsem fakt v hajzlu. Ale nedokázala říct proč, že to už prej nevidí.“
   „Tak se podívám já, co ty na to?“ řekla čarodějka sebevědomě, natáhla ruku, do které úslužně vložil menší aurodiový ingotek, a nehodlala dopustit, aby si připadal ošizený. Jakmile tedy platbu uschovala, natáhla ruku znovu a tentokrát jí do ní bez zaváhání vletěla zeleně zamlžená křišťálová koule z nedaleké komody. Čarodějka ji pevně sevřela, zahleděla se do ní a zatímco zákazník ani nedutal, její oči začaly dost zlověstně zeleně zářit.
   „Měla pravdu,“ vydralo se pak z jejích úst, ale hlasem docela jiným, až to gangstera zaskočilo. „A jistou zhoubu to zvíře ti zpoza hrobu přinese.“
   „Ale jak?“ nechápal gangster celkem logicky a čarodějka mu odpověděla protiotázkou.
   „Vidím jeho pána. Víš, kdo to byl?“
   „Nějakej lůzr z jedný vlhký čtvrti ve spodních patrech, taková ta nohatá žába, ani se pořádně nepral, jak jsme ho zaskočili. Prostě jsme ho párkrát drbli trubkou, zabili mu tu zubatou potvoru, čórli káru a nechali ho tam chcípnout.“ V jeho hlase nebyl ani náznak nějakých výčitek nebo lítosti, popisoval prostě svůj běžný den a sice se u toho trochu klepal, ale to by se mu v tuhle chvíli nejspíš dělo i u popisu nákupu v sámošce.
   „Tak to byla velká chyba,“ pravila čarodějnice a záře v jejích očích pomalu slábla, asi jak pomocí svých schopností zjistila vše, co mohla, a mohla to už svému odepsanému klientovi dopovídat normálním hlasem. Ten ji však mluvit nenechal, začal zmateně štěkat a ani teď ho nenapadlo, že by se možná měl za své činy trochu kát.
   „Chcete mi říct, že se to zkurvený zvíře nějak vrátí mezi nás živý a přijde se mi pomstít?“
   „Ne, ale ten zkurvenej Pa’lowick to přežil... a jmenuje se John.“

Fandom: Star Wars: Nightfall

Pojmenovaná placka

„Tak co pro nás máte?“ otázal se nonšalantně detektiv, sotva vstoupil na pitevnu, a koroner sáhl po protokolu.
„Ta paže byla levá a ruku přejelo něco o hmotnosti minimálně dvou set kilogramů, otisky se rekonstruovat nepodařilo, krve v ní bylo málo, možná šlo o pozůstatek oběti upířího krmení. Patřila muži, věk kolem třiceti,“ To bylo slušné, na kousek zmačkaného masa, ale příchozímu to nestačilo.
„Hm, a to je všechno? Třeba jméno nemáte?“
„Jméno?“ zopakoval koroner, viditelně nejistý, jestli si z něj detektiv dělá srandu, ale nakonec se přiklonil k variantě, že ne. „Jasně že máme, je to John. John Doe.“

Fandom: Equilibrium 4k