[A] Drastický detox

[Jessica Karnis]

Ředmluva: Maká se na tom, ale z tohodle se vychází do té události

Kapitola první: Schůzka naslepo

 
„Pravidlo číslo 1: Kdo maže, ten jede“ – první záznam z knihy Gigolův průvodce po galaxii, zeltronského cestopisce Jolarda Cereka

***

„Jsi si tím jistý? Protože já teda vůbec,“ položil otázku vysoký, černozelený Barabel, kterému chyběl ocas. Seděl na stoličce s opěrátkem u lodního baru a svíral nůž, kterým se šťoural v zubech. Lovil zbytky snídaně. Ten Barabel byl bos, oblečený jen v hnědých, pohodlných kalhotech a měl kybernetickou pravou paži a tu levou mu celou pokrývaly rudočerné šupiny. Nad sebou měl lampu, která mu simulovala sluneční paprsky a on se jako správný studenokrevný plaz vyhříval.
„Ne,“ odpověděl mu stroze a trochu opile basicem tmavě hnědý Wookiee, vykydlý v pohovce lodního obýváku spojeného s kuchyní i barem. Tmavou srst měl protnutou mnoha bílými, šedými chlupy a to i když byl na svůj druh ještě mladíček. K tomu měl černý pruh chlupů přes pravé oko. Na Wookie byl mrňavý ale i tako trochu vyšší, než Barabel, se kterým sdílel životní prostor. Škytl, pohladil prázdnou lahev vodky Tarikoff a soustředěně ji hodil do koše. Lahev letěla vzduchem, krásným obloučkem, a i když byla jeho snaha velká a úmysl nezpochybnitelný, bylo jasné, že mine.
Zvuk tříštícího se skla Ještěra vylekal tak, že s sebou trhnul a špičkou nože se bodl do mezizubí. Jen marně rukama zachytával výtrysk nadávek a krve.
„Sef normální, ffečku?!“ polykal rudou tekutina a propaloval pohledem opilého chlupáče.
„Promiň,“ řekl tak, že nešlo moc dobře poznat, jestli to myslí upřímně a energicky zamával malému obětavému robíkovi jménem Timmy, který bleskově přispěchal uklidit minové pole střepů.
„Jestli tam půjdeš takhle, tak si rovnou sepiš závěť,“ podařilo se Ještěrce, jak Barabelovi říkali, vyhrabat tampónek z malé lékárničky a zastavit s ním krvácení. „A nezapomeň mi v ní něco odkázat.“
„Neboj, jsem v pohodě,“ zkusil chlupáč uklidnit kamaráda s úsměvem a zdviženým palcem, ale těžko říct, jestli se mu to podařilo, protože se Ještěrákův krvavý výraz nikterak nezměnil.
„Měl bys přestat chlastat, je ti to jasný? Seš všem akorát pro smích a brzy takhle něco monumentálně zkurvíš a s tvým štěstím to odskáčou všichni okolo, jen ne ty,“ nepřestával se mračit a opravdu to myslel vážně. Kdyby šlo o jakéhokoliv jiného Wookiee, nechal by to být. Oni se totiž tihle chlupáči opijí hodně složitě a jejich silný metabolismus dokáže alkohol poměrně bleskem odbourat, ale tenhle konkrétní to přeháněl už dlouho a únava organismu, který nedostane vydechnout, byla znát.
„Mám to pod kontrolou, neboj,“ odmávl ho znuděně násoska a znovu škytnul.
„Tvoje máma to má pod kontrolou.“
„Moje máma je mrtvá.“
„…to neplatí, tohle nepřebiju,“ uznal po chvilce nepatřičného ticha Barabel, „ale vážně bys tam takhle neměl jít.“
„Musím. Wyrrgy je můj bratranec a tvůj kamarád-.“
„Není můj kamarád.“
„-cítím, že je v maléru a jestli brzy nezjistíme, kam se poděl a co se mu stalo, dopadne to špatně. Prostě na tu schůzku jít musím.“
„Fakt se na to vykašli. Všem nám bude líp…“ zamručel Regid, jak se Ještěrka doopravdy jmenoval a více méně mu byla záchrana Wyrrgyho putna. Ne, nepotřeboval si hrát na hrdinu. Nepotřeboval si hrát vůbec na nic. Možná proto neměl mnoho přátel a to ani mezi těmi, se kterými přežíval už víc jak tři roky. Byl náladový a vztahovačný a nikdy moc nechápal nutkání jeho kolegů strkat nos tam, kam nemají a nebál se jim to říct. On chtěl hlavně přežít a pokud možno si to užít. A když už něco dělat, tak rozhodně ne zadarmo.
Názorově se tak s ostatními zásadně rozcházel, ale s tímhle chlupáčem měli trochu jiný vztah. Měl ho narozdíl od ostatních opravdu rád, prožili si toho spoustu a vážil si toho, že ho bere takového, jaký je. Ze všech by Regid nazval nejlepším přítelem jenom jeho a právě proto mu záleželo na tom, aby se nenechal zabít kvůli někomu jako je Wyrrgy.
„Nemůžu se na to vykašlat. Jsem blbej,“ rozhodil rukama a pokrčil rameny Chlouppek, jak se Wookiee jmenoval. Rodina je rodina a i když byl Wyrrgy divnej, nenechal by ho ve štychu. To se prostě nedělá.
„Jdu srát,“ rozhodil podobně dramaticky rukama Regid a sjel z barové stoličky. Věděl, že to chlupáčovi nevymluví a nemělo cenu v této debatě pokračovat. Cestou ještě zaskřípal zuby, zasyčel něco o prdelích a byl pryč. Nějakou chvíli tak panoval klid, kdy se Chlouppek díval do stropu a přemýšlel, co bude následovat. Z myšlenek ho vytrhl až syntetický hlas jeho robotího pomocníka jménem SAP.

