Author Topic: Epizoda 1 - Brouk One  (Read 3165 times)

Champbacca

  • Velmistr
  • Vele le...
  • *
  • Posts: 8796
  • The Choosing One
    • View Profile
    • Metsola
Epizoda 1 - Brouk One
« on: 22. Dec 2017, 18:47 »
A Star Wars Story.
I may be schizophrenic, but at least I have each other.

Jessica Karnis

  • Mistr
  • Le...
  • *
  • Posts: 2438
  • All Hail the King
    • View Profile
Re: Epizoda 1 - Brouk One
« Reply #1 on: 22. Dec 2017, 21:27 »
Je rytíř. A né ledajaký. Rytíř Jedi. Jeden by si řekl, ta se ale má. Padouch by si nejspíš odplivl. Skutečnost byla téměř stejná jako předtím. Vše zůstalo takřka při starém. Stále byla členem Řádu, při ruce měla stále svůj světelný meč s dejchátkem a vystřelovací kotvou a její vlasy byly stále rudé jak tepenné krvácení. Ale přeci jen se něco změnilo. Každodenní přítomnost Champieho – jejího mistra, byla ta tam.
Stýskalo se jí.
Byly to tři měsíce od jejího pasování a za tu dobu nevytáhla jedinkrát paty z Coruscantu. Dny trávila hledáním problémů v nižších patrech a jejich následnému řešení. Chvíli to dělala sama, ale pak se k ní připojil Jessie.
Jessie byl rytíř o tři roky starší, než ona. Poznala ho už jako malá, když se s Champiem vracela sem tam z misí do Chrámu. Zamilovala se do něj. V šestnácti s ním přišla o panenství, když spolu vypili lahev Chrchlovice, kterou přivezla jako dárek. Bylo to i jeho poprvé, ani jeden si z toho moc nepamatoval, ale na tom moc nezáleželo. City se rozhořely o to víc a potají začali udržovat vztah na dálku. Champie o tom jisto jistě věděl, ale nikdy ji nic neřekl, nikdy ji to nezakázal, ačkoliv to bylo proti základním pravidlům Řádu.

Jessie byl normálně vysoký, ale dobře stavěný muž s tmavě hnědými vlasy, vousy a černými oči. Byl mandalorian a ostatní mu říkali Starkiller. Přišlo jí to trapné, pro ní byl prostě Jessie. Ačkoli měli každý svůj pokoj v Chrámu, žili v bytě nedaleko od chrámových zdí a zde jedli, smáli se, rozčilovali se a spali spolu bez toho, aby jim do toho kdokoliv z mistrů cokoliv říkal.

S Jessiem se tedy po nějaké době začala vydávat za nebezpečím a byla ráda, že jí někdo kryje záda, ačkoliv to nebylo tak skvělé, jako s jejím bývalým mistrem. Ani nemohlo. Nesměla tak lpět na minulosti, napomínala se v duchu často. Potřebovala hold více času.

Za ty tři měsíce se na dva týdny na Coruscantu zastavila i Nikki s Tyrnisem. Oba dva byli nadšení z toho, co se Jess na Nar Shaddaa povedlo a nemohli uvěřit tomu, že už je regulérní rytíř. Oni sami na svůj okamžik ještě čekali. Během jejich přítomnosti je protáhla několika kluby, opila je do poblití a pak ještě párkrát. Sice na ní jejich mistři podali stížnost k Radě, že dává špatný morální vzor jejich padawanům, ale z toho si Jess hlavu fakt nedělala.
A pak odletěli a Jess opět zůstala jen s Jessiem. Párkrá se zhousenkovali, vymrdal z ní duši a zrodilo se v ní rozhodnutí, že si musí vybrat padawana. Cítila, že to vyplní její vnitřní mezeru, která vznikla vyjmutím Champieho z jejího každodenního života.
Den na to se ještě rozlámaná z večera vykolébala z bytu a nechala se odvést až do sídla jejího Řádu. Procházela se dlouhými a monumentálními koridory a pozorovala životem kypící studenty. Musela co nejdříve pryč. Bylo tu na ní moc málo zelené.

***

Už od rána seděl na židličce, se kterou se před chvílí otočil směrem k oknu. Vždycky ho bavilo a uklidňovalo pozorovat prolétající vozidla. Přemýšlel při tom, co s volným časem. Všechny přednášky znal prakticky nazpaměť, takže jít na ně byla ztráta času. Jeho pobyt v Chrámu byl dlouhý a stále bez mistra. Představoval si, jaké by to bylo, kdyby si jej dnes nějaký zvolil za svého padawana. Jaký by asi byl? Co by na to řekli jeho přátelé?
Vždycky ho bavilo dívat se takhle z okna a přemýšlet. Víc, než meditovat.

Musím něco začít dělat, zavelel a otočil se na židli zády k oknu a začal se hrabat v rozdělané práci na stole. Naklonil se nad něj blíž a sáhl po nářadí.
„Prej, neumíš to s technikou. Pcha, já mu ukážu!" mluvil sám se sebou. „Tos mě ještě neviděl v akci.“
První chvilku se plně soustředil na své počínání, ale sotva se o kus hnul kupředu, sklouzl v myšlenkách zpět k přemýšlení o mistrovi.
Čím to je, že si mě pořád nikdo nevybral? zamyšleně hrbil čelo. Kvůli technice s mečem? Soresu jsem si vybral podle své povahy, jde mi nejlépe ze všech, které znám! I když… dal jsem si malou pauzu a teď to zrovna nění žádná sláva… připustil, že by mohl začít zase více chodit do tělocvičny. Zato se Sílou mi to přeci jde! V telekinezi jsem přeci nejlepší… a aby potvrdil své stanovisko, ladným obloukem si přivolal další kus nářadí. Přiložil jej ke spoji a přiblížil k němu pájku. Skoro všichni už mistra mají, tak pr...
„Au!“ vykřikl, když hrot pájky zabodl né do spoje, ale do svého palce.
Zamračil se na nevinný kovový objekt, který mu půjčil jeho spolubydlící Harp. Dostal ho prý jako skvělou pomůcku na procvičení v technice. Podrážděně místo pokračování v procvičování odhodil to pekelné kurvítko a opřel se do židle.
Chvíli zíral do stěny až pohledem zabloudil k hodinám, které stály na rohu stolku a zjistil, že se blíží doba oběda. Zakručelo mu v břiše, snad aby mu připomnělo, že ani nesnídal a měl by zvednout zadek a jít s tím něco udělat. Nechtělo se mu jít samotnému, ale Harp byl se svým mistrem mimo planetu, a tak neměl jinou možnost. Protočil se ještě jednou na židli a vyrazil do Jídelny.

Tady snad nikdy není prázdno, pomyslel si, když spatřil les hlav obyvatel chrámu a bezpečně mezi nimi poznal i několik možných mistrů, kteří ještě neměli padawana. Pravda, byl tou myšlenkou posedlý a strach, že ho pošlou k pomocným sborům jej provázel na každém kroku. Neomylně zamířil k výdejnímu okénku, kde poprosil o jawa ragú. Tohle jídlo si oblíbil hned po příjezdu do Chrámu. Částečně to možná bylo i tím, že tehdy nevěděl, kdo nebo co je to Jawa.
Sedl si k malému prázdnému stolku u okna, nohy natáhl po celém prostoru pod ním a pustil se do jídla. Sotva polkl několik prvních soust, do jídelny přišla rudovlasá dívka, která se zvědavě porozhlédla po celé místnosti. Na sobě měla tmavě šedou tuniku, která bylo víc vypasovaná a pro akci uzpůsobená, než klasický jediiský hábit. Dekolt měla díky sportovní podprsence neurážející místní prudérní křídlo a vlasy měla spletené do copu. Boty neměla žádné. Okamžik tam tak stála, nasávala tu atmosféru a pak se tak jako Dexter před ní vydala k výdejnímu okénku.
„Rytířko Karnis, to je mi ale doba, co jsme se viděli naposledy,“ přivítal ji výdejní droid a zablikal na přivítanou. „Na co byste měla chuť?“
„Perkelt, prosím. Ráda tě vidím kapitáne Cooku,“ usmála se při vzpomínce, kolikrát za jeho hlídky škrabala za trest brambory.
„Tady to je, přeji dobrou chuť,“ popřál ji droid nadšeně. Talíř si dala na tác i s přborem, do sklenky si načepovala trochu čaje a s tácem v ruce odstoupila a rozhlédla se, kam se posadí.
A Síla tomu snad chtěla, že pohledem spočinula na stole, u kterého seděl jen Dexter.

„Ahoj, můžu si přisednout?“ usmála se na něj a protože nepočítala, že by ji dal košem, rovnou si na stůl položila táct a začala si sedat.
Dexter zvedl hlavu, podíval se na ní, sotva stihl odklidit natažené nohy.
„Jo, jasně…,“ odpověděl automaticky a polkl. Zrovna si k němu sedla krásná holka, sama od sebe! Dnes večer stoupne spotřeba papírových ubrousků. A možná, když to nezrancoří, tak…
„Jak se jmenuješ?“ úspěšně řekl bez zakoktání a nasadil nenucený úsměv. Je to jako blafování při vyjednávání s teroristou, nenechat na sobě nic znát a být úúúplně v klidu. Nebo se tak aspoň tvářit.
„Jessica a ty?“ úsměv z její tváře stále nezmizel a zrovna vyndala palcatku, z které přelila tmavě hnědou aromatickou látku do sklenice s čajem. Dělal, že to nevidí.
„Já jsem Dexter,“ řekl na oplátkou a kývl hlavou na její talíř, „co máš dobrého?“
„Perkelt, je to jídlo původně ze střední části Kashyyyku. Je to vlastně guláš, ale tam se to jmenuje perkel kvůli takové vtipné historce,“ rozpovídala se, ale než tu vtipnou historku stihla říct, uvědomila si, že o to třeba není zájem a že by se do něj měla pustit, dokud je teplý a raději přehodila mluvení na Dexe svou otázkou, „co máš dobrého ty?“
„Tak perkelt, jo? Hmm, to musím někdy zkusit. To moje se jmenuje jawa ragú. Možná, že k němu existuje taky nějaká vtpná historka, ale nevím o ní,“ protáhl se s rukama na týlu nevědomky snad proto, aby ji kázal zaťaté svaly. Některé věci jsou stejné u všech forem života.
„Tak to taky někdy třeba zkusím. Víš ty co, Dexi? Když už jsme se tu takhle hezky sešli a dali se do řeči, můžu tě k něčemu zneužít?“ šla k věci, což ji Champie za ta léta naučil dobře.
„Joehmjasn…,“ začal brblat nebo se dusit soustem, které mu zaskočilo. „Teda, chci říct, jasně,“ odpověděl odhodlaně.
„Před nějakou dobou se mi podařilo dotáhnout to až na rytíře a ráda bych předala všechno, co jsem se naučila pod svým skvělým mistrem, někomu dalšímu. Mohl bys mi poradit, kdo ze všech těch mladých a nadějných učedniků tady je ten nejlepší?“
Po dobu jejího monologu na ní hleděl a v ústech zpracovával nálož ragů, ale s každým jejím dalším slovem se jeho čelist pohybovala pomaleji a pomaleji a to proto, že s každým dalším slovem si rozvzpomínal více a více, kdo si to k němu vlatně přisedl.
„U všemohoucí Síly, ty seš rytířka Karnis! Myslel jsem, že nejsi tak…“
„Úctyhodná?“
„Sexy,“ vydechl a o vteřinu později si uvědomil, že to řekl na hlas, „sakra, moc se omlouvám, to mi ujelo, odpusťte mi.“
„Oh, děkuji,“ odpověděla mu na jeho kompliment a dobře se bavila nad jeho rozpaky.
„Omlouvám se-.“
„Nech toho a přestaň křičet, spíš mi řekni, odkud mě znáš?“ zamyšleně se na něj podívala a dala si do pusy sousto perkeltu. Netušila, že by ji tu někdo jiný krom jejích kamarádů znal. O to se s Champiem snažili celé ty roky. Být tu co nejméně, být co nejméně na očích.
„Znám každého potenciálního mistra…“ přiznal a sklopil zrak, protože se za to přiznání styděl. „A o Chiqitě a jejím mistru Champbručounovi tu kolují historky. Ta nejčerstvější z dobrodružství, po kterém tě pasovali na rytíře.“
„Windu,“ zaskřípala zuby, ale nechtěla si zkazit chuť, tak se pokusila stočit řeč zpět k potencionálním padawanům, „kdo si myslíš, že bude tedy nejlepší?“
„No to budu přeci já. Bez diskuse, jsem tu nejlepší,“ řekl s trochou ironie v hlase, ale současně tam byla obrovská naděje.
„Tak jo.“
„Tak jo co?“
„Tak seš můj padawan,“ řekla jakoby nic a dala si do pusy další lžíci perkeltu.
„Jo! JO!“ zatnul vítězoslavně pěsti a nebýt od ní přes stůl, asi by jí radostí objal a dal pusu, „tohle je nejlepší den v mým životě!“
„To je skvělý.“
„Co podnikneme? Půjdeme do tělocvičny? Nebo ven za dobrodružstvím? Nebo na pivo? Slyšel jsem, že jste s mistrem chodili rádi na pivo. Když půjdeme, můžeš mi vyprávět, co všechno jste prožili. Určitě to bude strašně poučný!“ nedokázal skrývat nadšení a radost. Jess za rukou před pusou skrývala škleb a říkala si, zda-li byla taky taková. Akorát že ji si Champie vybral, když ji bylo osm, Dexterovi bylo, typovala, kolem šestnácti, což už byla hranice pomocných sborů, takže to pro něj znamenalo hodně.
„Lekce číslo jedna: Nespěchej, když nemusíš,“ řekla moudře a počkala až se párkrát nadechna a přestane se třást. „Lekce číslo dva: Dojez své jídlo. Nesnáším, když někdo plýtvá jídlem.“

