Nikdy nezapomenu (7 ABY, kombinace
dateldrabble a
svatého gralu)
Seděl opřený o stěnu a mírně přivřenýma, zasněnýma a zamlženýma očima sledoval přízrak tetelící se někde nedefinovatelně vzdáleně před ním. Ten přízrak naplňoval jeho, za ty roky zbídačenou, duši štěstím a emocemi, které cítil naposledy k dívce, kterou spatřil poprvé na Nar Shaddaa a která se pro něj stala tím, za co stojí žít. Těžko říct, jestli si to přízrak zasloužil, ale ta dívka by si to určitě zasloužila, kdyby tam byla a nebyla mrtvá tak, jak byla. Mrtvá. Obraná, oloupená o život, který neměla nikdy příležitost prožít a udělat všechna ta správná a chybná rozhodnutí, která mohla učinit.
A přesto, viděl v tom přízraku ji, usmívající se a hladící ho po tváři. Hladila ho nehmotnými prsty, až jimi přejela po vystouplé jizvě, která se mu bez studu obnažovala ze spodního rtu.
„Tu mám, protože jsem tě pomstil,“ zašeptal přízraku a s posledními slovy se mu zlomil hlas. Jemu, který vlastníma rukama zabil pekelnou čarodějnici. Přízrak neodpověděl, jen ho pohladil po rukou, které vzaly život a políbil ho na tvář. Cuknul sebou, jak zařinčely prázdné lahve od kořalky, které shodil leknutím po tom neuchopitelném polibku. Přízrak byl pryč. Zamrkal. Byl sám. Čas zvednout se a nastavit kurz jeho nové cesty.
Fandom: Star Wars (1,92 promile)