|„Je vše v pořádku, pane? Mohu vám s něčím pomoci?“| SAP byl stará plechovka, android stejného typu, který používali Sithové ještě když na Coruscantu stál sithský chrám. Chlouppek ho přibližně před dvěma lety koupil od Jawy Kirka, protože tehdy sháněl nějakého vzácného robota k jedné prácičce pro Bouřňáky. Úplně poslední prácičce. Ta sestávala z vloupání se do hlídaného trezoru a ukradení artefaktu známého jako Perla nicoty kriminálnímu lordovi Huttovi Anaradovi, se kterým se Chlouppek neměl vůbec v lásce.
Díky SAPovi se to nakonec povedlo a Chlouppek s ostatními tak splatili své dluhy Bouřňákům a byli opět svobodní. SAP pak zůstal s nimi, což mělo mnoho výhod. Třeba tu, že Chlouppkovi sloužil jako debugovací kachničkomut.
„Chci slyšet tvůj názor na naší nadcházející misi,” nadhodil chlupáč a přestal sledovat úchvatnou šmouhu na stropě a podíval se na robota.
|„Mám jisté obavy ohledně vašeho úkolu na Tarisu,“| začal diplomaticky, ale upřímně, |„nelíbí se mi skutečnost, že na schůzku s informátorem jdete zcela osamocen. Je nebezpečné se pohybovat sám, zatímco je na vás vypsán zatykač s dodatkem, že se silně doporučuje vaše úplná eliminace. Navíc je schůzka v nižších patrech, v podměstí. Existence Rakghulů je oficiálně považována za mýtus, ale my víme, že to mýtus není a jisté indície poukazují na to, že jsou silně přitahováni jedinci citlivými na Sílu.“|
„Timmmy!“ kvíknul robík, který dokončil svůj úklid a s motorkovým předením se rozjel vysipat rozbité sklo do odpadu.
|„A ten informátor, Shig Gurge, je podle záznamů-.“|
„Pěknej zmetek, já vím,“ Chlouppek souhlasil se vším, co robot řekl, těžce si povzdechl a zakroutil hlavou, „stejně tam půjdu…“
 

***

Když se vyloupli z hyperprostoru nad Tarisem, jediná indície, která mu prozradila, že nejsou na Coruscantu, byla ta, že tu nebyl takový provoz a v rádiu chytl reklamu na Taris Urquell, na jehož původ z Tarisu byli místní až úzkostlivě hrdí. Stejně jako Coruscant i Taris byl pokryt celý městskou zástavbou a z absence zeleně mohlo být jednomu rychle smutno. Vzpomínky na to, jak zde před přibližně šedesáti lety byl a pár měsíců strávil jako pouliční zápasník mu proběhly před očima jako nějaký starý film. Snažil se tak tehdy dostat přístup k léku, který by pomohl jeho manželce Luccy vyřešit zdravotní problém, který ji znemožňoval mít děti.
Ztratil tu spoustu času, který mohl strávit s ní a lék nakonec taky nefungoval. Těch pár měsíců mu pak moc chybělo, když Luccy umřela. Vyčítal si to do dnes a když na to tak myslel, cítil bolest na srdci. Rychle to zapil douškem rumu Tortuga Explosive a navedl loď k sestupu.
Kdyby si to informátor vyslovetě nevyžádal, neletěl by sem. Taris byla díra a nestála za řeč ani kvůli fenoménu, který byl cílem mnoha kryptozoologů a záhadologů.
Už věky se v nižších patrech planety pohybovaly tisíce a tisíce hladových a krvelačných bestií známých jako Rakghulové. Jejich původ nebyl úplně zřejmý, ale věřilo se, že pokud někoho pokousal takový Rakghul a infikoval ho svými slinami, infikovaný se do několika dnů stal sám Rakghulem.
Lidé tu tedy žili stále ve stínu hrozící rakghulí apokalypsy, ale bylo to pro ně stejně normální, jako když vám do ložnice každý den svítí protivně sluníčko. Ty nebezpečné bestie se stejně z nějakého důvodu raději pohybovali na dolních úrovních, takže se vlastně nebylo čeho bát… Málokdo tedy nakonec věřil, že existují a ti, co ano, byli označováni za konspirační teoreriky. Skutečnost byla pečlivě cenzurovaná a stejně tak i Imperiální směrnice, která v případě pandemie ukládala povinnost Imperiální flotile orbitálně vypálit celou planetu.