Jessica Karnis

  • Mistr
  • Le...
  • *
  • Posts: 2438
  • All Hail the King
    • View Profile
Re: Epizoda 1 - Brouk One
« Reply #2 on: 25. Dec 2017, 22:10 »

Seděla nahá ve sprchovém koutu, proud teplé vody ji bubnoval o hruď, stékal přes prsa a smíval z ní špínu, popel a krev. Mírně se třásla, měla zavřené oči a kolena tiskla k bradě. Průzračná voda opouštěla hlavici sprchy a do odpadu se snažila vlít černočervená, k nepoznání od té, kterou před okamžikem byla.
Jess seděla, přemítala nad posledním rokem a zejména posledními třemi měsíci. V myšlenkách zabloudila k tomu, co se mezi nimi s Dexem stalo. Slzy ji začaly stékat po tvářích a uvolnili bolest s beznadějí, kterou v sobě tak dlouho držela.

***

Když se mistr Yoda dozvěděl o tom, že chce Jessica přijmout Dextera za svého padawana, měl jen jedinou námitku, nebo spíš varování. Upozornil ji, že je s Dexem od sebe věkově až příliš blízko a že by to mohlo vést k nepříjemnostem. Kývla, že rozumí, ale neodradilo jí to, ani se nad tím moc nezamyslela.

Hned ho vzala na Tatooine, kde mu splnila sen, a viděl živého Jawu. Taktéž tam rozmetali podzemní plantáž na kierenenské rosnatky, kde otročily unášené jawské děti a lovily z masožravých květů kierenenské perly.
Po Tatooine procestovali několik světů, kde pomáhali s čím se dalo,  několikrát se sešli i s Champiem, který jakožto mistr Soresu pomáhal Dexovi s šermířským výcvikem.
Na Coruscant se Jess vracela jen kvůli Jessiemu a když si je vyžádala Rada. Ta si raději rytířku Karnis držela co nejdále od sebe, takže je posílala zejména na dlouhotrvající mise. Jedna taková byla zaměřená na průzkum v Údolí němých výkřiků na Gil’Ope. Strávili tam kolem čtyř měsíců.
Tou dobou považovala Dexe za příkladného padawana, který se snažil seč mu síly stačily, aby Jess dokázal, že neudělala chybu, když si jej vybrala. Viděla to a vážila si toho. Dělal vše proto, aby si zasloužil, že se na něj mohla plně spolehnout.
Dexterův výcvik zabral na Gil’Ope nejvíce času a byl pro ní tím nejdůležitějším. Třešničkou na dortě pak bylo, když nakonec Jess dokázala proniknout do pradávného chrámu protojediů a najít Gilgaaladovo kopí – artefakt nepředstavitelné hodnoty.
Fenomenální úspěch nemohla Rada ignorovat a fofrem je poslala na Feresh V.

Středně velká planeta Feresh V se nacházela nedaleko Kirosu a obývaly ji nějaké dvě miliardy duší. Za nevyjasněných okolností zde zemřel ministr životního prostředí a ona s Dexem se tomu měli podívat na kloub.
Díky pověření Republiky zahájili vyšetřování, při kterém zjistili, že za záhadných okolností v přechozích letech zmizelo několik renomovaných geologů a stejně tak hlasitých ekologických aktivistů. Začali se v tom vrtat a posléze zjistili, že čelí obrovskému nebezpečí.
Kel-Morijský těžební syndikát zde nechal provést před dvaceti lety nelegální průzkumný vrt a odhalil, že pod hlavním kontinentem se nachází nezměrné naleziště ryzího kadmia. Tento supravodivý, ale toxický kovový prvek by vydělal syndikátu obrovké množství kreditů, ale háček tkvěl v tom, že výkup pozemků a ekologické zpracování kadmia by stál obrovský ranec. Ranec, který syndikát nechtěl platit, a tak se rozhodl k nepředstavitelnému kroku. Rozhodl se uměle probudit supervulkán Tottovův hrb a proměnit tak planetu a hlavně zem nad bohatým nalezištěm v neobyvatelnou placku. Odkup pozemků a ekologická těžba by pak už nebyla zapotřebí.

Kvůli špehům ve vládě se ale Kel-Morijští dozvěděli, že na ně Jediové přišli, a uchýlili se k zoufalým činům. Zablokovali komunikační kanály s okolním vesmírem a také hyperprostorové uzly, aby se Jess s Dexem nemohli dostat pryč. Následně pak předčasně spustili ďábelský stroj, kterým chtěli Tottovův hrb probudit k hněvu.

Tottovův hrb zaburácel jednou, nebe zčernalo a bezprostřední okolí supervulkánu vzplanulo vysokým plamenem. K ničemu dalšímu už naštěstí nedošlo, neboť dva Jediové dokázali stroj zničit dříve, než byl hrb vyburcován k plnému probuzení. Životy miliónů byly zachráněny, ale o ty jejich dva najednou usilovala armáda Kel-Morijských žoldáků a hrdlořezů. Museli se nějak dostat k lodi s důkazy se dostat na Coruscant. Co nejdříve.

Měsíc a půl se protloukali sopečným popelem zasypanou krajinou, schovávali se před slídivými droidy a bránili své holé životy. Bylo to příšerné, ale to nejhorší pro Jess se mělo teprve stát.

Mrak vulkanického popela zakrýval celý den slunce, takže noc byla mrazivá až zuby drkotaly.
Člověka to pobízelo rozdělat oheň, ale báli se, že tepelná stopa přitáhne pozornost droidů a oni budou zase muset bojovat a utíkat.
Choulili se ve skalní puklině, nad hlavami slyšely zvuky repulzorových motorů. Jess o sebe třela dlaněmi a zdálo se jí, že má fialovo modré konečky prstů. O to víc si začala rukama třít o sebe a dýchat si do dlaní. Vedle ní seděl Dexter, převyšoval ji o půl hlavy a díval se na ní zamyšlenýma, upřenýma očima. Bušilo mu srdce, silně, hlasitě. Bál se, že ho uslyší i droidi. Nevěřil, že se odsud dostanou živí.
Objala ho kolem pasu, přitiskla se k němu a položila mu hlavu na rameno. Potřebovali se trochu zahřát, odpočinout si.
Díval se na ní a nedokázal odtrhnout zrak. Věřil, že zde zemřou, ale necítil strach, necítil smutek. Byl tu s ní, se svou mistryní. S Jessicou. Trvalo mu to několik týdnů, ale uvědomil si, že k ní chová city, které by neměl. Byla překrásná. Udělal by pro ní cokoliv a zdálo se mu, že ani on jí nebyl lhostejný. Ten pohled, kterým se na něj dívala… akorát spala s tím mandalorianem. Chm, jen při té myšlence ho sžíral pocit beznaděje. Polkl hořkost a pohladil ji po tváři. Podívala se na něj ospalýma očima a usmála se. V rozkroku cítil bolest, jak byl vzrušený.
„Všechno bude v pořádku,“ špitla a dotkla se jeho tváře konečky prstů.
„Miluji tě,“ vydechl a přisál se rty k těm jejím. Věřil, že správně rozuměl signálu, který k němu tím dotykem vyslala. Mýlil se, ale hormony a potlačovaná žádostivost mu zatemnila mysl.
Okamžitě se vzepřela a pokusila odtáhnout, ale zády byla opřená o sklaní stěnu a neměla kam. Líbal ji, jednou rukou ji držel zmítající se u sebe a druhou ruku ji zkroucenou strkal do svého rozkorku, kde mu stála hora zoufalství.
„To je v pořádku, neboj se,“ chroptěl a vzrušeně hlasitě dýchal.
„Přestaň, dost!“ vykřikla, ale jakoby ji neslyšel, nerozumněl.
„Než tu umřeme, musíme spolu as-AAAAAAAAAA-eh!“ vyjekl, když mu silou zmáčkla a zkourila horu zoufalství a čelem mu udeřila mezi oči a poslala ho do říše snů…

***

Nebyla to ještě ani hodina, co se vrátili živí a zdraví. Jejich kroky zamířili hned k Radě Jedi, ale tam jim sdělili, že důkazy už přeposlali patřičným úřadům a hlášení z jejich mise je naplánované na šestou večer. Písemné shrnutí mise odmítli. V tomto bodě se Jess s Dexem rozešli. On do svého pokoje v Chrámu, aby se dal dohromady po jejich útrapách. Ona si chytila taxi a nechala se odvést do bytu, ve kterém bydlela s Jessiem a taky se hodlala dát dohromady. Když otevřela dveře, byla napůl ráda, že byl byt prázdný. Neměla sílu se s Jessiem pořádně přivítat. Na půl cesty ke koupelně ze sebe shodila všechno oblečení a snad dvě hodiny strávila ve sprše. Po těch třech měsících byla zarostlá jak wookiee, ale o sáhnutí po holících břitech ani nepřemýšlela. Snad zítra, ale dnes? Dnes… hlavu měla otupěle prázdnou a jen na sebe nechávala dopadat vodu a napůl spala. Slzy ji už dávno přešly. Pak ucítila jeho přítomnost za závěsem.
 
