Zámek a zapomnění (1964)
Jedním z raných milenců tehdy ještě studující lady Algernnon de Bray byl mimo jiné jistý Bernard Barbet. Ačkoliv byl mudla jako poleno, za povšimnutí jí stál zejména proto, že jí opakovaně nabízel zámek, pokud s ním stráví jednu jedinou noc.
Nakonec na to kývla a záhy zjistila, kde že je ten háček. Šťastný mladík jí podával zámek visací a usmíval se, patrně proto, že s ní právě elegantně vyjebal. Ona se nesmála. Jistě, už šla i za míň, ale tohle se jí nelíbilo. Popadla hůlku a Bernardova paměť zažila středověk.
Paříž byla toho dne o blázna bohatší a zámek chudší.
Fandom: Felix Felicis!