***

Tahle planeta byla pokrytá několika úrovněmi, které se šplhaly do nedozírných výšek. Někdo měl kdysi skvělý nápad, že se víc vyplatí postavit nad starým městem nové, než aby se staré opravovalo, bouralo a v tomto trendu se pokračovalo dostatečně dlouho na to, aby se aktuální horní úroveň nacházela čtyři kilometry vysoko. Pod touto úrovní byly desítky dalších, podobně jako na Coruscantu. Akorát tady od tří kilometrů níž už nikdo nebydlel. Jenom Rakghulové. Chlouppek se přesně na této úrovni procházel ulicí, kterou se v jiných dobách procházely davy a na hlavy jim svítilo slunce. Místo slunce tu teď byla tma místy protnutá luminescenční plísní či světlem vycházejícím z některých pouličních lamp, které zde nevysvětlitelně svítily. Všude panovalo děsivé ticho a vzduch byl těžký a dráždivý. Wookiee krčil nos a mnohem raději by se teď procházel po Nar Shaddaa, které na tom bylo o poznání lépe. Po několika minutách chůze došel na malé náměstí, které nespatřilo denní světlo tisíce let, a kde se měl setkat se svým informátorem. Když se rozhlídl kolem sebe, neviděl nic zajímavého, jen nad hlavou měl ve výšce o sebe opřeny dva mrakodrapy, z toho v jednom byla zaklíněná vesmírná loď. Kus nad mrakodrapy pak byl vidět strop patra, které bylo nad nimi.
Někdo by si mohl klepat na čelo, proč by se vůbec někdo chtěl pohybovat nebo dokonce scházet v takových místech. Odpověď na to byla buď, že je magor, nebo kvůli tomu, že zde neplatí žádné zákony, které jsou tam nahoře. Ano, všechny vstupy do podměstí byly pod neustálou kontrolou, ale několik tajných vstupů přeci jen existovalo a pokud někdo potřeboval dostat z jednoho místa na druhé zásilku drog, zbraní, nebo tak nějak, nebylo nic lepšího, než to vzít přes podměstí. Po celém Tarisu pobíhali desítky runnerů, kteří znali podměstí jako své boty a kteří se neváhali nabídnout jako průvodci nebo poslíčci. Pokud jste byli ochotni si je zaplatit. A spousta vlivných osob ochotných byla.
Chlouppek chvíli postával, bylo šest hodin ráno a v Síle pociťoval zvláštní ozvěny, které ho znervózňovaly a způsobovaly mu nepříjemnou bolest hlavy. Po chvíli spatřil, jak ze stínu vyšla silueta postavy, která se přibližovala a nakonec se zastavila pár kroků od něj.
„Zdravím,“ pozdravil informátora a obezřetně si ho prohlížel.
„I já vás,“ odpověděl mu Quarren v brčálově zeleném kabátě a nabídl mu pravici. Úsťová chapadélka se mu leskla tenkým povlakem slizu.
„Jakou jste měl cestu?“ přijal ruku a potřásl si s ním Chlouppek. On měl na sobě černou vestu, pásek s bederní rouškou a najednou si připadal dost zranitelně.
„Myslel jsem, že to bude horší,“ zašklebil se Quarren a povolil stisk ruky.
„Máte informace, které jsem chtěl?“ nehodlal to chlupáč zdržovat a rovnou přešel k věci.
„To, jestli mám nebo nemám, záleží jen a pouze na skutečnosti, zda máte to, co mi vynahradí nepříjemnosti, které mi vyplynou z toho, že vám tyto informace předám,“ řekl zbytečně dlouze a šroubovitě a Chlouppek polknul, že má na lodi vážně pěkné kleště, které by ho rychle rozkecaly. Raději zvedl k prsům kufřík, se kterým přišel a podal ho chobotničce. Gurge k němu přiložil datapad se snímacím zařízením, aby se ujistil, že obsahuje smluvenou částku třiceti tisíc kreditů. Po pár vteřinách kontroly se mu na tváři objevil úsměv. Ústová chapadýlka se zavlnila radostí a odletělo od nich táhle několik slizkých krůpějí.
„Formality máme tedy za sebou a můžeme přejít k věci.“
„Skvělé.“
„Podařilo se mi zjistit, že pohřešovaný Wyrrgullhug je držen v zajetí Huttským lordem Anaradem z klanu Ramesh. Vězněn je v jeho sídle na planetě Oarlig v Huttském prostoru,” Quarren se nadmul pýchou a nechal svá slova dramaticky vyzník. Chlouppek se na něj tázavě podíval, jestli to je všechno a jestli to myslí vážně.
„Tohle snad nestálo za osobní schůzku, ne?“ ozval se, když mu došlo, že Shig skončil, „Stačilo to poslat ve zprávě a peníze bych poslal na účet. Nemusel jsem se kvůli tomu tahat sem ani já ani vy,” neubránil se slabému zavrčení.
[„Nejbezpečnější je sdělovat informace orálně, pochopte mě, jde mi o své bezpečí. Kdyby se k Anaradovi dostal důkaz, že jsem ho zradil…”
Chlouppka polévalo horko od krku do zbytku celého těla a nechápal, co to způsobuje. Hádal, že za to mohla ta Silová anomálie, kterou pociťoval a z které ho bolela hlava. Všechny tyto nepříjemné pocity ještě na chvíli zahnal, aby se mohl soustředit na toto setkání. „Pověz mi víc, ať si ty peníze zasloužíš,” zavrčel a doufal, že zjistí ještě něco, co by se mohlo hodit.
[„V den lordovo narozenin se bude konat vězňova poprava, víc ale skutečně neví…“]
Takže poprava? To se dalo čekat, povzdechl si. Né, že by s tím ani trochu nepočítal, ale nebyla to moc hezká vyhlídka. A jak má sakra vědět, kdy má ten slimák narozeniny?! prolétlo mu bolavou hlavou. Jen s obtížemi se dokázal soustředit. Rychle několikrát zamrkal a pokusil se bolest rozdýchat. „Kdy má ty prokleté narozeniny?!“ Urval se na chobotničku, podrážděný nemilou zprávou a bolestí.
[„22. února, za třicet pět dní. Škoda, že se toho nedožij-.“] Shig ani nedořekl.
Chlouppek nepotřeboval ani Sílu, aby mu to docvaklo a zareagoval. Než stačil Gurge dokončit větu, Wookiee ho chytil pod krkem a nastavil před sebe jako živý štít. Švist blasterových výstřelů se rozlehl po okolí a zmítající se tělo Quarrena se zavlnilo, jak o něj plasmové výstřely zaburácely. Informátor mrtvolně ztuhnul a Chlouppka do čenichu kopnul pach spáleného masa. Chtěl zpoza těla nepatrně vykoukonut, jestli nespatří střelce, ale do zad se mu něco zakouslo, až vykřikl bolestí. Do nekrytých zad, chráněných jen látkou vesty, se mu zavrtal roj malých, jako břitva ostrých, šipek. Bolestí padl na koleno. Z šipek se do jeho těla začala šířit bvaliský jed, který okamžitě zahltil jeho centra bolesti. Smysly měl přesycené, pociťoval hrozná muka a hlavou se opíral o zem. Pokud to nepřekoná, tak skončil. Chlouppek si vzpomněl na dechová cvičení s Šedým Šumem a pokusil se je aplikovat na svou stávající situaci. Potlačil nejhorší bolest, zrak se mu opět zaostřil a zaslechl blížící se kroky. Tiše se pochválil, že neodpadnul, a i když byl v nevýhodě, nehodlal se jim dát zadarmo.
Slyšel jen jendoho, ale cítil jich víc. Byli zde tři. Jejich aura, otisk v Síle, byl jiný, než kdy v životě cítil. Byl jakoby dvojitý a pulsoval. Bylo to něco tak nezvyklého, rušivého. Silově je nedokázal skoro zaměřit. Došlo mu, že to jejich ozvěna v Síle mu způsobuje bolest hlavy. To oni byli tou Silovou anomálií.
 

