Téma číslo 3261 (4. 4. 2021) - Zj 2.25

[Champbacca]

Jenom se pevně držte toho, co máte, dokud nepřijdu.
A já přijdu!

[Banana Brannigan]

Dvě dekády držení

Už jako malá Joyce sice tušila, že se jí Síla pokouší těmi ošklivými sny něco naznačit, ale protože byly strašně kryptické, nikdy v nich pořádně nic neviděla a ani mistr jí s nimi nedokázal pomoci, postupně se naučila je ignorovat. Trvalo více než dvacet let, než konečně potkala někoho, kdo jí s jejich překladem pomohl – Šedého Šuma, jenž dokázal její mysl soustředit dost na to, aby rozpoznala hlasy svých sester, kterak zoufale volají o pomoc.
Držte se, zkusila zavolat zpátky, přes pořádný kus galaxie, a vydržte, jsem na cestě.
Pak už jen vzala světelný meč a šla si vybrat dovolenou.

Fandom: Star Wars

[Champbacca]

Házení hlavic (28. 3. 0 ABY)

První let Jungle Jetu po skoro dvaceti letech chytání prachu byl divoký. Ne snad že by je zlobila technika, ale proběhl v závěru velké akce odboje, kdy byli Champbacca a Kody v jeho nákladovém prostoru nuceni otevřít rampu a pomocí Síly z něj vyházet několik pyrogelových hlavic. Vzduch unikal, atmosféra řídla a táhlo je to ven.
„Teď se držte, bude to házet,“ varoval je interkomem Chlouppek z kokpitu, protože viděl, jak k nim letí první střely z Götterdämmerungu, „ale jen co se dostaneme z nejhoršího, přijdu vám na pomoc!“
Zvládli to ale i bez něj a interdiktor zapálili docela pěkně.

Fandom: Star Wars

[Kara Melka]

Válka o koště

„Dej to sem, je to moje koště!“ vztekal se Mikk, tahaje se s Jaimem o koště. Nutno podotknout, že luxusní a hodně drahé koště.
„Vždyť na něm stejně nelítáš!“ namítal zapálený famfrpálista. Pravdou bylo, že Mikk raději hrál dračák, ale to neznamenalo, že bude koště půjčovat nezvedeným sourozencům. Bylo jeho.
„Kdybych ti ho půjčil, už bych se na něm nikdy neproletěl, protože bys ho zničil!“ prskal nazpátek havraspárský kapitán.
Přetahovanou ukončil až Erasmus, který se vrátil domů z práce a bez řečí Jaimemu půjčil koště svoje, aby zrzek vybil přebytečnou energii.
Doma konečně zase zavládl klid. Tak na pět minut.

Fandom: Felix Felicis!

[Šašek]

Tajná zábava

"To není fér, já tuhle knihu měla první!"
Marilyn na svého bratra koukala nasupeně, protože jí sebral něco, co chtěla ona a hlavně to nevypadalo, že by tu knihu opravdu plánoval číst.
"Chceš jí? Tak si mě budeš muset chytit."
Vyplázl na ní jazyk a než stihla odpovědět, dal se na útěk. Marilyn hnala za ním a vlastně si užívali i dost zábavy, než oba slyšeli otevření dveří a jeden určitý hlas.
"Sakra, máma je doma!"
Když pak Darya vešla do obýváku, děti seděly společně v křesle a četly si. Když odešla, hrály na honěnou dál. Jen v jiném křídle..

Fandom: Felix Felicis!

[Simbacca]

Medojedí máma

Synchronizovaný útok tří medojedů překvapil ospalou zebru přesně tak, jak by překvapil kohokoliv jiného, a to navzdory skutečnosti, že dva z útočníků zkušenostmi už od pohledu skutečně nepřekypovali. Mohlo jim být nanejvýš pár měsíců a teprve se s matkou učili lovit, nicméně zákus měli oba slušný, což zebra zjistila tím nejméně příjemným způsobem. Vlastně bylo jen otázkou času, než se zakousne i matka a nebohý nepozorný býložravec bude dočista v koncích. Jenže...
„Hmm, to vypadá na úl,“ pronesla Amarilla, čenichajíc, „děcka, držte se, prověřím to a vrátím se.“
A tak mláďata na zebře visela ještě hodinu a půl, než padla.

Fandom: Felix Felicis!

[Bezzubka]

Slečno Andersenová!

„Slečno Andersenová!“ hulákal profesor, nikoliv tento rok poprvé a bylo mu docela jasné, že ani ne naposledy. Vlastně to až na to křičení znělo docela rezignovaně. Rose ho přirozeně neslyšela, protože byla dost zaměstnaná vlastním jekotem, jak se na splašeném koštěti blížila k jedné tribuně. Koště štrejchlo o její střechu, Rose se úlekem pustila násady, ale jako zázrakem se stihla chytit stožáru, na kterém visela kolejní vlajka. Okamžitě kolem tyče omotala ruce i nohy, a že na ni profesor křičel, ať se nepouští, že tam hned bude, tak to fakt neregistrovala, protože dál pokračovala ve zděšeném jekotu na celé hřiště.

Fandom: Felix Felicis!

[Mia Mahariel]

Taková normální rodinka

Jake měl pocit, že se svět divně houpe, že on sám se divně houpe, protože měl nohy jako z rosolu, a to na ně nikdo ani nemusel použít příslušné kouzlo. Raději se zachytil rohu zdi, aby tu třeba neomdlel, což by rozhodně nepůsobilo dobře. Ne na Makse a na to, co se chystal udělat. Vlastně už si vůbec nebyl jistý, jestli je to dobrý nápad, ale bylo pozdě couvnout. A couvat by teď stejně nezvládl, ta zeď by totiž musela couvat s ním.
No a pak přišel. S tím drobným uzlíčkem v náruči. „Jakeu, seznamte se. Tohle je můj syn.“

Fandom: Felix Felicis!