O dvě hodiny později leželi v obětí v jejich velké posteli a sledovali, jak se coruscantské slunce pomalu schyluje k obzor a jim se naskytl krásný pohled na červenající se oblohu a pomalé rozsvěcování vrcholků mrakodrapů. Přemýšlela, jestli mu říct o incidentu s Dexterem. Jestli o tom říct někomu. Někdy.
Líbal ji na krku a rukou ji hladil po břiše a stehnech. Obličej mu voněl jak manaanská makrela. Cítila se krásně. Věděla, že touhle dobou měla být v Chrámu na slyšení Rady…
Dnes už nikam nejde, nechá se obletovat, polkne trochu lásky a půjde spát. Zítra je taky den. Ať ji všichni vlezou na záda.

***

Hleděla do svého talíře a přehrabovala se v něm vidličkou. Něco takového bylo neobvyklé, obvzlášť, když na talíři měla devaronianskou rolku se šťouchanými bandorami. Rano bylo ale špatné. Moc. Sešla se s Radou, aby jim řekla o Feresh V a celé lapálii s Kel-Morijským těžebním syndikátem, ale místo toho, aby rozebírali výsledek její tříměsíční práce ji konfrontovali s tím, že ví o jejím vztahu s Jessiem a že má jen dvě možnosti…
Navíc si k ní před okamžikem přisedl její padawan. Lítost, nechutenství, vztek, to všechno v ní teď vyvolával a jen těžce to zpracovávala. Ještě se nedokázala vyrovnat s tím, co se stalo.
„Co je to s tebou?“ zeptal se jí, protože jejího rozladění nebylo možné si nevšimnout. „Stalo se něco?“
„Jo,“ odpověděla a rozhýbala se k tomu, aby si dala do pusy další sousto. Měla tušení, špatné tušení, ale přála si, aby to nebyla pravda.
„Ale co? Jsme přeci tým, měla bys mi to říct.“
„Taková nepěkná věc.“
„Jess, když mi to neřekneš, nebudu ti moct pomoc,“ konstatoval. V koutku úst se ji objevil mírný úsměv.
„Pohádala jsem se s Radou,“ pohlédla mu do očí, „včera jsem měla večer dorazit, ale neměla jsem na to už síly, tak jsem to odložila až na dnešek. Mohli se posrat…“
„Já vím,“ přikývl a napil se sklenky nějakého ovocného džusu, „čekali jsme na tebe včera. Nakonec jsme začali bez tebe…“
„Fakt a co říkali?“ stisk kolem vidličky zesílil a najendou byla napjatá jak struna.
„Nic zvláštního. Když jsem jim řekl, že ses zdržela, protože nejspíš pícháš s tím m-.“
„Cos řekls?!“ vyštěkla, do dlaně mu zabodla vidličku takovou silou, že kdyby byla deska dřevěná, jistě by se zabodla hluboko do ní a druhou rukou mu zacpala pusu, aby neřval bolestí. Tušení se vyplnilo. Měla pravdu.
„Tak tos byl ty?! Tys řekl Radě o mě a Jessiem?! Víš ty vůbec, cos způsobils?“
třásla se vztekem a návalem adrenalinu. „Dostala jsem ultimátum. Buď náš vztah ukončíme, nebo nás vyloučí z Řádu, ty blbče, ty zrádče! Proč bys jim něco takvého říkal? Proč, hm?!
Máš být můj parťák, člověk, na kterého se můžu bezvýhradně spolehnout a tys mi takhle vrazil kudlu do zad? Po tom všem, co jsem pro tebe udělala? Po tom, cos mi provedl? A to jenom proto, že ses špatně zamiloval a neumíš si vyhonit někde, kde tím nikoho neobtěžuješ… Tak víš ty co? Právě jsi přišel o mistra,“ odtrhla mu ruku z úst a ještě celá chvějící se vstala a rychlým krokem odešla z Jídelny nevšímající sí překvapených pohledů.
Její kroky zamířili hned do tělocvičny. Musela okamžitě do něčeho praštit. A ne jednou.

***

Derk Yall tou dobou odcházel od kamarádky Val s vysokým štosem lejster a mířil až na druhý konec Chrámu.
Cíl cesty byl ještě daleko a už dvakrát mu to celé stihlo spatnou. Když štos kompletoval už podruhé, neubránil se hlasitému remcání, že tohle je práce pro droidy. Nebo elektronickou poštu. Ani pořádně neznal účel lejster, ale nic moc mu do toho nebylo, tak se nezajímal a jen plnil Valinu vůli. Chtěl ji pomoc, udělat radost.
Nedávno ji zemřel mazlíček, potkan Pik-pik. Jeho odchod ji velice ranil, ale nesla to statečně. Je pryč, ne, je se Silou. Znovu si připomněl, že jednou všichni splinou se Silou. A stejně tak si připomněl, že i Jediové obdařeni užíváním Síly jsou stejně křehcí, jako všichni ostatní. Jenže co bude následovat?
Budeme již navždy součástí Sily a budeme jen tiše pozorovat budoucnost? Nebo se znovu zrodíme, abychom prožili další život, jenž nám Síla darem nabídla? nevěděl, ani se tím moc nezabýval, jen přemýšlel. Až přijde onen čas, tak to sám pozná.

O patnáct minu později měl hotovo a vracel se zpět přes celý Chrám. Od přemítání o posmrtném životě se přesunul k přemítáno o povinnostech, které ještě má. Musel opravit vznášedlo, které se mu včera podařilo úžasně rozbít, když pronásledoval zloděje. Nebylo třeba ani zdůrazňovat, že mu uletěl.
Následně se musí zúčastnit cvičení se svým mistrem Foxem, což netušil, jak má stihnout, protože oprava vznášedla zabere spousty času.
Šel celkem svižně podél stěny a dostal se až na křižovatku, kde ostře zatočil a to tak, že čelem narazil do hlavy protijdoucí rudovlasé dívky. Člověk by i řekl, že Jediové se svou prozřetelností by se takovým věcem mohli vyvarovat, že?

„Kurva!“ ulevila si Jessica, když zahnala mžitky před očima, „seš v pořádku?“ chytla za rameno Derka a druhou rukou zamačkávala bouli, co ji rostla na čele.
„Jo a ty?“ taktéž si mnul čelo a prohlížel si ji. Chvíli lovil v paměti, protože tu hřívu odněkud znal. „Nešlápl jsem ti na nohu?“ podíval se na její bosé nohy a pak mu to došlo, „vám, omlouvám se, vám, rytířko Karnis.“
„Dobrý, přežiju to,“ ujistila ho a usmála se, „jak se jmenuješ?“
„Derk, Derk Yall“
„Ráda tě poznávám, Derku. Jessica,“ potřásli si rucema, zatímco si zamačkávali boule, „doufám, žes spěchal za výukou a ne za děvčaty.“
„Za výukou,“ ujistil ji překotně, „tak trochu,“ upřesnil spíš pro sebe, protože oprava vznášedla sice procvičování bylo, ale ne takové, o které ho mistr Fox žádal. „Včera jsem měl menší nehodu a potřebuju to dát do pořádku, než se začně někdo vyptávat. Příště si dám větší pozor, slibuji.“
Ospravedlňoval se, ačkoliv to už nebylo vůbec třeba, takové ducnutí se stává a není třeba to nějak dlouze rozpatlávat, ale jak tam tak stál a mluvil, Jess si uvědomila, že vlastně němá nic v plánu. Mohla by sice zajít hned za Yodou, aby mu řekla o tom, co si myslí o svém padawanovi, ale oficiálně se na Dexe může vybodnout klidně i zítra.
„A nechceš s tím pomoct?“ zeptala se, tázavě zvedla obě obočí a Derk pomalu, nesmělě přikývl.

***

„Tak ty jsi už rytíř Jedi? Jaké to je?“ usmál se na ní, v ruce svíral hydroklíč a ruce měl černé od oleje. Ve vznášedle se vrtali už několik hodiny. Několik hodiny, které utekly jak voda. Jess s kladivem v ruce vyklepávala plech a dávala si na čas s odpovědí, protože na ní nebyla snadná odpověď.
„Těžko říct, asi na hovno,“ odpověděla šalamounsky, „proč se ptáš?“
„Já jen, že každý říká, že je to úžasné být rytířem Jedi, tak jsem si to chtěl jen ověřit od někoho, kdo se očividně nebojí říkat, co si opravdu myslí. Já, když si vezmu, jak je pro mě těžké být teď padawanem, tak představa kolik mě toho čeká, až budu rytířem Jedi…“
„Povedeš si skvěle, neboj,“ povzbudila ho trochu a párkrát ještě bouchla kladivem, až byl plech téměř jako předtím, „mám za to, že tvůj mistr, Dave Fox, je prima chlap. Buď k němu upřímný, mluv s ním narovinu a pomůže ti stát se nejlepším rytířem, jakým můžeš jen být.“
„To myslíš vážně?“
„Co já vim, znám tě jedno odpoledne,“ zazubila se na něj a položila kladivo zpět na místo, kde ho vzala a přitáhla si Silou hadr, do kterého začala utírat své ruce, „říkal jsi, žes ho boural při pronásledování zloděje?“
„Jo, ten Klatoonian mi proklouzl jak uhoř. Ale příště,“ zaťal pěst a zahrozil hydroklíčem do dáli, „příště uvidí. Mistr Fox je teda proti tomu, abych se do takových věcí pouštěl sám, ale byl by určitě proti a tohle je… osobní.“
„Když už mluvíme o tvém mistrovi, v kolik jsi říkal, že s ním máš trénink?
„Hele, za… sakra! Musím letět, jinak to mám spočítaný. Ahoj a zase někdy. Díky za pomoc!“


Jessica Karnis

  • Mistr
  • Le...
  • *
  • Posts: 2438
  • All Hail the King
    • View Profile
Re: Epizoda 1 - Brouk One
« Reply #3 on: 26. Dec 2017, 10:36 »
Bylo to už dlouho, popravdě několik dlouhých let, co mistr Woallc Con-Denyzz chodil po půdě Chrámu Jedi. Ty dlouhé roky trvávil na okraji galaxie a bránil mír a pořádek seč mu síly stačily. Bojoval za slávu Řádu a o jeho Silových schopnostech vytvářet iluze kolují na okraji nejedny legendy. Nadešel však čas vrátit se, aspoň na pár dní a nejvyšší Rada už netrpělivě očekávala jeho přítomnost na audienci.

Asi po hodině konečně vyšel ze sálu nejvyšší Rady, s úsměvem na rtech a spokojeným pohledem jistě znechutil dalšího Jediho, který netrpělivě a nerad čekal na svůj čas před Radou. Když zalovil v paměti na dobu, kdy byl v Chrámu častěji, tak si vzpomínal, že většina Jediů přicházela a odcházela ze sálu Rady podrážděná nebo aspoň rozmrzelá.
Naštěstí pro něj to nebyl jeho případ. Jeho audience vždy probíhaly v klidu a ke spokojenosti všem zúčasněným. A když v minulosti někdy něco pokazil, vždy se k němu starouškové chovali slušně.   
Pohlédl znovu na Jediho a ještě více se usmál. Denyzzův provokativní usměv a nedbale špinavý zjev Jediovi na náladě vskutku nepřidal a raději sklonil hlavu.
Woallc si vlez do výtahu, sjel do nejnižšího patra, a postavil se před dilema, kam teď… nejdříve se chtěl vydat do své ubikace, ale pak si uvědomil, že mu v tom brání dvě věci. Zaprvé, kručení v břiše, což nebylo nic, co by nepočkalo, ale za druhé, dlouho v Chrámu nebyl, a tak je pravděpodobné, že jeho ubikaci dávno přidělili jinému rytíři. A protože jít si zažádat o nový pokoj zabere dost času, rozhodl se, že se nejdříve dojde najíst.

