[A] Star Wars: Nightfall

[Champbacca]

Zelená předmluva autora: Každý pořádný fandom potřebuje svoji grimdark zrcadlovou verzi, kde jsou všichni hrozně dák'n'ívl, tak tady je první pokus o ten náš.

Sepsáno tak trošku na Faulknera, to jest během půlhodiny a bez zpětných zásahů do textu, takže to berte s rezervou, humorem a krumpáčem.

Slavně snídal

63 let před Impériem, Coruscant
Bylo krátce po poledni, nad Chrámem Jediů vycházelo slunce a malé chlupaté něco, co sem před třemi dny s velkou slávou přivezli, se snažilo udělat si snídani. Tři dny jsou pro někoho, kdo ani neumí basic, dost málo, takže se nelze divit, že Wookiee pořád nebyl moc v obraze a jeho snahy o sehnání něčeho k jídlu připomínaly spíš lov.
A tak se stalo, že byl první osobou v chrámové kuchyni, kam prolezl výdejním okénkem. Vařící droidi nebyli naprogramováni na to, aby na podobné vetřelce nějak reagovali, nebylo to ostatně nikdy potřeba, a tak měl hladový mrňous volné pole působnosti. Po pár minutách našel krabici čokoládových cereálií a konzervu bantího mléka, ale tím jeho martyrium teprve začínalo. Do krabice s vločkami se dostal snadno, ta byla papírová a jeho zubům neměla šanci odolat, ale kovová plechovka jeho kousání nejen odolala, naopak se pak stala rafinovanou pastí. Pomalu v něm narůstala frustrace, beznaděj a zloba, vztekal se fakt řácky a místy sprostě zaklel, prostě projevy, které nesluší žádnému budoucímu rytíři Jedi. Wookiee si toho ovšem nebyl vědom, stejně tak si nebyl vědom faktu, že se právě nachází na rozcestí paralelních realit, kde se rozhoduje o mnohém.
Vydal se tou cestou, která zahrnovala hrdelní řev z plných a notně vytočených plic, vztekle praštil konzervou o stůl a spustil tak nezastavitelný dominový efekt. Letící konzerva trefila otevřenou krabici s čokoládovou mňamkou a její obsah se vysypal procházejícímu droidovi přímo pod kolečka. Vzhledem k tomu, že na to nebyla konstruována, kolečka se zadřela a droid spadl, takže spadla i bandaska s čajem, kterou převážel. Tahle bandaska měla možná jen nějakých padesát litrů, ale byla upuštěna s nadlidskou přesností a kutálela se přímo k troubě s dopékajícími se rohlíčky. Před ní stál pekařský robot a toho také bandaska nárazem do pece shodila. Extrémní žár by droid chvíli snesl, ale zavírající se dvířka mu zároveň uštípla jednu z nohou, takže když se konečně vyprostil, jeho pohybová koordinace stála za starou belu a kroužil po kuchyni s natavenou hlavou a bez zjevného směru.
Wookiee tak byl svědkem toho, jak přesně tenhle pekařský droid po dalším kolečku vypadl z okna kuchyně a pádem zabil desetiletého Qui-Gon Jinna, který právě dole pod Chrámem cvičil. Prostě nic moc den.

O 73 let později, Dagobah
Šedozelená koule uprostřed vesmírné nicoty vypadala klidně a nezajímavě až do chvíle, kdy na její oběžnou dráhu vstoupil masivní říšský křižník. Kdyby byl sám, dalo by se to ještě pochopit, rutinní kontroly jsou potřeba, ale tady to vypadalo trochu podezřele. Pět, šest, sedm bitevníků, každý téměř dva kilometry dlouhý, a přesto to nebylo zdaleka to nejzajímavější, neboť mezi ně právě z hyperprostoru vystoupil devatenáctikilometrový Protektor.
„Lorde Wango, flotila je na pozici, máme zahájit skenování planety?“ Mladý kapitán byl očividně z přítomnosti Císaře nesvůj, ale dotaz ustál a už se připravoval na vyplnění jakéhokoliv úkolu. Císař nadále seděl na trůně, který byl nedílnou součástí můstku, a hleděl ven na již zmíněnou šedozelenou kouli. Nakonec zakroutil hlavou, rozvážně se zvedal a temná aura jeho nezpochybnitelné autority s ním. Pomalu, jako by měl všechen čas světa, kráčel po můstku blíž a blíž čelnímu průzoru a když tam konečně stanul, opřel se o něj a zavřel oči.
„M-můj pane?“ znejistěl důstojník po chvíli, kdy se nic nedělo. Skoro to vypadalo, že se o Císaře bojí, a těžko mu to mít za zlé, když to vypadalo krajně podezřele. Jako by mu bylo špatně a měl každou chvíli omdlít. Jenže místo toho po chvíli oči otevřel a začal se démonicky chechtat.
Kapitán se zjevně nechtěl opakovat, a tak jen napjatě očekával pokyny. Jakmile se Císař odlepil od průzoru a rychle se otočil zpátky k trůnu, málem to v něm vyvolalo klasický důstojnický infarkt. Ještě než chlupatý vůdce dosáhl své zamýšlené pozice, zařval pokyny zcela jasně a pro jistotu na celý můstek.
[„Rozmístěte flotilu,“] spustil už ve chvíli, kdy si sedal, [„a zahajte bombardování, kapitáne. Chci tuhle ubohou planetu vymazat ze tváře galaxie.“]
A tak se stalo, že při příležitosti desátého výročí jeho nástupu na trůn dostal dárek ze všech nejkrásnější – záruku, že poslední mistr Jedi v galaxii konečně natáhl brka. Pohlédl na svou Říši a viděl, že je to dobré.

A jaké že z toho plyne ponaučení? Naučte děti zacházet s otvírákem na konzervy dřív, než bude pozdě.