***

Chlouppek zavřel oči, ještě jednou se dvakrát rychle nadechl, odlepil hlavu od země a podíval se vstříc osobě, jejíž kroky slyšel. Dvacet metrů od něj stála postava, která vypadala na člověka, ale mohl se mýlit, protože byla celá schovaná pod šedou celotělovou zbrojí. Z dálky mohla připomínat mandalorianského bojovníka v těžké zbroji, ale jeho helma v mandalorianském stylu nebyla určitě. Na hrudi měl vyleptané ozubené kolo s lebkou uprostřed. V jedné ruce svíral vibro meč a druhou k němu natáhl. Měl na ní nasazenou rychlopalnou blasterovou rukavici a začal střílet.
Wookie z vesty bleskem vytáhl svůj světelný meč se záštitou a zažehl jeho azurovou plasmovou čepel. Se zatnutými zuby vykryl salvu a podařilo se mu vyhoupnout na nohy a přimět je k pohybu. Běžícíc k obrněnci odklonil několik dalších střel, které odlétly do ztracena a zbytku výstřelů se vyhnul. Odrazil se a Silou posilněným skokem se vznesl do vzduchu. Při dopadu před obrněncem svým mečem vykrojil do země hlubokou, žhavou rýhu, jak se ho pokusil přeseknout, ale jeho sok stihl na poslední chvíli uhnout.
Chlouppkovi se při dopadu podlomilo koleno, ale reagovat musel hned, protože na něj ve výpadu letěl hrot vibromeče. Wookiee vykryl výpad na poslední chvíli a hned mu došlo, že to byl hlavně klamný úder na odvedení pozornosti od jeho druhé ruk. Ta se nasměrovala na chlupáčovu hruď a v okamžiku začala pálit. Chlouppkovi se podařilo instinktivně seknout po ruce a přetnou hlavně těsně předtím, než je opustila plasma, která by mu propálila velké díry do břicha. Čepel překrojila blasterovou rukavici, ale zastavila se o spodní vrstvu. Beskar, pomyslel si Wookiee, ale déle o tom přemýšlet nemohl, protože po něm horizontálně obrněnec sekl svým mečem. Chlouppek se sehnul, čepel se mu prohnala nad rameny a hlavou, znovu se narovnal a protože byl v těsné blízkosti, rukou útočníka udeřil plnou silou do krku, který jako jedno z mála míst neměl obrněnec chráněné.
Podle praskavého zvuku a chrčení mu tím úderem promáčkl ohryzek a vychýlil páteř. Po něčem takovém by měl být buď mrtvý, nebo se do pár vteřin ochrnutý udusit, ale on místo toho s vervou začal útočit na Chlouppka mečem, jakoby se nechumelilo. Zkurvení kyborgové, pomyslel si Chlouppek.
Chroptící útočník se k umření stále neměl, ale očividně mu to narušilo koordinaci, takže nebyl tak nebezpečný jak by si přál a po chvilce projevil dostatek elementární inteligence a pokusil se vzdálit z Wookieeho bezprostřední blízkosti.
V odpovědi se ozvaly další výstřely, jak se druhý obrněnec objevil v dohledové vzdálenosti a snažil se Chlouppka zaměstnat. Chlouppek se ale jen otočil, vykryl mečem ty střely, které byly pro něj nebezpečné a plynule se v půl otočce vrátil ke chroptalovi doprovázen svým mečem. Bvaliský jed mu sice házel hory pod nohy, ale on se s tím vyrovnával poměrně dobře a i když se mu místy rozostřil zrak a ztrácel stabilitu v nohách, dokázal to rychle kompenzovat. Nebyl totiž alkoholikem co našel světelný meč a teď má jen obrovské štěstí. Ve skutečnosti za svůj život prošel výcvikem Baran Do a hlavně byl Duhovým rytířem, velmistrem bojové formy Nasersi, takzvané Cesty opilého Wookie.
Úder zleva, zprava. Lovec oba útoky vykryl vibromečem a dokonce zariskoval a přešel do protiútoku. Chlouppek se mu ale jako kočka vyhnul a udeřil silou zprava. Obrněnec neměl jinou možnost, než drtivou ránu vyblokovat mečem, čímž Chlouppkovi předal dost energie, aby se bleskem přetočil v obratu a přetáhl ho nejdřív mečem v pravé ruce přes helmu a pak pravou nefalšovanou tyrvrarrskou fackou levou rukou do stejného místa, jako v nějaké grotesce. Helma byla taky potažená beskarem, a tak neskončila na dvě půlky. To ale neznamenalo, že drtivá síla obou úderů chroptíka nijak neovlivnila. Jeho hlava se po úderech zarazila mezi ramena a nyní se kynklala jako na pružince. V závěsu dostal ještě jeden úder dlaní do krku a moc pomalu sekl po Chlouppkovi. Ten mu ruku s mečem chytl levou rukou a světelný meč v pravé mu zabodl zabodl hluboko do spoje zbroje v podpaží. Čepel mu vyjela pod bradou a když se ozvala další salva, Chlouppek ho použil jako živý štít.
Wookiee viděl, že druhý střelec se k nim blíží a uvědomoval si, že ten nebožák, kterého měl nabodlého na meči, za celou dobu nevydal ani hlásku. A to ho to všechno muselo docela bolet. Každopádně byl již bezbranný a nepředstavoval žádné nebezpečí. Chlouppek z něj vyndal meč a pustil ho. Svalil se na zem jako pytel bandor a jeho pulsující aura v Síle začala hasnout.

Jeden je dole, zbývají dva, pomyslel si Chlouppek. Znervózňovalo ho ale, že toho třetího ještě nespatřil, jen o jeho přítomnosti věděl díky Síle.
Druhý obrněnec k němu natáhl ruku, Chlouppek se připravil na další blasterovou střelbu, ale místo plasmy na něj vystřelil novou salvu šipek. To Wookiee neočekával a než stihl zareagovat a odkonit Silou ostré včelky stranou, několik se mu jich zarylo do hrudi. Bvaliský jed způsobil, že se najednou nemohl nadechnout a bolest mu sevřela žaludek a málem se pozvracel. Zamotaly se mu nohy a než stihl spadnout, vykřikl bolestí.
Pod levým prsem mu vyjela kovová čepel se zpětnými zoubky, kunai, která byla na druhém konci opatřena lanem, za které někdo trhnul. Ten někdo byl třetí obrněnec, po kterém se Chlouppek tak sháněl a trhnutím za lano ho srazil k zemi. Chlouppek padl na záda, kunai si zarazil ještě hlouběji, uděřil se do týla a zatmělo se mu před očima. Silně krvácel. Čepel jen o kousek minula jeho srdce
Těžce dýchal. Neměl už sílu vzdorovat jedu a v bolestivých křečích se svíjel na zemi ve vlastní zvětšující se kaluži krve.
 

***

Obrnění lovci šli obezřetně k stále pomaleji se zmítajícímu Wookieemu a nepolevovali ze své ostražitosti. Tu ale všechnu věnovali jen jemu, takže je významně zaskočilo, když se o jejich zbroje rozprskl nepřestávající proud blasterových střel. Plasma létala vzduchem, narážela do nich a oni museli rychle najít nějaký kryt, za kterým by se schovali.
Regid pálil bez přestání a dlouhými kroky se přibližoval k ležícímu Chlouppkovi. To samé dělal i SAP, který už takhle z dálky skenoval tělo svého pána, v jakém je stavu. Špatném, a tak se ani nezdržoval s verbálním hodnocením. Lovci se kryli a neměli moc šancí opětovat palbu, ale připravovali se k protiútoku, když zaslechli nejen oni, ale i Regid se SAPem děsiplný řev a dusot.
|„Pane, zachytil jsem na senzorech blížící se hordu živých a životu nebezpečných organiků. Musíme okamžitě pryč,“| upozornil SAP na věc, která byla Ještěrákovi zřejmá a oba si všimli, že skrývající se obrnění lovci berou nohy na ramena. Regid se rychle sehnul nad Chlouppkem v kaluži krve a zkontroloval mu tep.
„U všech rohatých, co to tu blbneš!“ zacloumal s ním, jestli dostane aspoň nějakou reakci. „Tyve, tohle nám ještě scházelo… Hlavně vydrž! Zvládneš to?“ Wookiee neodpověděl.
|„Pane,“| ukázal SAP prstem a Regid se proklel, že se tam podíval. Na začátku náměstí se objevila sprintující masa příšer se zubisky a on byl najednou takhle malinkej.
„!“ zhrozil se Ještěrák, odřízl lano od kunai a otočil se k robotovi. „Vezmi ho, nebo aspoň táhni, musíme letět!“ Ve spěchu vyměnil svazek výbušných střel do svého pěchotního děla a s řevem, který mu dodával aspoň trochu odvahy začal kropit vlnu Rakghulů, kteří se začali na kusy rozlétat do všech stran. SAP si hodil Chlouppka přes ramena a rozeběhl se k servisnímu tunelu, kterým se do podměstí s Ještěrem dostali. Regid se už otáčel na patě, když si všiml kufříku ležícího vedle mrtvoli Quarrena. Přeci to tu nenechám? pomyslel si…

Chlouppek se už bolestí nemohl ani hýbat, nadskakující na robotích ramenou zvracel a krvácel po SAPově metalíze. Bolest byla tak velká, že kdyby měl sílu, sáhl by po robotově blasteru a zastřelil se. A nebo taky ne. Rozhodně mu tahle představa aspoň trochu pomáhala zvládat tahle muka.