Vešel do kantýny, pozdní odpoledne na sebe upozorňovalo za okny a on se s nostalgií rozhlédl. Moc se to tu nezměnilo. U přepážky dostal jídlo od kapitána Cooka a usadil se u svého oblíbeného stolku u okna, který jako náhodou nebyl nikým zabraný. Vychutnával si dobré jídlo i krásný výhled na Coruscant. Zkoumavě si prohlížel nejen Coruscant, ale také místní osazenstvo: rytíře, mistry, padawany, ale i učně a pomocný personál, který se sem chodil stravovat. Všichni pohromadě, všichni rovni. Aspoň co se kvality jídla a jeho podávání týče. Usmíval se. Nikdo mu nevěnoval nijak výraznou pozornost. Za jeho mladých let by z něj hodovníci nespustily oči. Všude kolem by bylo slyšet nejrůznější šeptání, týkající se jeho osoby a jeho zjevu. Teď jsou asi na podobné zjevy zvyklý.
Když se dosyta najedl, zamířil si vyjednat nový pokoj. Po několika minutách přehrabování v databázi se správcem našli ubikaci přesně pro něj. Patřila nedávno zemřelém rytíři a během dvou hodin bude vyklizena a on se bude smět nastěhovat.
Poděkoval a když přemýšlel, jak vyplní ty dvě hodiny času, rozhodl se, že si dá procházku po krásách velkého Chrámu. Pomalým krokem se šinul chodbami, nostalgicky vzpomínal na minulost, na své roky v tréninku a jiné, a jiné.
Po snad hodině jeho kroky skončili v bájné a proslulé Místnosti Tisíce Fontán. Kde si hnedle všiml bosé, rudovlasé dívky sedící pod jedním stromem na trávníku. Síla mu prozrazovala, že s ní není něco v pořádku.

***

Jessica se po Derkově útěku uchýlila právě tam. Seděla pod svým oblíbeným stromem, nožkama se přehrabkávala v jehličí a přemýšlela, co si počne dál. Potřebovala to někomu říct, ale komu? Když to řekne Jessiemu, tak Dexe zabije. Když to řekne Chlouppkovi, tak Dexe zabije. Když to řekne Champiemu, tak Dexe… musela kroutit hlavou sama nad sebou. Už se jí to stalo dříve, něco podobného, a to byla ještě mladší. Ustála to bez následků, bez problému. Jenže teď byl pachatel člověk, kterému věřila, kterého miluje jako svého bratra a pro kterého by kdykoliv nasadila svůj život. Skutečnost, že toho byl schopný někdo, komu důvěřovala, ji neskutešně tížila. A nejhorší bylo, že věděla, že to neudělal schválně. Nikdy by ji neublížil, věděla to. Byla to souhra nešťastných okolností. I to, že ji prásknul Radě neudělal úplně vědomě. Srdce umělo pěkně zrazovat. Možná právě pro tohle kodex zakazuje city…
Stále a stále dokola se jí hlavou honila otázka, zda-li to nezpůsobila ona sama? Zda ho k tomu svým chováním, oblékáním a otevřeností nedonutila.

Když spatřila vlasatého a fousatého staršího mistra s vysokým čelem mířícího k ní, otřela si hřbetem ruky tváře od slz a snažila se tvářit, jakože medituje.
Nevěděla ale, že má tu čest s mistrem iluzí, člověkem, který nejen viděl bolest, která se v ní skrývá, ale také nehodlal nečinně přihlížet.
„Mohu slečně pomoci?“ přiblížil se k ní a jeho hlas působil jako pohlazení.
„Ne,“ koukla na něj okem a sotva viditelně se usmála, „děkuji, jste laskav.“
„Opravdu? Nemohlo mi totiž neujít, jak se cítíte,“ nenechal se odbít a prozradil, že to Síla ho k ní přivedla, nebo tak něco, „šel bych proti svým zásadám, kdybych se otočil a nepokusil se pomoct, když pomoc očividně potřebujete.“
„Takže se vás nezbavím… dobrá tedy, Jessica Karnis,“ podala mu ruku. Něžně ji přijal a místo potřesení naznačil polibek hřbetu ruky.
„Woallc Con-Denyzz, k vašim službám, milá slečno, ale říkejte mi Woa,“ v očích mu zajiskřilo a jí se skutečně trochu ulevilo. Jestli na ní ten všivák používá nějaké uklidňující Silové techniky, tak je v nich fakt dobrý. Pořádně si ho prohlédla, vlasy měl mastné a zacuchané, oblečení zmačkané, několikrát promočené a schnoucí místo šňůry přímo na něm. Vypadal jako chlap v nejlepších letech, nepřirozeně vysoké čelo prozrazovalo, že není úplně člověk. Tak jako tak vypadal lépe, než ona včera, když se vrátila do Chrámu.
„Tak když mi chcete mermomocí pomoct, Woa, můžete začít třeba tím, že mi přinesete flašku rumu,“ zavtipkovala, ale ne tak úplně.
„Obávám se, že v celém objektu stále platí zákaz podávání alkoholických nápojů,“ pokrčil omluvně rameny, „ale třeba se mýlím. Několik let jsem zde nebyl.“
„Nevadí,“ ušklíbla se a vytáhla z podprsenky placatku, která ji nejednou zachránila život a dopřála si dva doušky tyrvrarráku. Ošila se, jak jí rum protekl hrdlem a podala placatku mistru Denyzzovi, „jsem na podobné eventuality připravena. Měla bych Vás od někud znát? Nebo patříte k těm vyvoleným, které tu nikdo nezná?“
„K vyvoleným,“ zasmál se a dopřál si taktéž dva loky. Síla alkoholu ho překvapila a po polknutí se dávivě rozkašlal, „boha, co to pijete? Vždyť mě to málem zabilo,“ otřel si najednou opocené čelo a podezříval se, že mu zrudly tváře a nos.
„Tyrvrarrský rum, točený, přímo z Kashyyyku,“ pronesla hrdě a znalecky a kopla do sebe ještě doušek.
„Takové poklady skrýváte ve svých vnadách,“ zaškobtl párkrát jazykem a v duchu vyděšeně hýkal, že se snad po těch dvou locích ožral a má teď nemístné průpovídky. No, neurobilo mu to dobre. Na silný alkohol nebyl zvyklý. „Ale náhoda je to docela zajímavá. Zrovna gentleman z Kashyyyku mě sem dopravil. Wyrrghulhukmuk nebo tak nějak,“ dobojoval s nezapamatovatelným jménem a ostražitě pohlédl na placatku, kterou mu Jessica znova nabízela. Nakonec po ní opět sáhl a dal si lok do třetice.
„Wyrrgy?“ překvapeně zvedla obočí a dopila placatku, „tak to je vskutku náhoda, protože to je shodou okolností můj strýček. Škoda, že se nepřišel zeptat, jestli tady jsem. Ráda bych se s ním viděla.“
„Cesty Síly jsou nevyzpytatelné a o náhody v nich není nouze,“ pronesl moudře a mocně si zívl. Přes tři loky a Wyrrgyho úplně zapomněl, že se chtěl pídit po příčině jejího trápení. Na druhou stranu Jess byla ráda, že se ji cizí chlap nevyptává na věci, které se zdráhala říct i svýmu tátovi a největší radost ji dělalo, že má kumpána, se kterým se může opíjet přímo v Chrámu.
„Na to bych se napila, ale už není čím. Zdržíte se zde dlouho?“
„Ani nevím, dlouho jsem tu nebyl,“ s nostalgií se rozhlédl kolem sebe. Trochu víc se usmál na rytíře, kteří okolo s údivem procházeli. „To záleží na okolnostech.“
„Jednu okolnost tu mám,“ vstala a za ruku ho vytáhla taky na nohy. „Reketerský burbon z Rodie. A nevypije se sám.“ Pověsila se mu do rámě a než stihl jakkoliv zaprotestovat, už šli chodbami Chrámu k přistávacím plošinám venku.
Nevšímala se pohledů ostatních, on se na všechny jen zubil a byl trochu mimo. Když mu došlo, že jdou někam úplně mimo areál Chrámu, znejistěl, protože se obával, že po něm bude chtít, aby pilotoval, což sice uměl, byl v tom docela i dobrý, ale opravdu to neměl rád. Nejistě se jí na to zeptal, ale hnedle ho uklidnila, že by ho opilého před knipl neposadila a chytla jim taxík, který je po deseti minutách vyklopil na cílové platformě a o dalších pět minut později už Woa seděl na pohovce v jejím bytě, uznale si prohlížel několik mandalorianských pičovinek, co tam byly na okrasu a když mu v ruce přistál reketerský burbon, lahodná vůně ho pošimrala v nose tak, že se neubránil mocnému pšíknutí, po kterém se celým obsahem sklenky polil.
Omluvně se usmál, Jessica jen mávla rukou, dolila mu a přiťukli si.
O tři sklenky později se tam ukázal i Jessie, srdečně se s Denyzzem seznámil, přitáhl si svou sklenici a přidal se k těm třem.

„Chápu to správně, že vy dva,“ ukazoval na ně prstem a protože toho už v lahvi burbonu moc nebylo, měl co dělat, aby mluvil srozumitelně, „jste spolu?“
„Jo,“ přikývl mandalorian, objal Jess kolem krku a políbil ji na tvář.
„To za mých mladých let se tohle ještě nesmělo. Ale je to krásné, vidět dva mladé lidi, jak mají-.“
„Ono se to nesmí ani teď, dědo,“ zaskřípala zuby Jess.
„Už vám na to přišli?“ odtušil a dopil sklenku. Jessie mu hbytě dolil.
„Přišli,“ přikývl a pohledy milenců se střetly, „otázka je, co teď?“
„Buď to skončíte nebo vyloučení z Řádu,“ projevil znalost toho, jak to chodí a asi si vzpomněl na nějakého dávného přítele či přítelkyni, „je zvykem, že pokud dva Jediové zvolí tu první možnost, Rada se postará o to, aby mezi nimi vytvořila mezeru aspoň půl galaxie.“
„Taky sis tím prošel?“ položil mu Jessie ruku na rameno a věnoval mu pohled pochopení.
„Prošel,“ pohled mu vrátil a oslaben alkoholem potáhl nosem, „díky, ale už je to dávno. Zvolili jsme tu první možnost. Už jsem ji nikdy neviděl, ačkoliv jsem hodně chtěl. Chtěli jsme zůstat přátelé, víš?“
„Vím,“ opilecky se objali a poplácali po zádech.
„Já jim na to mrdám,“ rozčertěně zaprskala rudovláska, „s náboženskými fanatiky se nevyjednává. Tak mě vyloučí z Řádu, no. Chápu, že když tím straší děti, které vzali od rodičů tak malé, že si je ani nepamatují a kteří pak nemají kam jít, tak to funguje, ale když vyloučí nás, tak můžeme být během tří dnů na Kashyyyku a s tátou už něco vymyslíme. Nemusím být Jedi k tomu, abych mohla konat dobro.“
„Pravda, pravda. Kolik dní vám dali na rozhodnutí?“
„Tři.“
„Tak na ty poslední tři dny jako rytířové Jedi,“ pozvedl Woa poslední sklenku, páč lahev byla již prádná. S úsměvy se napili a během deseti minut vytuhli.

