Téma číslo 2333 (19. 9. 2018) - Pohřbeni zaživa

[Banana Brannigan]

Pohřbeni zaživa. Protože není nad pozitivní témata.

[Champbacca]

Whether you're a brother or whether you're a mother (2888)

Po tom průseru s klíčníkem na špatné straně dveří nezbývalo peprmintovým permoníkům než počkat, až budou ve svém epesním krytu nalezeni někým, kdo bude mít tu potřebu kopat v zemi dva tisíce kilometrů od nejbližšího ložiska čehokoliv zajímavého. Což mohlo trvat pěkných pár století a docela je to štvalo. Udusit se sice nemohli, hlady umřít taky ne, tma jim zas tak nevadila, ovšem ta nuda, ta byla fakt k chcípnutí.
Nakonec to vyřešili tak, že si zpávali. A suverénně nejoblíbenější byla stará hitovka od Bee Gees, jen s lehkou úpravou.
„Buried alive, buried alive, ah, ah, ah, ah, buried aliiiiiiiive!“

Fandom: Equilibrium 4k

[Banana Brannigan]

Hrůzný hrobař

Twi‘lek, který už zapomněl vlastní jméno, se sice v obklopení mrtvol probouzel přinejmenším posledních pět let, co byl v otroctví na Sarininu, ale dnes bylo něco trochu jinak. Nebyl už ve své cele, nýbrž venku, kde mu vycházející slunce málem vypálilo atrofované oči. Přesto viděl, že kolem jsou vykopané díry, spousta mrtvol a že si pro něj jde Gamorreán s lopatou. Pochopil.
„Já nejsem mrtvý!“ bránil se tak nahlas, jak jen mu to hlasivky dovolily, a viděl, že není jediný, kdo se mezi těly hýbe.
„Šéf řekl pohřbít, tak pohřbít,“ odsekl Bronto a vlastně se při plnění jámy chrochtavě chichotal.

Fandom: Star Wars

[Simbacca]

Život v železe (1988)

Když se Fróðiho ti, kdo četli Dvacet tisíc mil pod mořem, ptali, jestli se nebojí, že se se Sviňuchou někdy zasekne v ledovém příkrovu Antarktidy jako kapitán Nemo, kapitán Finniansson se jenom zasmál.
Takové pohřbení ponorky by možná bylo destruktivní pro jiné posádky, ale rozhodně ne pro tu kouzelnickou. Ta se mohla nejen kdykoliv osvobodit nebo prostě přenést, taky měla k dispozici elektrolýzu a filtraci oxidu uhličitého pomocí rostlin na palubě, hydroponickou zahradu, spoustu knížek a samozřejmě taky lektvaru proti početí.
Vlastně jediné riziko tak představovala možnost, že budou pod ledem pohřbeni zrovna v jistý konkrétní, synchronizovaný týden v měsíci...

Fandom: Felix Felicis!

[Vatoz]

Exponát 21

Nejdřív to byla celkem príma  práce.
Pak přišli skvělí kolegové.
Vlastní projekty a svěřená důvěra.
Pocit zodpovědnosti za vlastní projekty.
Do toho každý den děláte něco trochu jiného. Pak se
začne vkrádat nechuť zklamat oblíbené kolegy a nechat organizaci ve štychu.
Přestanete věřit některým lidem.
A jste na jednom místě pohřbeni 12 let.
Pak přijde šéf s lopatou. Pomníčky, co jste postavili, se budou bourat.
Pomůzete mu s tím, a rádi. Nakypříte hlínu, zasadíte trávník, a ze hřbitova je najednou park. Můžete jít. Ádié.

P.S. Nehledáte admina/programátora/copywritera/panoramatického fotografa/školitele/herce/improvizátora/optimistu/introverta/čtenáře/spisovatele/vypravěče?

Fandom: Ze života

[Morčátko]

Podivné události

Ještě než nadešel čas NKÚ, všichni studenti se cítili jednou nohou v hrobě. Daniel se před zkouškou cítil pohřben zaživa. Protože zkoušku z Obrany nemohl v žádném případě zvládnout, ani zázrakem ne.
Když nakonec opustil učebnu s hodnocením "Vynikající" na triku, nemohl tomu tak nějak uvěřit. Říkal si, že v noci byl určitě náměsíčný a schválně vypil Felix Felicis, aby měl ráno štěstí.
Jenže....
V lektvarech byl tak příšerný, že by ho neuvařil, a kde by ho jinak vzal? To byly nemilé myšlenky. A tak se Daniel raději rozhodl užívat si svobody a dobré známky a na všechny podivnosti zapomenout.

Fandom: Felix Felicis!