***

Běželi o život a ani se neohlíželi, protože to by je jen zpomalilo. Vlna Rakghulů se už dávno přelila přes tělo ležícího lovce a mrtvolu Shiga Gurgeho a Regid svůj kanón odhodil už ve chvíli, kdy zvedal ze země kufr s kredity. Pelášili prázdnou ulicí, SAP měl značný náskok a míjeli zapomenuté promenády, obchody a opuštěné vraky speederů.  Jejich jediná šance bylo dostat se do servisní šachty a zavřít za sebou bezpečnostní uzávěr. Ale od toho je dělil ještě víc jak půl kilometr. Přesně tohle byl ten okamžik, u kterého každý proklíná svou chabou fyzičku.
Což o to, SAP byl robot a i když nesl takovou váhu navíc, jeho mechanické a dobře promazané nohy neznaly únavu a dokázaly vyvinout obdivuhodnou rychlost, na kterou nestačili ani ti nejrychlejší Rakghulové.
U Ještěrky to bylo ale horší. Sice ho hnal neuvěřitelný strach a šílená touha po přežití, ale i tak už lapat po dechu.
Chtěl říct něco ve smyslu, že „zkurvenýdopíčecigára“, ale plíce ho pálily a měl pocit, že se mu tlačí krkem ven z pusy. Klel tedy jen v duchu a dával pozor, aby plíce po cestě nikde neztratil. Chrčící a dýchající jak při porodu a obtěžkán kufříkem s kredity děkoval za každý další krok a s každým takovým krokem potřeboval víc a víc na chvilku zastavit a vydechnout si. Jen na malou, malilinkatou chvilku, ale i ta by znamenala, že ho sežerou ty bestie zaživa, a tak běžel dál.
SAP mu už zmizel za rohem baráku, který byl kousek od šachty, a to ho vybičovalo k zapojení všech rezervních sil a ještě trochu zrychlit. Možná to bylo strachem z toho, že by tu umřel úplně sám. Za hlavou slyšel blížící se a zesilující vrčení a skřeky nejhladovějších Rakghulů. Měl pocit, že mu srdce vyskočí z hrudi, jak silně bilo, a neodvažoval se ani ohlížet, aby se ujistil, jaký má ještě náskok.
Snižoval se, o tom nebyl pochyb, ale už doběhl na roh budovy, od které to bylo jen kousek a viděl otevřený vstup do šachty života, jak ji pro tento okamžik začal říkat. Z ní na něj koukal SAP, který vypadal, jako kdyby přetrhnul kuřomuta – celý zacákaný Chlouppkovo krví svíral poklop připravený přibouchnout ho hned, jak Ještěr vletí dovnitř.

Zbývalo už jen posledních padesát metrů, během kterých se Regidovi dostávalo děsivého chrčení zezadu a robotí hecování zepředu. Už už byl se silami v koncích, když tu ho něco strhlo k zemi. Ta nejrychlejší bestie ho dostihla, skokem se dostala až k němu a v letu se mu zakousla do levé ruky. Váha Rakghula na ruce ho strhla k zemi. Neměl ani okamžik přemýšlet o tom, jestli ho kousnutím prevít nakazil nebo ne. Udeřil příšeru kufrem po hlavě. Ještě jednou. A ještě. Rukojeť kufru se utrhla a zbytek kufru odletěl do dály. Regid bušil do hlavy příšery a nakonec jí vrazil volnou ruku do oka takovou silou, že se zastavila až zevnitř o lebku. Stisk na ruce povolil, Regid vysvobodil obě ruce a po všech čtyřech se dohnal až do šachty, kterou za ním SAP okamžitě zavřel.
 „Chhhhh, hhhh,“ chrčel Regid a měl co dělat, aby se nepozvracel, bojující se šokem si ohmatával ruku, kam ho kousl Rakghul a modlil se, aby měl šupiny celé. Zdálo se, že měl.
|„Dobrá práce, pane,”| pochválil ho robot, |„ale máme před sebou ještě pět kilometrů. Pan Chlouppek ztratil spoustu krve.“| Shrnul jejich situaci a opět si naložil chlupáče. Nečekal na odpověď ani žádnou jinou reakci. Rozeběhl se směrem, který je dovede k lodi a chodbou se rozléhalo jen pravidelné klapání jeho nohou o beton.
„No jo, porád. Vždyť už jdu,“ vyhrabal se Ještěr na nohy a představujíce si hordu Rakghulů, požírjících svého padlého druha, se rozklopýtal za SAPem, který nesl bezvládné tělo umírajícího Chlouppka.
 

***

Jakmile se při jejich zpáteční cestě dostali z šachet, pádili bezhlavě s marodem ulicemi Tarisu, zpět do lodě. Nemocnici riskovat nemohli, kvůli odměně, která byla na jejich hlavy vypsaná. Takže ať už na tom byli jakkoliv špatně, museli se spolehnout jen sami na sebe.
Po doražení na loď SAP uložil chlupáče na lůžko a připoutával ho pevně řemeny, aby při startu a následném letu kvůli případným otřesům nespadl. Hned nato robot odběhl na můstek, skočil do kapitánského a současně pilotního křesla a začal startovat k odletu. V ošetřovně ho vystřídal Regid, který si stihl od Rakghula umýt a vydezinfikovat ruce.
„Dobrý den, jmenuji se Sami, smím vám s něčím pomoci?“ ozval se lodní lékař, který byl virtuální inteligencí v podobě usmívajícího se růžového obláčku s velkýma očima..
„Pomůžeš mi, když přestaneš čumět a řekneš mi, jak ho zachránit!“ zasyčel Regid a měl co dělat, aby to s ním nesmýklo, když SAP prudce odstartoval. Než se stihl vrátit k lůžku s pacientem, interkomem na něj zařval pilot, ať se něčeho chytí. Loď poskočila, jak se do jejích štítů zabořila salva plasmových výstřelů.
„Co to do kurva bylo?“
|„Pronásleduje nás devět lodí a snaží se nás sestřelit,“| vysvětlil pilot a pořádně na to šlápnul.