Champbacca

  • Velmistr
  • Vele le...
  • *
  • Posts: 8796
  • The Choosing One
    • View Profile
    • Metsola
Re: Epizoda 1 - Brouk One
« Reply #4 on: 26. Dec 2017, 20:13 »
jeden placeholder na to, co mezitím dělal Champbacca
I may be schizophrenic, but at least I have each other.

Champbacca

  • Velmistr
  • Vele le...
  • *
  • Posts: 8796
  • The Choosing One
    • View Profile
    • Metsola
Re: Epizoda 1 - Brouk One
« Reply #5 on: 26. Dec 2017, 20:14 »
druhej placeholder na to, co mezitím dělal Champbacca
I may be schizophrenic, but at least I have each other.

Jessica Karnis

  • Mistr
  • Le...
  • *
  • Posts: 2438
  • All Hail the King
    • View Profile
Re: Epizoda 1 - Brouk One
« Reply #6 on: 26. Dec 2017, 21:26 »
Dnes spal dlouho a z postele ho dostalo až přímé slunce pražící do jeho očí. Vše ho šíleně bolelo a spíš než vstal se z postele svalil na zem. Bylo už pozdě a musel vstát. Kolem jedenácté měl sraz s mistrem Foxem a musel se jit aspoň nasnídat. Dnes musel být dochvilný, jinak ho zase sprdne a nejspíš bude muset znovu projít něčím podobným, jako včerejší výcvik. To nechtěl.
Oblékl si své padawanské roucho a ještě ospalý se vydal do jídelny pro snídani. Myslel na Jess, kterou včera poznal a doufal, že ji brzy zase potká. Chtěl by zas vidět ten její úsměv.

Vláčel se chodbou, zabraný do svých myšlenek a zcela vyčerpaný. Doploužil se do Jídelny, kde bylo jako vždy dost rušno. U výdejního okénka si vzal mísu lupínku s nějakým oranžovým mlékem a rozhlédl se, kam si sedne. V jednom rohu spatřil své přátelé a kus od nich spatřil rudou hřívu jeho nové známé. Využil toho a vydal se směrem k ní.

„Jé, ahoj Derku,“ obšťastnila ho krásným úsměvem, když ho spatřila a zavrtěla se na židli, „jak se máš? Vypadáš dost použitě.“
„Ahoj, Jess,“ přisedl si a nabral lžící v misce, „unaveně, abych řekl. Mistr Fox to včera nevzal moc sportovně a dal mi pěkně do těla. Naštvaný sice nebyl, ale o dvě hodiny mi protáhl trénink. Jsem rád, že si dojdu na záchod… a co ty?“ koutkem oka spozoroval, jak ho zaujatě sledují jeho přátelé a něco si šuškají.
„To je mi líto, nemám s ním promluvit? Dělal jsi přece na tom vznášedle a já tě u toho rozptylovala.“
„To je dobrý. A pomáhalas mi, to bylo příjemné rozptýlení.“
„Tak dobře, no. Já pak včera poznala mistra Denyzze a zbytek večera si moc nepamatuju,“ neřekla na plnou hubu, že se opila a raději se napila teplého kakaa.
„To jméno mi nic neříká.“
„Říkala jsem, že patří k těm vyvoleným. Znáš… znáš je?“ ukázala bradou na pokukující skupinku.
„Těch si nevšímej, jsou to jen kamarádi,“ procedil přes zuby, protože by je teď nejraději zabil.
„To jsou z toho tak udělání, že se mnou mluvíš?“
„Asi jo. V mých kruzích to není úplně běžné, aby se zničeho nic padawan začal kamarádit s tak pohlednou rytířkou,“ zachroupal lupínky v puse.
„Děkuji,“ pokynula mu hlavou a úsměv a plamínek v jejích očích mu rozbušil o něco rychleji srdce. Najednou, jakoby ho únava opustila a cítil se dobře.
„Jak říkám, nevšímej si jich. Akorát mi závidí,“ otočil se na ně a vypláznul jazyk.
„To koukám. A co to vznášedlo? Včera jsi mi pořádně neřekl, jak se stalo, žes s ním boural.“
„No,“ zadrhl se a chvíli ji hleděl do zelených očí, „narazil jsem na jednoho Klatooniana, zloděje jménem Gun’di. Načapal jsem ho při krádeži a když jsem se ho pokusil zastavit, dal se na útěk. Nějakou dobu jsem ho pronásledoval, ale dostal jsem se do nepřehledné zatáčky a kvůli protiletícímu speederu jsem strhnul řízení a naboural do zdi. Nic hrozného, jak jsi viděla, ale Gun’di mi díky tomu unikl. Musím ho dopadnout, ale tyhle poslední dny mám tak narvané, že těžko říct, kdy se dostanu samostatně ven.“
„Říkal jsi o tom Foxovi? Určitě by se s tebou na toho zloděje vydal.“
„Ne, Jess. Nechci ho do toho zatahovat. Je to moje chyba, že utekl. Musím se s tím vypařádat sám.“
„A jak ten Gun’di vypadá? Je to nějaký recividista?“
„Normální Klatoonianec, pro mě vypadají všichni stejně, ale nosí růžovou pilotní bundu a na hřbetu ruky má vytetovanou nějakou žábu s třemi dýkami.“
„Hmm, zajímavé. Snad ho dopadneš?“
„Snad co nejdříve…“
„Včera jsi říkal, že pocházíš z Nar Shaddaa, viď?“
„Jo jo, moji rodiře byli pašeráci, ale oba zemřeli již dávno. Mám ještě sestru, ale nevím, kam se poděla. Prostě zmizela. Snad je ještě na živu, rád bych se s ní někdy znovu setkal. Měl… mám jí rád,“ na chvíli se zasmušil. Chytla ho za ruku a povzbudivě se usmála. Na očích mu viděla, že děkuje. Dívkám na Nar Shaddaa se může stát ledacos a zmizení může mít milion příčin a jen výjimečně za to může princ na bílém koni. Věděla to, on taky, ale nechtěl si to připustit a nedivila se. „Ty seš taky z Nar Shaddaa, viď?
„Narodila jsem se tam, ale pocházím z Kashyyyku. Tam jsem žila se svými adoptivními rodiči a oni tam žijí do teď.“
„Na Kashyyyku jsem nikdy nebyl, žije tam někdo známý?“
„Slyšel jsi někdy o wookieech?“
„Eee-.“
„Velcí, chlupatí.“
„To jsou wookiee?“
„Jo.“
„Neslyšel, ale asi viděl. Proto ti tu říkají Chiqita?“
„Jo jo, přesně proto. Mistr Fox tě bere často ven?“
„Mistr Fox? Je to dobrý mistr, vděčím mu za mnoho. Ujal se mne jako padawana, když mě ostatní odmítali. Mnoho mě naučil i přes moji počáteční tvrdohlavost.“
„Takže ne,“ zasmála se a upila další doušek kakaaa.
„Na tuhle část výcviku jsme se hold ještě nedostali,“ pokrčil rameny, „chce, abych byl opravdu připravený, než se podíváme ven z Chrámu. Tam už to bude na ostro. A co tvůj padawan, pokud nějakého máš, bereš ho ven?“
„Mám,“ odpověděla automaticky, ale hrklo v ní, když si vzpomněla, že mu včera řekla, že už není její padawan, „jmenuje se Dexter,“ řekla pomalu a úsměv z tváří se vytratil.
„Ven jsem ho brala od prvního dne, co jsem si jej vybrala. Stejně, jako to dělal můj mistr. Nejsme úplně zastánci teorie. Pokud se chceš naučit přežít venku za zdmi Chrámu, musíš se tam jít podívat,“ zahleděla se do stolu a na chvilku se odmlčela. „Dexter je nadaný, jednou to někam dotáhne, ale bude potřebovat jiného mistra.“
„Proč to říkáš?“
„Protože to tak bude lepší.“
„Aha.“
„Ale dost o mě, není tamhle tvůj mistr?“ ukázala na muže vstupujícího do jídelny a zamávala mu. Otočil se, na koho mávala a když ho spatřil vykulil oči.
„Kolik je?“
„Půl dvanácté.“
„Sakra! Jo, je to můj mistr… hele, musím letět. Díky a uvidíme se později. Ahoj!“ věnoval ji lehký úsměvek a vystřelil od stolu a postavil se před místra téměř do pozoru.

Jessica čekala, jestli za ní Fox přijde a něco jí řekne, případně se zeptá na Derka, ale pohledem po ní jen sklouzl, otočil se a odešel. Dave Fox byl dost ortodoxní Jedi a tak nějak mu nedávala za zlé, že se nechtěl vybavovat s problémovými, černými ovcemi Řádu.
Dopila kakao a vstala od stolu. Měla by jít za Yodou a říct mu o jejím rozhodnutí vzdát se svého padawana. Měla by za ním jít, jenže za dva dny ji stejně čekal vyhazov z Řádu, takže by to byla zbytečná ztráta času. Asi by měla jít aspoň za Dexem a vysvětlit mu, jak to teď bude.
Včera byla nepříčetná a zrazená, dnes se cítila jinak a Dex potřebuje vědět, že to nedělá z nenávisti či pomsty. Skutečně věřila tomu, že pokud bude mít jiného mistra, bude se mít lépe. A když na tom zapracují, mohou zůstat přátelé, i když už nebude členem Řádu Jedi.
Udělala několik kroků z Jídelny, zamířila k Dexově ubikaci, ale po cestě ji opustila rozhodnost a na nejbližší křižovatce zatočila do knihovny.
Tak Derk říkal žába se třemi dýkami? přemýšlela a ze zamyšlení ji na čele vystoupla vráska. V coruscantských gangech se nevyznala, na to se tu za svou kariéru zdržovala až žalostně málo, ale předtím, než přijala Dexe tu intenzivně operovala s Jessiem a ten popis ji byl povědomý.
Překonala vzdálenost ke knihovně, usedla u nejbližšího terminálu a začala s prohlídkou databáze zločineckých tetování. Odhadovala, že žába symbolizovala příslušnost k gangu a tři dýky loajálního a ostříleného zabijáka.
Rešerše přes databáze měla našprtané od Champieho, takže už po několika málo pokusech ji vyskočilo první vodítko. Zlatou žábu používal jako symbol pro příslušnost k gangu Zirtanských mozkoletů gunganský boss Run-Pun, který ovládal poměrně velkou čtvrť v coruscantu a který jako správný mafiánský boss měl prsty ve všem, co znamenalo zisk.
Napojila se do policejní databáze a prohlédla si Run-Punovu složku. O jeho napojení na organizovaný zločin se vědělo, ale neexistoval žádný přímý důkaz. Nejspíš byla v chodu nějaká akce, na jejímž konci se ho pokusí dostat za mříže za krácení daní, ale jinak nic.
Zkusila najít něco na Klatooniana Gun’diho. Párkrát byl chycen při kapesních krádežích, ale jinak byl čistý jak jen Klatoonianský rejstřík může být. Takže nic, co by ji pomohlo.
Zhoupla se na židli, na které seděla a protáhla si záda. Zadívala se do stropu a chvíli přemýšlela.
Co nejdůležitějšího se vlastně dozvěděla? Že Gun’di je nejspíš členem Zirtanských mozkoletů a že jejich boss Run-Pun ovládá čtvrť Petržaľka. Další postup byl jasný, vydá se do Petržaľky a bude hledat Klatooniana v růžové pilotní bundě, tleskla, vstala od stolu a vydala se ven z Chrámu chytnout taxi.

