Téma číslo 2562 (6. 5. 2019) - V poslední vteřině

[Simbacca]

Všechno bude v pohodě, uvidíte. Možná teda až V poslední vteřině, ale bude!

[Champbacca]

Trochu těsné

Simbacca byl sice velmi dobrý pilot, ale rozhodně se neřadil k nejprohnanějším taktikům letky, natož povstání jako celku. Většina jeho chytrého manévrování za účelem setřást pronásledovatele vlastně sestávala z jednoho jediného fígle, a to sice ze střemhlavého letu na cíl, před nímž na poslední chvíli uhnul. Pokud nepřítel nebyl dost rychlý nebo to nečekal, zpravidla se pak o onen cíl rozflákal, což bylo o to sladší, pokud šlo o nepřátelskou loď a on tak ušetřil pár torpéd.
Nutno však říct, že to někdy moc neodhadl ani sám Simbacca, o čemž krásně svědčil stav podvozku většiny šlupek, s nimiž se vracel.

Fandom: Star Wars

[Simbacca]

Zlatá záchrana

Situace nevypadala ani trochu dobře, ale kapitán T‘Raava nehnula ani brvou. Kolem se možná hroutily skály, země se otevírala a plameny stravovaly všechno živé, ale ona se tváří v tvář kataklyzmatu odmítala stresovat. Částečně to jistě bylo proto, že měla vulkánskou matku a s emocemi se tedy příliš nekamarádila, hlavně za to však mohly předchozí zkušenosti s podobnými událostmi. Nebylo to poprvé, co se nacházela v podobné bryndě, a rozhodně neplánovala, že by to tentokrát mohlo být naposledy.
A tak prostě jenom ťukla do komunikátoru a v jasné záři se z toho pekla v poslední vteřince transportovala zpátky na loď.

Fandom: Star Trek

[Bezzubka]

Podlaha zachráněna

Ricky si dobře pamatoval svou první návštěvu u Teresiných příbuzných v Portugalsku. Respektive… nepamatoval – večer už bylo všechno poněkud zamlžené spoustou nejen sangrie. O pár týdnů později tedy raději s díky odmítl pozvánku na rodinnou oslavu, protože tušil, jak to dopadne. A jak tak následujícího rána pozoroval unavenou Teresu plížící se domů, jen se škodolibě ušklíbl.
„Jóó, kocovina, zrádná věc,“ zacukroval na svou drahou, „já ti říkal, že to takhle dopadne. Ale jsi dobrá, že ses přemístila, to já bych nedal.“
Nezdálo se, že by Resa jeho vtípky oceňovala. Ricky si povzdechl a hbitě k ní přistrčil kyblík. Právě včas.

Fandom: Felix Felicis!

[Banana Brannigan]

Pozdě, ale přece?

Stejně jako ve všech chudých částech předaleké galaxie, i v chudinské čtvrti Oblačného města se jeden setkal se spoustou rozšířených lží.
„Dejte pár drobáků na jídlo,“ škemrali zarostlí a zablešení špinavci, kteří by sebevětší dar ihned investovali do krabicáků, „zítra na tom budeme líp,“ nalhávali si nezaměstnaní těžaři plynů a ti, co se dali na dráhu zločinu, zase rádi říkali „je to jenom abych měl na jídlo, hned zítra budu zase žít poctivě.“
Zdaleka nejrozšířenější lží na celé planetě však bylo „neboj, samozřejmě včas vytáhnu“, lež, která zároveň představovala jeden z hlavních důvodů, proč tam navzdory bídě pořád neklesala porodnost.

Fandom: Star Wars

[Kara Melka]

Paměť na hovno (nedělní žolík, no)

Karamelka na svou posvátnou povinnost napsat drabble myslela celý večer, opravdu, brala ji vážně a proklínala svou děravou paměť, když se jí tu a tam stalo, že prostě zapomněla. A dnešek očividně nebyl výjimkou.
Ještě předtím, než si pustila Game of Thrones, vymyslela, o čem drabble napíše... a pak na to všechno dokonale zapomněla.
Vzpomněla si až v posteli, v poslední vteřině předtím, než upadla do hlubokého spánku. Zděšeně sebou trhla a dokonale se probudila, ale neměla tu vůli, aby vylezla z vyhřáté postele a napravila svou chybu. A tak se na to vysrala a rozhodla se, že použije žolíka.

Fandom: realita