Bonus číslo 153 (29. 2. 2016) - Za soumraku

[Champbacca]

To by bylo, abychom nevyužili faktu, že je letošní únor přestupný...
Za soumraku dne 29. února tedy zasedneme ke klávesnicím a napíšeme si double drabble, jednoduše proto, že už jsme ho docela dlouho nepsali.

Zájemci o hardcore fajfku do svého díla zakomponují chrousta.

[Banana Brannigan]

Večerka

Banana Brannigan byla vlastně navzdory netradičním rodičům docela tradiční dítě. Ráno se jí nechtělo z postele, školu snášela v závislosti na tom, co zrovna probírali, a odpoledne setrvala doma jen dobu nezbytně nutnou k vypracování povinných domácích úkolů. Jako každé dítě nejen ze Sulonu pak směla jít ven a provádět kraviny v mezích zákona, pokud tedy bude nejpozději za soumraku doma. A to ona vždycky byla, jakkoliv patřila k té akčnější části dětské populace planety. Vtip byl v tom, že jí to nejen brzy přestalo stačit, ale že i s elegancí sobě vlastní vymyslela způsob, jak se venku proběhnout i za tmy, aniž by porušila slib matce. Protože na hledání děr v systémech byla ona vždycky machr a v budoucnosti to jenom zlepšila. I v následujících letech, dokonce i během bouřlivé puberty, byla za soumraku vždycky doma. To, že se pak vytratila oknem a zmizela ve tmě, přece technicky vzato nebylo porušením pravidel, že? Ani matka nikdy neprotestovala, ne že by o tom snad měla tušení.
Kryta černým hávem noci se pak Banana vydávala do okolí, šmejdit mezi zavlažovacími kanály a palivovými trubkami a teprve po pár letech jí začalo připadat divné, že i ve tmě vidí nějak moc dobře.

Fandom: Star Wars

[Champbacca]

Soumračné strašidlo (22 BBY)

„Nekecám ti, sleduju to každej večer posledních čtrnáct dní,“ přísahal jeden chlapec druhému a nezúčastněný pozorovatel by z jeho výrazu mohl lehce vydedukovat, že se baví o šmírování místního dívčího fotbalového týmu ve sprchách. Nebylo tomu tak.
„Ale vždyť strašidla nejsou, kdo ví, cos to viděl, blbečku,“ kontroval druhý a zdál se netrpělivý, nejspíš že holky z týmu touhle dobou obvykle končily trénink a on byl pořád moc daleko od pozorovatelny.
„Tak pojď se mnou, uvidíš to sám. Vsadím se, že je to lepší než nějaký holky,“ odsekl první, z čehož si zase můžeme odvodit, že ještě nebyl pořádně ani v pubertě. Ovšem jakkoliv měl druhý nejspíš solidně nakročeno, tohle ho zjevně nalomilo. Přejížděl pohledem z kamaráda na nedaleký stadion a nakonec přikývl.
„Tak dobře.“
Přesunuli se na druhou stranu města, kde pršelo trochu méně, a ukryli se v kůlně na haraburdí. Čekat nemuseli dlouho, soumrak přišel během pár minut a s ním i avizované strašidlo: vysoká, chlupatá postava v plášti, která jakoby nedávno zemřela a teď se horkotěžko došourala do hospody.
„Zítra ho chci sledovat,“ ušklíbl se první pozorovatel.

Měli ovšem smůlu. Už ráno následujícího dne totiž fungovalo akademické metro a velmistr mohl do Zeleného lampionu jezdit pěkně tajně.

Fandom: Star Wars

[Simbacca]

Májová mňamka (1979)

Byl pozdní večer – první máj –
večerní máj – byl lásky ráj.
ku lásce zval křepelku drozd,
kde smíšený zaváněl hvozd.
O lásce šeptal tichý mech,
květoucí vřes lhal lásky žel,
svou touhu sysel mlíčí pěl,
jetele čichal vonný dech.
Jezero černé v kopcích stinných
zvučelo temně tajný bol,
břeh je objímal kol a kol;
a slunce jasná světů jiných
bloudila blankytnými pásky,
planoucí tam co slzy lásky.
A na břeh jezera, v lípy stín,
usedl černý z pekel tvor,
svůj černý ještě čistil chlup
a záhy přišel jeho čas.
Ouplné lůny krásná tvář —
tak bledě jasná, jasně bledá,
jak milence milenka hledá —
se soumrakem vylila zář;
na vodách obrazy své zřela
a sama k sobě láskou mřela.
Dál rejdí bledý dvorů stín,
a z vřesu náhle vzlétá mrak,
jak v ústrety by šel jí blíž,
však náhle rovněž vzrůstá hluk.
To nebyl stín – to chroustů rej!
Jich pod lunou tam stovky snad
se vinuly v soumraku klín,
až posléze šerem v jedno splynou.
S nimi se stromy k stromům vinou.
Nejzáze stíní šero hor,
tam bříza k boru, k bříze bor
a tu se k jídlu vydá tvor
a žere, žere až je skoro pln,
až nad ránem již neměl hlad.

Fandom: Felix Felicis!

[Ithaca]

Another day in Novigrad

Zaklínač strávil část dne celkem nedrsně, totiž sběrem bylin a vařením lektvarů. Jenom občas mu přiběhla pod meč nějaká ta vlčí smečka. Přichomýtl se taky ke koňskému dostihu, který ve chvilce vyhrál. To není ve světě počítačové hry vůbec nic neobvyklého, hráčův avatar je totiž taková primadona, na kterou všichni čekají a bez které se doslova nic neobejde. A kdyby se při tom dostihu čirou náhodou stalo, že hrdina i s koněm skončí zaseklý pod mostem, kam byl vinou velešikovnosti hráče vmanévrován, svět se taky nezboří. Od čeho bychom tady měli velectěné instituce zvané Load a Save.
Vítězství v závodu se pak náš hrdina rozhodl zapít libovolným virtuálním rozpouštědlem na bázi vodky v místní krčmě U sedmi koček, kde při stejné příležitosti vyhrál partičku Gwentu a odnesl si proto i jednu novou kartu, která původně patřila šenkýřce. Tohle drobné vítězství však vyvolalo hlad po dalším karbanu a zaklínač se vydal zpátky do ulic města, aby našel soupeře. Těch tu naštěstí byla k dispozici slušná zásoba. Mezi jednotlivými partiemi pak zkušeným okem mžoural na slunce, směřující pomalu a jistě k západu.
Za soumraku měla totiž vylézt ta zubatá a chroptící potvora, připomínající chrousta na steroidech, na kterou se celý den těšil.

Fandom: Witcher 3