Rudé vlasy měla spletené do copu a na sobě měla černo-šedé roucho, ve kterém by ji za Jedie neoznačil nikdo. Na opasku měla koženou brašničku, ve které měla schovaný meč, jinak měla na opasku už jen dejchátko a vystřelovací kotvičku. Na zadním sedadle taxíku čekala klidná, až ji řidič vyklopí v centru čtvrtě ovládané Zirtanskými mozkolety.
„Kam byste mi poradil se tu jít pobavit?“ zeptala se řidiče, když už se blížili k místě výstupu a unavěně vypadající Ortoolan ji po chvilce přemýšlení odpověděl.
„Jestli se chcete bavit, zkuste klub Bum&Bum nebo kuželkárnu U Pštrosa. Určitě bych se ale vyhnul klubu Diagonální řez,“ kroutil chobotem a Jess věděla, že Diagonální řez je místo, kam budou mířit její kroky.

***

Taxík zatroubil na pozdrav, odlepil se od země a odletěl v nenávratnu. Rozhlédla se kolem dokola a hluboce se nadechla. Městské pachy, smrad netěsnícího kanalizačního potrubí, hnijících odpadků, přepáleného tuku z fast foodů a předražených osvěžovačů vzduchu ji bonzovali na celý blok jen to nejlepší a z věčného přítmí nabourávaného jen neonovými poutači a sporadicky fungujícího veřejného osvětlení už začínala mít depresi.
Na ulicích se potloukali skupinky gopniků, kteří si ji podezřívavě, mlsně či lhostejně prohlíželi a přemýšleli, zda to není eskort pro nějakého kápa nebo jestli ji můžou beze strachu zpracovat.
Nevšímala si toho a vydala se po paměti, kde se měl nacházet Diagonální řez.
Už za první křižovatkou zaslechla dunivý hluk hudby, která třepala s okny bytů nad ní a tak nějak ji došlo, že půjde o její cílovou stanici. Minula hlouček toulavých kočkovevek a hlouček toulavých dětí a objevila se před dvoupatrovým palácem neřesti.
Oči ji poutal velký nápis se jménem klubu a ve velkých prosklených oknech se svíjely nahé dívky různých ras a tvarů a v nejednom si svých pět minut slávy odbýval i nějaký ten šťastlivec, který měl možnost si s tanečnicí zablbnout. Zrak ji přikoval pohled na Pantoranku, které držel potetovaný Gungan celou dobu blaster u hlavy. Než stihla dojít ke vchodu, stihl se udělat a omylem při tom stisknout spoušť. Jen náhodou ji nevystřelil mozek z hlavy a se srdcem v krku pozorovala, jak tomu nikdo nevěnuje pozornost a zábava pokračuje bez přestání dál.
Postavila se do fronty podvraťáků a drsňáků, kteří se chtěli dostat dovnitř, ale zle vyhlížející wookiee jim v tom bránil.
„Čekám tu už hodinu, kdy nás pustíš, hm?“ rozčiloval se Quarren stojící hned na začátku fronty a dožadující se vpuštění.
[„Je plno,“] zabručel vyhazovač.
„Hovno plno, prostě myslíš, že nejsme dost dobrý, abysme u vás utratili svý prachy.“
[„Je plno!]
„A ještě mě neche pustit primitiv, co neumí ani mluvit!“ rozhodil teatrálně rukama. Wookie mu je chytl v letu a zlomil v předloktích.
[„Je plno.“]
„Doprdele, lidi! Au to je bolest!“ křičel Quarren, krvavé kosti mu koukali z kůže a svíjel se na zemi. Ostatní, kteří předchvíli taktéž remcali byli najednou ukáznění jak prvňáčci ve škole. Jess vykukovala na konci fronty a když se její pohled střetl s Wookieem, raději rychle zakoukla.
[„Holka!“] houkl a když už se na ní otáčeli ostatní chlapi z fronty, znova vykoukla.
„Aa-a-hau!“ kňučel Quarren, dostával se na nohy a se slzami se odvrávoral někam stranou.
[„Holka, pojď.“]
„Co říka?“
„Rozumíte mu někdo?“
„Fakt ukazoval na ní?“ dohadovali se všichni, protože ani jeden z nich chlupáčovi nerozumněl. Opatrně vystoupila z fronty a krok za krokem se přibližovala k vyhazovači. Za sebou slyšela jen pomlaskávání, hvízdání a žádosti o ruku.
[„Pro tebe se tu místo ještě najde,“] uvolnil ji cestu a usmál se. Trhalo ji srdce, že vidí krajana na místě jako je tohle, dělat takovéhle věci. Polkla a s poděkováním vešla dovnitř.

Ohlušující hudba ji drkotala zubama a probleskující světla se jí vypalovaly do sítnice, takže viděla jasně bíle i když zavřela oči. Proplavala davem trsajících, pijících, kouřících, fetujících a souložících lidí a vyškrabala se na stoličku u baru. Nebyl to jediný bar v tomhle podniku, ale tenhle se zdál být nejklidnější, takže zde byl jen jeden barman, který rozléval o sto šest.
„Co to bude?“ překřičel hluk hudby pohledný Kiffar a usmál se na Jess.
„Dvojtýho Megacloumáka,“ křičela nazpět a fešák uznale pozvedl obočí.
„Ty máš ale mlsný jazýček,“ usmál se, „budeš tu nová, jinak bych si tě pamatoval.“ Připravoval ji drink a ignoroval ostatní hosty, kteří si chtěli objednat. Nespouštěl z ní oči.
„Jo jo, to jsem,“ přikývla a usmála se, pohled mu vracela.
„Začínáš už dnes nebo máš svůj velký den zítra?“ zeptal se a jen okamžik zaváhala s odpovědí, protože ji trvalo, než ji došlo, co tím vlastně myslel.
„Zítra, ale říkala jsem si, že když se dostanu do nálady…“ zazubila se.
„Hehe, takové dračice tu máme nejraději,“ vystřelil ji poklonu a z rukou podával umíchaný drink.
„Mám ale trochu strach,“ přiznala se a nechala ho sklenici položit na bar. Nechtěla riskovat, že se jí dotkna a díky psychometrii zjistí, že je Jedi a práskne ji. Napila se a blaženě zavřela oči na znamení, že ji udělal moc moc šťastnou.
„Pro tohle se musí holka narodit.“
„To jo, ale slyšela jsem, že mozkoleti jsou drsný kluci. Modřin se nebojim, právě naopak, ale-.“
„Neboj, ty seš AAA klasa. Tebe k hrubiánům nepustí.“
„To jsem ráda. Popravdě bych měla dělat zítra společnost nějakému Gun’dimu.“
„Toho se neboj, je impotent, takže mu stačí jen tanec v klíně a pak rychlá kuřba,“ rozléval ostatním na baru.
„On je tady?“
„Nevím, vždycky má s kumpány VIP salonek v druhém patře.“
„Aha, děkuju!“ dopila svůj nápoj a položila na stůl kredity na zapalcení.
„Zastav se tu vždycky na konci šichty a budeš mít pití zadarmo.“
„Tak jo,“ ukázala vztyčený palec a sklouzla z židličky.

***

Tak dobře, věděla, kam musí jít. Dostala se k centrálnímu pódiu, kde se okolo tyčí svíjelo několik prsatých holek a pánové v sedačkách si to náramně užívali. Někdo ji plácnul přes zadek, ale nevšímala si toho a hleděla vzhůru, do VIP salónků. V jednom úplně napravo zahlédla něco většího růžového. Pousmála se a vydala se ke schodišti nahoru.

V druhém patře byl o něco menší nával, také několik barů a už odsud nebylo vidět na centrální pódium. Kolem něho bylo několik kójí se zavřenými dveřmi a před každými stál vyhazovač a dával pozor. Pamatovala si, že růžovou viděla v salónku úplně napravo, takže se k němu přiblížila a střetla se pohledem s trandoshanským hlídačem.
„Co okouníšš?“
„Jdu za Gun’dim. Jsem jeho holka na dnešek.“
„Nikdy jsem tě tu neviděl.“
„No, nastupuju až zítra… ale tak mě to tu nažhavilo, že se nemůžu dočkat do práce,“ mrkala lascivně a tlačila mu Silou na mysl. Odrápená ruka mu vystřelila a chytla ji pod krkem.
„Nechcešš mi ssnad říct, žess dělala coss dělala,“ zavrčel ji zubatou tlamou přímo do tváře a měla co dělat, aby zachovala klidnou hlavu.
„Ne-nevím, o čem to mluvíte,“ hrála vyděšenou a třepala nohama ve vzduchu.
„Co blbneš Ussku?“ otočil se na něj kolega od jiného salónku. Dlouhou chvíli neodpovídal, jen ji upřeně hleděl do očí a hledal sebemenší záminku k tomu, aby ji rozdrtil hrdlo.
„Assi sse mi něco zdálo,“ pomalu ji položil zpět na nohy. Chytla se za krk a hlubokým dýcháním se snažila dohnat kyslíkovou dietu.
„Tak holka pro Gun’diho, jo? Ukaž sse mi,“ zaháknul dráp za její roucho a trhnutím ho roztrhnul. Vykoukla na něj její černá sportovní podprsenka, „cože? V tomhle tam nessmíšš. Běž sse támhle převlíknout a pak se vrať.“ Ukázal na dveře s cedulkou jen pro zaměstnance a zatřepal dlouhým jazykem jak nějaká ještěrka.

No skvělý, pomyslela si Jess, když se protáhla dveřmi jen pro zaměstnance a krátkou chodbou se dostala do šatny pro holky, které zde pracovaly. Nejen, že má roztrhané roucho, ale navíc se musí oblíknout do nějakých stripterských hadříků, jinak se ke Gun’dimu nedostane a nepomůže Derkovi. Ještě stále byl čas se na to vykašlat a vrátit se domů, ale i když o tom vážně přemýšlela, paralelně k tomu se oblékala do krajkových kalhotek a podprsenky, kterou tam našla na kopici čistého oblečení ve své velikosti. Měla štěstí, protože potřebovala někam schovat svůj světelný meč a nenašla nic vhodnějšího než obrovské gumové dildo, do kterého meč narvala a během celé procedury tam nikdo krom ní nebyl. Když měla meč zamaskovaný, vzala dildo do ruky a vyrazila z šatny.