***

„…Kurva, kurva, kurva! Jestli se z tohodle dostanem, tak přestanu pít. A kouřit!“ láteřil a dušoval se Ještěrka pobíhající po ošetřovně v otřásající se lodi, pod útokem třech letounů Skitarii a šesti TIE. Koutkem oka sledoval stav svého chlupatého kamaráda a snažil se vylovit ze skříněk správné medikamenty a nástroje, které mu přes rameno přeříkával Sami.
„Anestetika, transfuzi, dezinfekce, sprej na srážlivost krve,…“ odříkával ten usměvavý obláček a Ještěrce to padalo z třesoucích se rukou a kutálelo po podlaze pokryté krví. „Nezapomeňte zkontrolovat dobu spotřeby!“ Zvýšila hlas VI a Regid zalitoval, že jí nemůže kousnout.
„No jasně,“ třískl s náručí léků o podlahu, „že je všechno už půl roku prošlý!“
Klouzal po ošetřovně jako krasobruslař a posbíral ty nejnutnější prošlé léky z podlahy a přesně jak Sami říkal, vše aplikoval. Případné vedlejší účinky hodlal risknotu spíš, než že jim exne po cestě.
Loď sebou zmítala, skákala a s Regidem to několikrát praštilo o zem. Vždy se s kýblem kleteb zvedl z té vrstvy rozbitých ampulek, podivně páchnoucích roztoků a krve a zarputile pokračoval dál.
„…vytahování předmětu z těla nedoporučuji. Dezinfikujte ránu, do rány kolem čepele aplikujte kolmo sprej na srážlivost krve. Překryjte čistým, nepropustným obvazem. Skvělá práce, zranění způsobené vstupem ostrého předmětu bylo ošetřeno. Nyní otočte pacienta na záda a opakujte postup i v místech výstupu ostrého předmětu z těla…“ Sami trpělivě chrlil instrukce co a jak a Regid s větším či menším uspěchem poslouchal. Každou chvíli si otíral zakrvácené ruce do kalhot až už to nepomáhalo a krůček od propadnutí hysterie a zoufalství ho držel jen ten obláčkový hlásek.
Prásk!
Lodí to škublo, jakoby dostala ránu beranidlem a zhasla všechna elektronika i Sami. S Regidem to třísklo o stěnu a on po ní s bolestivým stenem stekl na podlahu. Věděl, že je něco špatně. Během vteřiny naskočil nouzový okruh
„Co se posralo?!“ křiknul na SAPa do vysílačky a přesunul se zpět k Chlouppkovi. Jeho čumáček měl šedý odstín a byl úplně suchý. Nevypadalo to moc dobře. Přísahal by, že mu po čele stékají kapičky potu, kdyby se mohl potit. Sami se nezapínal.
|„Iontové kanóny, pane. Přepěťová ochrana nás zachránila, ale články se přetížily a vybuchly. Bute třeba manuálně restartovat jádro.“|
„Do píči!“
|„Žádný strach, vedete si skvěle?“|
„Drž hubu!“

Pohledem přejel ještě jednou přes Chlouppka. Byl celý od krve, mělce dýchal a třásl se šokem z tak rozsáhlé ztráty krve. Přemýšlej, přemýšlej! křičel na sebe v duchu. Chytnul poslední dva balíčky s Chlouppkovo krví, napíchl je do kanyly a přes obličej mu přetáhl dýchací přístroj. Věnoval mu ještě jeden pohled a pak se rozeběhl do strojovny přidržujíc se stěn, aby neupadl.
„Jak na tom jsme?“
|„Díky setrvačnosti stále letím vpřed, ale nemůžeme manévrovat a nepřátelé se na nás za okamžik napojí. Potřebuji, abyste co nejdřív nahodil jádro a my mohli do hyperprostoru. Předvypočítaný skok by měl být připravený v paměti a budeme už pryč z gravitačního stínu. Musíme ale rychle.“|
Regid cítil silnou nevolnost, bolestivě sevřený žaludek mu vyhrožoval, že se zbaví všeho, co v sobě měl a tlukot srdce mu bušil až v uších. Cítil zodpovědnost, tu strašlivou váhu, která na něj padla. Cítil strach. Od zachraňování na poslední chvíli tu byli Wyrrgy s Kodym a Chlouppkem. On ne. Až do teď. Záleželo jen na něm.
 

***

SAP seděl v kapitánském křesle, připoután šestibodovými pásy a hypnotizoval palubní desku. Nemělo už smysl kontrolovat cokoliv jiného. Loď se řítila stále stejným vektorem, jako okamžik před tím, než schytali zásahy iontovými kanóny a záleželo jen na tom, zda zavčasu Regid nahodí zpět energii. Až se tak stane, SAP zatáhne za páku hyperprostorového skoku a čau čau. Jenže se zatím nic nedělo a do průzoru zatím naráželo vesmírné smětí a dělalo v něm škrábance.
Ve strojovně byla situace o poznání hektičtější. Tlumená ionizující záře z jádra lodi vytvářela na stěnách hru stínů a po výbuchu přepěťových článků tam ze stropu viselo několik utržených svazků kabelů, které nebezpečně jiskřily. Žádné jiné vážnější poškození se však nestalo.
Regid si nasadil rukavice, manuálně odbojil přepěťový ochranný prvek, který bez článků znemožňoval resetovat jádro a s pomocí náhradního kabelu uzavřel okruh. Přišlo mu, že mu všechno strašně dlouho trvá a každý kovový zvuk a zaskřípání trupu mu v mysly vytvářelo představy, že lodě lovců jsou již připojené k Lamomutovi a už si jdou pro ně.
Klekl si před konzolí ovládající jádro a s pomocí šroubokávu vypáčil kryt. Pod ním se nacházel vyhozený jistič. Zkontroloval pojistky, jestli jsou v pohodě a když se ujistil, že jsou, natvrdo jádro vypnul. Loď komplet potemněla, SAP si pobrukoval nějakou sithskou lidovku a poklepával levou rukou do opěradla svého křesla.
Ještěrka po tmě nahodil zpět jistič a zmáčkl tlačítko na opětovné zapnutí jádra. Uslyšel, jak se něco zarazilo do trupu jejich lodi. Magnetická harpuna.
Jádro začalo spokojeně hučet, zářit a záře každým okamžikem sílila.
Průzor v kabině byl od nárazů smetí již plný děsivých rýh a prasklin, které se pomalu rozšiřovaly po celém výhledu. SAP hodnotil toto konstrukční řešení jako nešťastné.
„Tady dobrý, co ty?“ ozval se Ještěrka vysílačkou a světla na lodi se začala rozsvicovat.
|„Taky,“| rozvítila se na palubce zelená kontrolka, robot zatáhl za páku a hvězdy se před nimi protáhly do bílých čar. Loď, která se přes harpunu přitahovala k Lamomutovi, to roztočilo, jak lano nevydrželo škubnutí a přetrhlo se a jejímu pilotovi vytekl přetížením mozek nosem.
 
