V Jižní Dakotě Pod Bohem vládnou lidé.

   Sen o svérázném spojenectví (nedělní žolík)

   „Admirále, prioritní zpráva od kapitána Sem-Tam-Tuka,“ zvolal důstojník od konzole kdesi na periferii můstku imperiálního superdestruktoru Protektor a admirál Topper sebou trhl. Chvíli vypadal nepřítomně, rychle mu ale došlo, o kom je řeč, a povzdechl si. To mu ten praštěný Cerean nemůže dát chvíli pokoj?
   „Copak má na srdcích?“ Půlka můstku se zasmála, což značilo, že buď vědí o anatomické zvláštnosti kapitánovy rasy, nebo mají obzvláště podlézavou náladu. Admirál se rozhodl doufat v první možnost.
   „Jeho svaz byl při rutinní patrole soustavou Mar-tu napaden. Žádá posily.“ Leckterý vysoce postavený důstojník imperiální flotily by se na admirálově místě zasmál, utrousil nějaký vtip na kapitánův účet a šel luštit křížovku. Topper ale patřil k veteránům války klonů a věděl, že pokud Cerean žádá posily, jde legrace stranou a děje se něco, co zaslouží jeho pozornost.
   „Čím byl napaden?“
   „Snažíme se dekódovat přiložená data, pane, ale balík byl poškozen, asi jak Neunáhlený nahazoval štíty.“ I v této situaci by se průměrný imperiální důstojník pravděpodobně zachoval jinak, ale admirál věděl, že řvaním nic neurychlí.
   „Dobrá, tak se proletíme,“ konstatoval, „nastavte kurs na poslední známou pozici Neunáhleného a připravte bojovou pohotovost. Je to daleko?“
   „Není,“ vzal si slovo navigátor, jenž už viditelně nějakou dobu sjížděl mapu. „Do sektoru Indra-su-Mar je to jenom tří- až čtyřhodinová cesta, nebude-li nad Mimbanem zácpa jako posledně.“
   „Výborně, zahajte výpočty skoku, já informuji Jeho císařskou milost a cestou snad někdo ten nakřáplý balíček rozlouskne, hm?“
   Všichni zasalutovali, on se odebral do své kajuty a než se nadál, byl zase zpátky...

   „Máme to, pane.“
   „Do cíle zbývá patnáct minut.“
   „Povídejte,“ pokynul admirál prvnímu důstojníkovi, na druhého jen kývl, že rozumí, a pohodlně se usadil v křesle, očekávaje zajímavé povídání. Nebyl zklamán.
   „Dekódované skeny ukazují, že útočníkem byla značně velká flotila bothansko-huttské aliance, kterou kapitán nějaký čas sledoval. Obávám se, že vzhledem k přesile neměl šanci a najdeme pouze…“
   „Moment, brzděte trochu,“ napomenul ho admirál, jen co proklel vesmír, kde to měl všude i s hyperpohonem zatraceně daleko, tuplem když měl loď dlouhou devatenáct kilometrů a ne moc manévrovatelnou. „Jako že se Huttové spojili s Bothanama?“
   „Vypadá to tak.“
   „A jdou proti nám?“
   „Deklarovali to minulý týden, rozvědka to ale vyhodnotila jako bluff, tak to nešlo do oběžníku.“
   Admirál si povzdechl, pronesl něco, za co by od seržanta na Kaminu dostal facku, a zmáčkl čudlík, který už dlouho nemačkal. Světla na můstku se přepnula z podezřívavě fialové na zlověstnou červenou a koordinátor pomocných opravářských čet dostal škytavku.
   „No, tak uvidíme, co stihli nacvičit, s trochou štěstí se leknou a rozutečou, jen co na ně z hyperprostoru poprvý blejskneme všema těma kanónama. Máme nabito?“
   „Ano, pane,“ zahlásil důstojník od panelu, co svítil všemi barvami, a vypadal docela sebevědomě, na týpka, co měl zodpovědnost za připravenost skoro sedmi tisíc děl, věží a baterií, některých velkých jako třípatrový barák.
   „Tak se připravte na pár varovných výstřelů, ono to půjde.“
   Ani admirál tedy viditelně neměl se sebevědomím problém, Protektor začal zpomalovat a zanedlouho už se střílelo.

   Jak bitva dopadla, to se admirál Topper nedozvěděl. Probudil se totiž ve svém bytě na Abregado-rae, uvědomil si, že je v důchodu, a představa spojenectví Huttů a Bothanů ho nakonec až rozesmála. Jedni byli téměř vyhynulí, druzí pracovali pro Císaře, možnost, že by se spojili a něco podnikli, prostě svým způsobem zábavná byla. Tuplem když neměli lodě a přinejmenším ti první by o takovém spojenectví nedokázali držet hubu. A i když věřil, že povstalcům by se taková věc náramně hodila k rozdmýchání další jiskry naděje, troufal si tvrdit, že se Impérium se spojenectví špionů a špeků bát nemusí.
   Ale pro jistotu zkontroloval, jestli má v šuplíku pořád připravenou svou DC-17.

Fandom: Star Wars: Nightfall

Decentní Dugové

„Revolucéééé!“ zařval Elvis a začala mela.
„Revoluce!“ přidával se k němu jeden Dug za druhým a řev byl zpravidla následován zvukem úderu tupého předmětu o jiný tupý předmět, tedy zpravidla lopaty o hlavu stormtroopera. Holt když se kácí les, lítá plast, nebo jak to tenkrát babička říkala.
„Pryč s tyrany!“ přisadil si Debil, protože už taky nechtěl být vězněm.
„Jo! Smrt tyranům!“ nechal se slyšet Zelda, ovšem v tu chvíli se vedle stojící Smeták zarazil a mladšího kolegu lehce umravnil, kupodivu jenom verbálně, ač lopatu měl po ruce taky.
„Zas jako ty vole trochu brzdi, jsme pankáči, ne čuráci.“
„Sorry.“

Fandom: Star Wars #sotazníčkem

Kat na konkurenci

Putini na domácí půdě demonstrace netrpěl, s jednou důležitou výjimkou, a tou byly demonstrace proti tyranům ze všech koutů galaxie. Taková se v hlavním městě konala přinejmenším jedna za čtvrt roku a demonstranti si vůbec nemuseli brát servítky, takže případy, kdy požadovali smrt některého z vůdců totalitních režimů, nebyly vzácné. Malý zmrd to přitom nejen toleroval, dokonce nechal demonstrantům tisknout cedule a v některých případech jim byl ochotný i trochu zkrátit pracovní dobu, aby to stihli.
Nabízí se otázka, proč že to přesně dělal, když sám tyranem byl, že?
Inu, kvůli zmatení nepřítele a taky aby ho ti ostatní nepřerostli.

Fandom: Star Wars

Krach Kommanchů

Prasoudruh Marrx to viděl docela jednoduše: práce je strašně mocná věc a Appachi jsou kreténi.
No a co, že ho vyhnali z hlavního města, když se mu nepovedl převrat? Copak je potřebuje? Houby, vlastně by ten jejich palác ani nechtěl, i kdyby ho získal, protože si ho nevysloužil prací. A práce, jak od té doby sám a často tvrdil, je klíčem ke všemu, zejména tedy k vítězství. Což učil nejen všechny další Kommanche.
Ale je tedy fér říct, že se mu to nikdy nepodařilo dokázat a většina jeho potomků živořila v hornické vesnici, kde došlo cokoliv, co by šlo kutat.

Fandom: Star Wars