„Ssešš ssi jistá, že to zvládnešš?“ pochychtával se trandoshan když ji viděl, ale spokojeně mlaskl, takže povolení ke vstupu už měla.
„Určitě,“ kývla sebevědomě a otevřela dveče.
„Neříkej pak, že jssem tě nevaroval. Chlapy ss tou obludou dělají hrozné kraviny,“ uchechtl se ještě jedou a zavřel za ní dveře.
Jejího příchodu si nikdo nevšiml.
Všichni hleděli na podium, kde se odehrávalo nějaké divadelní představení obohacené o prvky, které se v normálním divadle nenosí. Bylo jich tam šest, jeden weequay, devaronian, tři gungani a jeden klatoonian, který měl vedle sebe na věšáku růžovou pilotní bundu.
„Oo, to se mi jen zdá,“ všiml si ji devaronian a úžasem vstal a rozpřáhl ruce. Přišel k ní velice blížko a začal jí po pokožce přejíždět prsty, „na můj vkus až moc svalnatá, ale jinak učiněný anděl. Jak pak si říkáš, krasavice?“
„Chiqita,“ řekla bez rozmýšlení a úsmála se, „přišla jsem za Gun’dim.“ Devaronianská ruka s vytetovanou žábou se třemi dýkami ji šmejdila všude po tělě a při vyslovení toho jména se zvedla klatoonianská hlava.
„Za mnou?“ podivil se a Jess toho využila aby přistoupila blíže, dildo položila na stůl vedle lahve nějakého šumivého vína a kopice kubazského haše.
„Jistě,“ usmála se a postavila se tak, aby si ji mohl hezky prohlédnout, „dárek od Run-Puna.“
„Ten všivák,“ rozjařeně se chytl za hlavu a hltal ji pohledem. „Bobo, nabídni Chiqitě, ať si o nás nemyslí, že jsme chudáci.“ Dloubl loktem do gungana a ten hbytě naplnil dýmku hašem a podal ji Jessice. Nechtělo se jí do toho, ale všichni na ní koukali a očekávali, že si dá. Nemohla couvnout. Vložila si špičku dýmky do úst, Weequaye přiložil k druhému konci plamen zapalovače a ona vtáhla do plic celou dávku té dobroty. Ještě než vydechla, prostor se jí roztáhl, zalehly ji uši a měla pocit, že se pohybuje v želatině.
„Pojď, posaď se,“ plácl si Gun’di na stehno a Jess se usadila a objala ho kolem krku. Najednou ji došlo, že se jí s hašem z hlavy vykouřil plán, co teď. Najednou byla sama v doupěti plném hrdlořezů, je tu zranitelná, jak jen může být a jestli to přehnala s hašem, bude za okamžik mimo a kdo ví, co všechno tu s nimi ochotně bude dělat.
Zamrkala a sáhla k uklidňující technice, kterou ji Champie učil.
„Co takhle taneček,“ navrhl jeden z kumpánů a ostatní se přidali.

Nikdy nebyla v tanci dobrá, bavilo jí to, ale dobrá v tom nebyla. Čím méně byla ale oblečená, tím více se její neschopnost tance tolerovala a teď navíc stačilo jen hodně kroutit zadkem a prsit se na opilé a zfetované mafiány.
„Mám to ale štěstí,“ mluvila na ně svůdným hlasem a svět se jí točil, „že tu mám takové pohledné kavalíry.“ Nahnula se nad Gun’dim, až se tváří ztratil mezi jejími ňadry.
„No jasně, kavalíry,“ hůronsky se zasmál jeden z gunganů, „to my jen k dámám, ale k policajtům,“ přejel prsty přes krk ve výmluvném gestu.
„Nebo k Jediům!“ zahřímal třetí gungan a olízl Jess dlouhým jazykem stehno.
„Včera jsem na jednoho takového blbce narazil,“ vynořil se z ňader Gun’di a chtěl se taky pochlubit.
„Vodprásknuls ho?“ vyzvídal Fery, devaronianský člen gangu.
„Ne, voškubal jsem ho o všechno v sabaccu. Ten cucák vsadil všechno a všechno taky prohrál. Dívat se na něj, jak prohrál ten svůj přívěšek a bulí kvůli němu jak malá děvka bylo lepší, než ho střelit mezi voči.“
„Tos mu to nandal dobře, hele, nejni támhle to Rorigo z Tymiánských ostrohřb-?“ Jessicu zkropil vlhký teplý cákanec. Lekla se, že je to to, co se nabízí, ale když se odvážila podívat, do obličeje ji přistál další cákanec teplé, vlhké krve.

Do hluku hudby se jen z těží prokousal jek a vyděšený křik. Všude létaly blasterové výstřely a to s takovou kadencí, že nebylo pochyb o tom, že je zde několik střelců a všichni třímají kalibry, které jsou zakázány i v leckrerých armádních složkách. Jess proletěl jeden ze žhavých výstřelů podpaží, sežehl ji hruď a zabořil se do Gun’diho. Spadla na zem a rozostřeným pohledem sledovala, jak nad ní prolétají zelené, červené a oranžové plasmové rozsudky smrti a jak se osazenstvo VIP salónku snaží krýt za křesly, ale postupně padají mrtví k zemi.
Musela se odsud dostat. Stůl s dildem Bobo ve smrtelné křeči skopl z ochozu a to dildo vážně potřebovala. Strhla z křesla Gun’diho a šacováním se snažila najít ten přívěsek, o kterém mluvil. Nakonec ho našla na jeho krku. Sundala jej, připla na svůj krk a opatrně vystřčila hlavu. Viděla, jak se jedna skupinka střelců v protějších VIP salóncích kropí hlava nehlava s druhou skupinu v salóncích na její straně a střelba se odehrávala i dole okolo hlavního pódia. Snažila se dole najít pohledem svůj světelný meč a když ho našla vedle tyče uprostřed pódia, třikrát se nadechla a skočila dolů.

Přistála na pódiu, vzala do ruky dildo, z kterého vyjela dlouhá růžová čepel a na poslední chvíli odrazila tři střely, které po ní vyslali dva střelci, kteří se lekli jejího náhlého pohybu.
Oba padli mrtví k zemi a kdyby nehrála hudba, určitě by slyšela hysterické výkřiky „Jedi!“.
Musela odsud vypadnout, po krocích se sunula k východu, odrážela střely, které po ní vystřelili ti, co si ji všimli a ignorovala hlavní přestřelku nahoře. Východ byl beznadějně ucpaný chumlem panikařících hostů, a ten, kdo v něm upadl byl v okamžiku probodán podpadky a ušlapán do bezvědomí. V koutku oka spatřila dveře pouze pro zaměstnance a vběhla do nich. Na konci chodby ne nepodobné té nahoře stál Rodian s útočnou puškou namířenou proti ní a sotva dveře rozevřela, začal pálit. Jednou rukou vykryla salvu a druhou s ním Silou třískla o zeď. Sesunul se na podlahu a z uší mu začala téct krev. Přeběhla ho a dostala se do další dívčí šatny a za šatnou do další chodby, ze které vpadla ven do postraní ulice. Nevšimla si hlubokého schodu, škobrtla a natáhla se na chodníku, meč ji vypadl z ruky a zhasl. Zkouřená viděla, jak se ke klubu slétají mraky speederů, ze kterých vyskakovali mafiáni se zbraněmi a stříleli se se soupeřním gangem. Sebrala svůj meč a doplazila se za nejbližší popelnici a třesoucí se se snažila uklidnit.
Z hrudi kolen a předloktí sedřených zakopnutím ji tekla krev a nepříjemně štípalo.
Naproti ní byla úzká dlouhá ulička.
Nevěděla, kam vede a na koho tam narazí, ale zatla pěsti, zvedla se na nohy a posílená Silou do ní vběhla, hlavu plnou střelby a křiku.

***

Koncentrace bytostí na chodbách klesla. Není se čemu divit, slunce už dávno zapadlo a většina menších učňů buď již spí, nebo se chystají na kutě. Jessica na sobě stále pociťovala účninky kubazského haše, srdce ji bušilo jak o závod a po celém těla měla dezinfekční a hojivou mast. Jessie se o ní dobře postaral, měla štěstí, že mu dala vědět kam jde a kde na ní má čekat. Ještě teď měla problém se nadechnout, ale věděla, že to zvládne. Měla být doma v posteli ale ještě se motala v Chrámu a hledala Derka. Možností, kde by mohl být, bylo nespočet, ale vedena Silou došla až do Jídelny, která byla sice potemnělá a jídlo se nevydávalo, ale ze zadu zářil jas žárovky. Protáhla se kolem výdejního pultu a došla až do kuchyně, kde spatřila Derka myjícího hromadu špinavého nádobí. Uchechtla se, když si vzpomněla, kolikrát tu takhle odpykávala svůj trest ona, když byla ještě učeň.

Umívání nádobí byl prastarý a strašlivý trest. Strašlivý zvlášť, pokud šlo o Chrám, kde koncentrace velké množství hladových krků spotřebovala i velké množství nádobí. Většina z nádobí byla čistější, jelikož jejich majitelé byli civilizovaní tvorové, ale některé kusy… hrůza.
Derk si nemyslel, že to byl spravedlivý trest. Zaprvé to byla práce pro droidy. A za druhé nebylo třeba cokoliv dodávat. Mistr Fox tohle prostě nedomyslel. Pokud tu bude několik hodin ručně umývat tuhle kopu, tak jakmile tohle dokončí, bude tak strašně utahaný, že pak samozřejmě přijde pozdě na další výcvik, takže přijde opět další trest, takže…
Říkal už, že je to nespravedlivé? Je to nespravedlivé, vždyť měl jen pouhopouhou půl hodinu zpoždění! Beztak mistr Fox ví něco na Jessicu, co Derkovi unikalo a trestá ho za to, že se s ní stýká. Však byla stejně stará jak on a už byla rytířem Jedi. Mohl se toho od ní tolik naučit, navíc se na ní hezky dívalo, samozřejmně ve vší počestnosti.
Kéž by tu teď nebyl sám, ale jeho kamarádi bohužel nemají čas, což znamená, že se jim vůbec nechce mu pomoct. Skvělé.
Hromada čistého nádobí byla v porovnání s nečistým miniaturní, něco jako mikrob oproti celé galaxii.
Netřeba zmiňovat, že se mu už jeden talíř podařilo rozbít. Snad tu talíře nikdo nepočítá.
Pustil se do dalšího kousku, majiteli zřejmě moc nechutnalo, a tak tam bylo rozpatlané jídlo, nejspíš smíchané s nějakým podivně vonícím kořením. Spíš než vonělo to tedy páchlo.
K tomu všemu to nešlo ani dolů a ať se snažil sebevíc, tak ta patlanina ne a ne zmizet. Trochu víc přitlačil doufaje, že vyšší tlak pomůže sundat ten sajrajt.
Síla, kterou vyvinul, byla ale nad maximální zatížení, pro které byl tento kus keramiky uzpůsoben, a tudíž mi talíř praskl v ruce.
Úžasné, již druhý talíř je v banthím lejnu. Proč tu vlastně používají keramické nádobí, když se tak snadno rozbije?
Zamýšlel se Derk tak jak to uměl a vůbec si nevšiml, že do kuchyně k němu přišel někdo další. Jessica si ho chvíli prohlížela při jeho počínání, kroutila hlavou a když si ji stále nevšiml, promluvila na něj.
„Nelekni se.“

