Malá diktátová víla
Malá mořská víla vila věnec z mořských řas. Víliny slzy, slanější než moře, zhusta zkrápěly její řasy, čelo i vlasy.
Zatím staří mořští vlci zavile vyli na měsíc. Tu jeden z nich, jménem Kakrholec, zaslech z hlubin její lkaní. Odepjal dřevěnou nohu, která by ho jen nadnášela, sundal z ramene papouška, který neuměl plavat, a skočil dolů ze své fregaty.
Nořil se do hlubin moře než k víle doplaval, pak z úst vypustil bublinu: "Proč pláčeš, krásná vílo?"
Víla se usmála, věnec hodila Kakrholcovi kolem krku, utáhla a držela ho, dokud mu bublinky nedošly.
Víla měla maso, plnou mísu masa.
Fandom: Piráti z Karibiku, pohádky