Radostný ryk se ozýval celou lodí. Regid se smál smíchem šílenců a běžel na můstek, kde našel restartujícího se SAPa a nadšeně výskajícího robíka Timmyho. Plácl robota do ramene a společně se pak všichni tři rozeběhli na ošetřovnu, jestli to pacient přežil.
Přežil, zatím, ale i tak ho potřebovali dostat co nejrychleji k někomu kvalifikovanému. Dokonce i Sami to říkal.
„Je to pěkně v prdeli,“ postěžoval si Ještěrka a podíval se na SAPa. Adrenalin se mu před chvíli vyplavil z těla a teď byl jak udeřený palicí. Třesoucí se rukou se pokoušel zapálit Renegátku, ačkoliv věděl, že má na lodi zákaz kouřit, kor na ošetřovně. „Musí k doktorovi… Nastavils nás na Nar Shaddaa?“
|„Nastavil.“|
„Tos udělal moc dobře,“ pochválil ho Ještěrka a potáhl si. Konec cigarety se rozžhavil do běla a přiblížil se k plazím rtům o celý centimetr. Chvíli v sobě držel kouř se zavřenýma očima. Až když je otevřel, tak jej vyfoukl.
|„Vidím, že jste nestihl vyndat všechny šipky z Chlouppkova těla.“|
„Jo, nestíhal jsem a Sami říkal, že to bude v pohodě. Postaráš se o to?“
|„Ano.“|
„Super, jdu se vysrat.“
 

***

Z Tarisu na Nar Shaddaa letěli přibližně deset hodin, Chlouppek se držel, protože měl tuhý kořínek a ještě před vystoupením z hyperprostoru kontaktovali Ronieho, jeho kamaráda z klonových válek. Ronual Durgun, jak se jmenoval celým jménem, byl Mandalorian a bojový medik. Po válce mu Chlouppek zafinancoval vzniknutí hospody Modrý Mandalor jakožto pojistku, kam by se mohl případně schovat, pokud by mu teklo do bot.
Ještěrka Roniemu bez zbytečných řečí pověděl, co je s chlupáčem, že po nich jdou nějací lovci a tak měl Mandalorian čas zburcovat své známé, aby po příletu Lamomuta udělali trojici doprovod a Ronie připravil v zadu své hospody pro takové případy vybavený sál.
Když tak Lamomut usedl na plošinu, před rampou na ně nedočkavě čekala černá R-Speederová dodávka, do které opatrně na repulzorových nosítkách naložili maroda a s pedálem zašláplým do podlahy se plnou rychlostí hnali k Modrému Mandalorovi. Všude svítily milióny neonových světel, milióny bytostí si žili své životy a nikdo se moc nestaral o černou dodávku letící jak blázen a porušující snad všechny dopravní předpisy.

Míjeli hořící mrakodrapy, které hasili hrdinní hasiči a v protisměru míjeli policejní hlídky NSPD, které jim nevěnovali žádnou pozornost. Neonové reklamy jim nabízeli od silonek a zaručeného zvětšení penisu až po povolné subinky k lahvi griotky od Spice Girls Group. Míjeli děti žebráky, děti prostitutky, děti šlusáky a děti lepráky. Ještěrka si stihl všimnout několika pouličních stánků se zmrzlinou a rychlým občerstvením s výraznou upoutávkou na McChrousta. Na několika budovách spatřil na lanech zahalené postavy, které se spreji v rukách vytvářely úchvatné graffiti.

Zastavili vzdušným smykem na chodníku před vchodem do Modrého Mandalora a nevšímali si nadávajících chodců, které tak málem srazili. U vchodu stála mladá, šestnáctiletá Togrutská dívka jménem Emily a s lesknoucíma se očima sledovala Ještěrku se SAPem, jak vytahují Chlouppka.
„To bude dobrý, dědo, všechno to bude dobrý. Uvidíš,“ mluvila na něj a držela ho za ruku, zatímco mizeli v útrobách hospody, která neonově oznamovala okolnímu světu, že má zavřeno.
Uvnitř bylo několik stolů, dlouhý bar s všemožným alkoholem od rumů z Tortuga Explosive a fertnetů, driáků od Gharg'atulo'th až po sladší kousky od Red Romance Inc, víno od Zeleného draka a whiskey pouze Janxovku. Na čestném místě pak byly dvě lahve chrclovice od Ch&Ch lihobaroni.
Za barem byl ve stěně i prázdný rám veducí do kuchyně, ve které ještě hořelo několik plotýnek. Bokem byl vchod na toalety. Interiér byl vybaven krom klasických hospodksých kratochvíl i několika kompletními mandalorianských zbrojemi. Nebylo pochyb o tom, že by se daly obléct a jít s nimi rovnou do bitvy.
S tělem chlupáče prošli lokálem, kuchyní a skladem, který za ní byl. Tam už byly otevřeny dveře, které vedly do jasně osvětlené, sterilně bílé místnosti. Jako kouzlem se ocitli v asi nejlépe vybavené ošetřovně, kterou kdy Ještěrka viděl. Většinu vybavení nebyl ani schopný pojmenovat. Ronie jim ukázal na lůžko, kam Wookiee položili, a následně je všechny vyhnal s tím, že musí pracovat.
 

***

Následovalo dlouhých pět hodin naplněných napětím a strachem.
Ještěrka, Emily a SAP mezitím seděli na baru, každý svíral v ruce lahev či půllitr a tiše, jen se svými myšlenkami očekávali, jak to dopadne. Ještěrka upíjel místní pivo, Pažouta a zapíjel to flusčákem, což mu nerobilo dobre. Kouřil svou čerstvě ubalenou černou Renegátku a přemýšlel, jeslti nedojde sehnat trochu malastarského puškvorce, protože zhulený by se třeba trochu uvolnil. Emily pila tequilu a SAP měl lahev prázdnou, protože neměl žádná ústa, ale o to urputněji do sebe klopil imaginární kořalku.
„Co se vlastně stalo?“ Emily upřela své oranžové oči na Ještěrku a nervózně si hladila obě svá leku. To pravé měla o dost kratší, než to levé, protože před rokem potají cvičila s ostrým světelným mečem a málem se u toho lobotomizovala. „Myslíš, že ty lovce na vás najalo Impérium nebo někdo jiný?“
Za jiných okolností by jí Regid nějak vtipně odpověděl, ale teď jen pokrčil rameny a kopl do sebe zbytek půllitru. „Netuším. Ani vlastně nevím, co jsou zač a jestli nás náhodou nesledovali. Snad nám víc poví Chlouppek.“
„Tady jsme relativně v bezpečí, Ronie domluvil se všemi patrony, aby hlídali okolí. Ale mimo Nar Shaddaa…“ její slova Ještěrku neuklidnila, ale trochu se uvolnil, když zjistil, že je hlídají ostřílení mandaloriani a jim podobná cháska. Pohladil ji po hlavě, dokouřil a vydal se podívat, jak si Ronie vede.

Chlouppek měl srst stále od zaschlé krve, ale vypadal mnohem lépe. Čumáčku se vracela zdravě černá barva, zranění na hrudi bylo zakryté čerstvým obvazem a byl napojen na složitě vypadající přístroje. Ve vzduchu byla cítit silná dávka dezinfekce. V kovové míse vedle lůžka byla vyndaná kunai.
„Uvedl jsem ho do umělého spánku,“ otočil se modrý a unaveně vypadající Feeorin od umyvadla a ruce si otíral do bílého ručníku, který obsahoval spoustu čerstvých růžových skvrn. „Z nejhoršího by měl být pryč, ale nejlíp na tom zatím taky není. Štěstí, že mám plnou ledničku s jeho krví.“
„To teda,“ přikývl Ještěr a vzpomněl si na dočista zakrváceného SAPa a pak i podlahu na lodní ošetřovně.
Ronie k němu přišel a poplácal ho povzbudivě po rameni.
„Dobrá práce, kamaráde, zachránil jsi mu život. Děkuji.“
„Za odměnu mi pak uspořádej pořádnej večírek. Chlast, děvky, chlebíčky – však to znáš.“
„To si piš, že uspořádám, vedle ve Vystříleném zásobníku kvůli tomu pronajmu salónek.“
 

***

Tři dny byl Modrý Mandalor zavřený. Za ty tři dny přiletěl Kody, Asyrk i Voh-Jin a v napětí čekali, kdy se Chlouppek probere a poví jim, jestli mu to za to stálo. Třetí den kolem poledne se z ošetřovny ozvalo zívnutí a trochu omámená žádost o něco k pití. Všichni se tam kvapně seběhli a Emily mu přinesla sklenici vody po které se trochu ksichtil, ale jen chvíli a nakonec ji do sebe otočil celou.
„Zív,“ ještě jednou ukázal zuby, „pěkně jsem se vyspinkal, přišel jsem o něco?” pokusil se protáhnout od ležení bolavá záda a bodlo ho hojící se zranění.
„O nich důležitého,“ objala ho opatrně Emily, aby mu nic nepochroumala a zářila jak sluníčko.
„Koukám, že se vás tu sešlo dost,“ rozhlédl se po ostatních, kteří se s ním taky s úsměvy ve tvářích přivítali stejně vřejícně, jako Emily.
„Dost, dost, už dost, ať mě nerozmáčkte,“ odehnal je se smíchem Chlouppek, „nebylo by něco k jídlu? Mám hlad, jakobych čtyři dny nejed.“
„Skoro,“ pokýval Ronie hlavou a koukl na Emily, která pádila do kuchyně, aby dědovi něco připravila.
„Co přesně se na Tarisu stalo? Kdo tě tak zřídil?“ začal Asyrk, Chlouppkův Chadra-faní parťák a momentálně Impériem hledaný uživatel Síly.
„Zjistil jsem, kde je Wyrrgy. A pak mě napadli nějací obrněnci. Měli strašně divný otisk v Síle, bylo nepříjemný být v jejich blízkosti. Blízko jsem se dostal jen k jednomu a ten měl na sobě nějaké ozubené kolo s lebkou.“
„To mi nic neříká,“ zamračil se Kody-Kann Tonewy, Lorrdianský erotoman, bývalý agent ISB, taky momentálně Impériem hledaný uživatel Síly.
„Mně jo,“ povzdechl si Ronie a pohledy všech okolo se stočily na něj. Ronie houkl na Emily, ať chvíli kašle na kuchtění jídla pro Chlouppka a donese datapad. Přinesla ho během chvilky, on do něj prákrát kliknul a pak ho otočil diplayem na ležáka. „Je to ten symbol?“ Na obrazovce bylo ozubené kolo s lebkou, takové, jako měl na zbroji jeden z útočníků. Větší chlupáč přikývl a dramaticky hlasitě polkl.
„Co jsou zač?“ nevydržel to Asyrk.
„Legie Skitarii, též známí jako Železné pěsti. Jsou to nájemní vrazi, jejichž specialitou byl před Impériem lov Jediů.“
„Tak to nemaj už docela dlouho na kom trénovat, ne?“ pokusil se trochu uvolnit atmosféru Kody.
„Doufejte, protože s těmihle si nechtěj zahrávat ani Mandaloriani. Jsou to fanatici, šílenci uctívající svého mechanického boha Ommnisiah. Je u nich běžné, že si uřezávají kusy těl, které pak nahrazují kybernetikou a jsou víc droidy, než živými bytostmi. Neznají bolest, ne strach, který byste jim snad mohli zkusi nahnat. Tady opravdu opatrně, pánové. Jesltli jim někdo zaplatil za vaší smrt, nepřestanou, dokud se jim to nepodaří.“ Chvíli bylo ticho.
„Chlouppek jednoho sundal, zbytek snad nějak zvládneme, ne?“ nadhodil Voh-Jin.
„Kamaráde, Skitarii mají stovky, možná tisíce lovců.“
„Co takhle se začít bavit o něčem pozitivním?“ přerušil umrlecké řeči Regid, „kdy umře Wyrrgy?“
„No, 22. února ho popraví,“ odpověděl Chlouppek.
„Sakra,“ zhodnotil to Voh-Jin.
„Daj už se koupit lístky?“ písknul Asyrk.
„Sakra, to už zrovna něco mám,“ ucedil Regid, nijak nevzrušený tou zprávou.
„Víš víc?“ Kody se zdržel legrácek.
„Jo, vězní ho Hutt Anarad. Ten, jak mě a Wyrrgyho nemá moc v lásce. Prý toho vořecha zrovna vězní ve svém sídle na Oarligu, kde ho hodla na své narozeniny utratit.“
„Teď máme 21. ledna, tak to abychom mákli,“ v rychlosti zhodnotil Kody a už přemýšlel nad záchrannou akcí.
„Jo, něco mě napadlo,“ pustil se do hrubého nástřelu Chlouppek.
„Na tenhle trik by ti nikdo nenaletěl. To už jsme někdy zkoušeli, mám ten pocit,“ odmávl to Voh-Jin.
„To sice jo, ale jak jinak se dostat co nejblíž k Wyrrgymu?“ pokrčil rameny marod.
„Možná budu jakože za kokota,“ přerušil jejich tok myšlenek Regid, „ale fakt ho chcem zachraňovat?“