Z umývání ho vyrušil povědomý hlas. Samozřejmě se nelekl, ale hrklo v něm a vlhký talíř mu vyklouzl z prstů a dopadem na zem se rozlétl na kusy.
„Sakra! Ahoj, Jess, co tu děláš?“ oklepal se z překvapení, že jí tu vidí a jal se lopatky se smetáčkem, aby střepy hned smetl.
„Hledám tě,“ přisunula k němu koš, aby se střepy nemusel chodit přes místnos, „cos provedl?“ Tázavě zvedla obočí a čekala, co strašného způsobil.
„Mno… eh… no víš, já zase přišel pozdě na výcvik, a mno… Mistr Fox usoudil, že mi včerejší trest nebyl prospěšný, tak vymyslel toto," ukázal na hromadu nádobí.
„To je idiot,“ vyklouzlo jí a kroutila nevěřicně hlavou, „tohle je práce pro droidy.“
„Přesně! Já to taky říkám. Ale s tím idiotem to tak není… snaží se seč může, aby ze mě udělal příkladného rytíře Jedi. A hold teď zkusil špatnou výchovnou metodu, no. Ale je můj mistr, musím ho poslouchat.“
„Pravda, svého mistra bys měl poslouchat.“
„Proč jsi mě hledala?“ zeptal se a jen s podivem sledoval, jak si napouští vodu do druhého dřezu a začíná s mytím nádobí.
„Ten zloděj, kvůli kterému jsi boural,“ začala pomalu a v přihrádce se jí blíštilo už několik čistých talířů. Šlo jí to od ruky, „už dokradl.“
„Jak dokradl? Neříkej, že se ti ho podařilo vypátrat?“ nevěřícně kroutil hlavou nejen nad rychlostí, jakou myla talíře, ale nad odpovědí, kterou očekával.
„Jo, našla jsem ho. A tvrdil, že obral jednoho blbýho Jediho o všechno v kartách,“ řekla jakoby nic, dál myla, ale pozorně vyčkávala, co ji na její obvinění řekne.
„…omlouvám se.“
„Řekl jsi mi, že je to zloděj. Zloděj. A on to nakonec byl vrahoun gangu, který ti nic neukradl, ale oškubal tě o všechno, dokonce i o tenhle zlatý medailon, který je tvou jedinou památka na sestru, viď? Nemám pravdu?“
„Neprosil jsem se o to, abys-.“
„Nemáš mluvit, maximálně přikyvovat a zpytovat svědomí… Proto jsi ho pronásledoval v tom vznášedle, nezvládl jsi provoz a naboural, proto to pro tebe bylo osobní.“
„Já… mrzí mě, že jsem ti neřekl celou pravdu. Měl bych se přiznat mistru Foxovi. Když hraju karty, tak…“
„Nemůžeš přestat, rozumím ti. Měl bys mu o tom říct a to co nejdříve. Určitě ti pomůže a dá na tebe pozor. Nebude to příjemné, ani snadné, ale musíš to podstoupit. Rozumíš?“
„Děkuju.“
„Děkuj až teď,“ vytáhla z kapsy přívěšek a podala mu ho do ruky.
„Nemůžu tomu uvěřit… takže ty jsi se celý den honila za padouchy v podměstí kvůli mému přívěsku a teď mi tu ještě pomáháš s trestem. Jak k tomu přijde tvůj padawan?“
Trpce se usmála a podívala na hodiny na stěně. Ještě necelé dva dny a už nebude mít žádného padawana, nebude mít žádné povinnosti vůči Řádu.
„Přežije to.“


Jessica Karnis

  • Mistr
  • Le...
  • *
  • Posts: 2438
  • All Hail the King
    • View Profile
Re: Epizoda 1 - Brouk One
« Reply #7 on: 27. Dec 2017, 20:04 »

Když začala vnímat, první vjem, který na ni vyskočil zpoza snů, byla vůně osoby, vedle které spala. Byl zachumlaný do peřiny, pravidelně oddechoval a ve tváři měl nepatrný úsměv. Políbila ho na tvář a opatrně, potichu, se rozbolavělá zvedla. Vešla do koupelny před velké zrcadlo a prohlédla si v něm sebe sama.
Zorničky měla už v pořádku, na holeni měla velkou modřinu, jak přeskakovala zábradlí salónku a kopla se při tom. Usmála se na sebe, že to včera přežila a pohrozila si prstem, že příště jí taková ptákovina nesmí už ani napadnout. Opatrně se podívala pod obvazy a k její radosti pod nimi našla sedřenou kůži pod tenkými strupy zahojenou. Léčebný trans, kterým jsou Jediové pověstní a kouzelné účinky masti mistra Balíka byly při synergii nedostižnou kombinací.
Jen seškvařená rána od blasterového výstřelu, který ji štrejchnul, potřebovala ještě den, dva.
Dala si tedy sprchu, vyčistila zuby a nanesla na ránu vrstvu balíkovky a svépomocí ji zakryla obvazem. Naposledy se neubránila kroucení hlavy, že jí to včera vyšlo. Když v zrcadle sledovala, kolik jizev po těle má, měla štěstí, že přes bídné osvětlení klubu nebyly vidět.

Vzala si novou sadu sportovního prádla a hodila na sebe hnědo-černé roucho, ne nepodobné tomu, co ji roztrhnul Ussk. Štvalo ji, že tam nechala svou vystřelovací kotvičku a místo toho si domů donesla dildo s utavenou špičkou. Leželo na stole a meč z něj vypreparovala už včera.
Vzala si nový pásek, nové dejchátko, připla svůj starý meč a podařilo se jí vyštrachat i jinou kotvičku. Zbytky dilda hodila do plastů a dostala hovězí nápad, že Jessiemu uvaří snídani.

Podle surovin to měly být míchaná vajíčka. Nic moc jiného také ze čtyř vajec a trochu mléka udělat nejde. Ochutnala, pokrčila rameny, že to je lepší, než posledně a šla vzbudit svého milého.
Asi byl strašně dojatý, že je po včerejšku celá, protože celou snídani probrečel a říkal, že je ji na vaření škoda. Souhlasila, ale nepřenesla by přes srdce, že by se o něj nedokázala postarat a slíbila, že mu dnes uvaří i večeři. Zamumlal něco o tom, že doufá že do večera bude válka a ani netušil, jak prorocké to bylo.
Po snídani se rozloučili, on letěl na poslední misi, než to v Řádu zabalí, a ona se vydala do Chrámu, aby si konečně promluvila s Dexem a pak možná s Yodou.

***

Asi hodinu se proplétala chodbami Chrámu a hledala Dexe. Nikde ho nemohla najít. Vyptávala se, radila se se Silou, nic.
Nakonec se zastavila v Jídelně na něco k snědku a doufala, že ji třeba něco napadne.

Ukousla si jelita s křenem a zakousla to krajícem chleba. Prejt jako dort ji rozvibroval chuťové buňky a v mysli se jí vyrojily vzpomínky na Kashyyyk. Oddávala se té rozkoši, až ji z ní musel vytrhnout povědomý hlas.
„Oh, zajisté,“ překotně ze sebe dostala, když polkla a usmála se na mistra Denyzze, který se tu objevil na svačinu, „jak jste včera vůbec dopadl?“ odkazovala na to, že když včera dopoledne opouštěla svůj byt, on tam stále ještě chrněl na pohovce a tvářil se mrtvě.
„Ani mi nemluvte,“ zakroutil hlavou a taky se usmál, „vstal jsem někdy po poledni a ještě večer mi bylo blbě. Jak jsem říkal, dlouho jsem takhle nepil.“
„Neomlouvejte se, Woa. Já když dlouho nepiju, tak pak bleju,“ řekla bez okolků až z toho mistr vyprsklu smíchy.
„To jsem asi nechtěl vědět. Nerad bych si vás představoval v takovém stavu.“
„Tak to asi nechcete ani vědět, co se stane, až dojim to jelito, dám si k tomu zmrzlinu se šlehačkou a zapiju to dvěma litry piva,“ hihňala se až ji jitrnicový prejt koukal ze zubů. Uměla být hrozné prase a Champie ji naučil, že si z toho nemá dělat hlavu.
„Boha,“ kroutil hlavou, krčil čelo a tvářil se, že takhle ženskou nikdy mluvit neslyšel, „raději mi řekněte, jak se cítíte, než vás přepadne břichabol a strávíte zbytek dne na záchodě. Když jsem vás viděl před dvěma dny, byla jste dost nešťastná.“
„Cítim se lépe,“ nasoukala do sebe zbytek jelita a vstala, že si dojde pro tu zmrzlinu, „děkuji za optání,“ nevěřicně ji sledoval a když se vrátila se čtyřmi kopečky zmrzliny, každý jiný a kopicí šlehačky, chtěl něco říct, ale asi se rozbil, protože z něj nějakou dobu nechtělo vyjít ani slovo, ale nakonec se zmátořil
„Co je vůbec nového tady v jádře, tady ve Chrámu? Určitě jsme to už rozebírali, ale pamatuji si sotva, kde jsem se vzbudil.“
„Co je nového? Moc tu dění nesleduju, takže budu jen papouškovat, co jsem zaslechla. Proběhl atentát na senátorku Naboo, některé světy se chtějí odtrhnout od Republiky, strašně zdražilo máslo,…“ rozhovor trval trochu déle, protože i když nebyla drbna, byla ženská a chtěla si s někým zakdákat.
Mistr Denyzz přikyvoval, sem tam k tomu řekl něco svého, ale většinu času se tvářil poněkud zamyšleně.
„Že by tohle byl ten soumrak, o kterém Beldam mluvila?“ zamumlal a mnul si bradku.
„Beldam?“
„Ah, omlouvám se, moje stařičká mistryně. Jistě je již dávno se Silou, ale když jsem byl ještě mladý jako vy a rostl jsem pod jejím dohledem, mývala nepříjemné sny a vize. Nakonec ji dohnaly k tomu, že přestala s Řádem komunikovat a zmizela neznámo kde.“
„Jestli měla vize, že se do Rady dostane Windu, tak se ji nedivím, že to raději zabalila,“ neodpustila si připomínku a měla v sobě už půlku misky.
„Mistr Windu vám k srdci nepřirostl? Zvláštní, myslel jsem, že se těší úctě a vážnosti.“
„Máme hold rozdílné názory na to, co znamená být Jedi. Ale ruku na srdce, mít za úkol řídit tak velký moloch jako je Řád Jedi… po jediném dni bych mu to chtěla vrátit a už nikdy bych o něm neřekla křivé slovo. Jenže to se nestane,“ zazubila se na poslední kopeček zmrzliny.
„To máte asi pravdu. Co máte dnes v plánu?“
„Někde musím sehnat dva litry piva.“
„Myslím to vážně.“
„Já taky. Pak musím najít svého padawana, promluvit si s ním a pak se stavit za Yodou a taky s ním hodit řeč.“
„Já dnes vedu hodinu iluzí, tak když najdete chvíli času, rád vás tam uvidím.“
„Pokusím se najít chvilku,“ usmála se a odsunula prázdnou misku. Chtěla ještě něco říct, ale v půlce nádechu se zarazila a zamyšleně se zadívala do stropu, „teď ale budu muset letět. Dala bych ruku do ohně, že se tu objevil můj bývalý mistr.“
„Samozřejmně, jistě si toho musíte mnoho říct,“ kývl, že chápe.
„A kolik tohu musíme vypít…“ zamávala mu a byla fuč.

Woallc chvíli seděl, přemýšel o ní a nějakou dobu i o tom, jak povede dnešní výuku a ze zadumání ho vyrušil až malý padawan, který mu zatahal za rukáv roucha.
„Ehm…“ začal trochu ostýchavě „… vy jste mistr Denyzz?“
„Ano chlapče.“
„Nejvyšší Rada si přeje, abyste se k nim co nejdříve dostavil.“
„Děkuji, chlapče,“ vstal od stolu a vydal se tam, kde si ho žádali.

 

Další pískoviště: