Biografie bohorovné brambory (nedělní žolík)
„Bramboro,“ smály se jí tehdy děti od sousedů a Jessicu to štvalo. Jakožto osmiletá šlusačka z chudinské čtvrti na Nar Shaddaa sice pořádně nevěděla, co to ta brambora je, ale dokázala si domyslet, že nic lichotivého.
Tak se zvedla, jednou rukou si otřela krev z kolene, druhou slzu z tváře a s řevem se vrhla na hlavního posměváčka. Chtěla mu ublížit a věděla, že to dokáže, když bude rychlá, jenže to ve výsledku být ani nemusela. Než se nadála, všichni ostatní se s hrůzou rozprchli do temných uliček všude kolem a ona tam s trochu starším špindírou od sousedů zůstala sama.
Stačilo pár vteřyn a prosil o milost, brečel a omlouval se. Chvíli ho přes vlastní vřískání neslyšela, pak ještě chvíli ignorovala a když ho poslední ranou pěstí do brady umlčela, cítila se najednou strašně dobře. Mocně. Jenže přišly i výčitky, jestli to náhodou přeci jen nepřehnala. Minimálně si byla jistá, že doma ji za to nepochválí.
Stála nad ním a poprvé ji napadlo se pořádně rozhlédnout. Třeba to nikdo neviděl a projde jí to? Ostatně těmito končinami distriktu C-17 málokdy procházel někdo, kdo jimi procházet nemusel, proto tu taky děti mohly pořádat závody na překážkové dráze z popelnic. Vypadalo to nadějně, nikoho neviděla, ale pak náhle zaslechla tleskání. Pomalé, tlumené, jako by ten někdo tleskal v rukavicích.
[„Brambora je taková špinavá hlíza,“] zamručelo něco z temné uličky, ona se tam rychle otočila a viděla nejdřív oči, pak celou mohutnou postavu pod černým pláštěm. Netušila, kdo to je, ale byl určitě vyšší než táta, možná i dvakrát. Šel z něj strach a ona vlastně nechápala, jak tomu bručení rozumí, ale neutekla, zvědavost byla silnější. [„Ale s trochou péče a práce z ní může být něco mnohem lepšího.“]
„Promiňte, pane, ale kdo jste?“
[„Někdo, kdo byl tam kde jsi teď ty. A kdo tě může dostat z téhle příšerné díry, pokud budeš chtít. Budeš chtít?“]
Přeměřila si ho pohledem. Byla si docela dost jistá, že mu z rukávů čouhají zrzavé chlupy, že kdyby jí chtěl ublížit, k tomuhle rozhovoru by vůbec nedošlo, a že mu může věřit každé slovo. Nebo tedy každé zabrumlání.
„Tak jo,“ řekla a vykročila k němu, aniž by zapomněla stále ležícímu sousedovi šlápnout na břicho. Zasténal a než se dostal domů, byla už Jessica dávno pryč, na docela jiné úrovni Vertical City, a ten Wookiee jí dával ochutnat smažené bramborové hranolky z pouličního stánku.
Byly totálně boží.
Coruscant byl tichý a Jessicu trochu zklamal, ale po dnešní fušce jí to vlastně přišlo vhod. Všechno ji bolelo a plášť musela vyhodit, ale jinak si neměla na co stěžovat. Seděla U Kancléřky Saresh, házela do sebe bramboráky, koukala oknem na pobořené věže Chrámu Jediů a vzpomínala na události posledních několika let.
Na prosté začátky, kdy byla vlastně jenom jedním z mnoha živých štítů svého mistra. Na tu mnohem zábavnější fázi o něco později, kdy ji začal učit používat Sílu, přežívat v džungli a chlastat první ligu a ovládli společně nejdřív distrikt C-17, později celou Nar Shaddaa. Už tenkrát si mohla dovolit víc hranolek, než dokázala sníst, a přišlo jí to super, jenže on mířil ještě dál. Ukázal jí i kus vesmíru, hlavně ale planetu se starým údolím, kde její moc ještě vzrostla, a pak jí dal první samostatný úkol: ovládnout celý Huttský prostor. „Tak jo,“ řekla tenkrát, a zatímco on se vzdálil a řešil nějaké komplikované věci s Darth Tyranusem, ona se rozhodně neflákala.
Když se potkali znovu, cpala zrovna do své výrobní linky na výrobu mýdla posledního Hutta, co jí nechtěl podepsat plnou moc, a on jí k tomu mohl pogratulovat jako novopečený Darth Wango. Obojí zapili tak mocně, že si doteď nebyla jistá, kolik času od té doby vlastně uteklo.
Teď ale cítila konec další kapitoly. Jediové byli z cesty, její mistr byl císařem nového Galaktického impéria a ona měla nejen druhou půlku talíře bramboráků, ale taky důvodné tušení, že i dnešek bude důvodem k oslavě.
Vrzly dveře a z tiché ulice do tichého lokálu vešla hora chlupů, kterou měl plebs dle nejnovějšího výnosu nazývati Jeho císařskou milostí. Pro Jessicu ale nic takového neplatilo, ta na chlupáče mávla, že už mu objednala tupláka, a mohli si hned přiťuknout na šťastné shledání. Moc dobře si při tom všimla, že má na ohořelém ukazováčku pravé ruky nový prsten, a tak se ani nemusela ptát, jestli byl jeho výlet na Dathomir úspěšný.
[„Povedlo se?“] zeptal se on jí, když jedním záklonem dopil a objednával si nové pivo.
„Povedlo,“ přikývla, poslala mu po stole světelný meč a kývla směrem k věšáku, kde ležel pytel s čímsi vágně kulatým. „Dal mi zabrat, ale dostala jsem ho. Plachtil čtyři patra.“
[„Výtečně. Máš vybrané nové jméno?“] Jasně že měla, však nad ním taky docela dlouho přemýšlela, brambora jedna.
„Darth Vodka.“
Po dlouhé době se usmál a ona věděla, že šťastný konec už není daleko.
Protektor vystoupil z hyperprostoru a Darth Vodka ze sprchy. Potřebovala smýt prach Korribanu, po těch třech hodinách letu se jí to i povedlo a ona konečně plně docenila výhody devatenáct kilometrů dlouhé lodi, protože na čemkoliv menším by určitě vyplácala všechnu teplou vodu.
Devatenáctikilometrový superhvězdný destruktor ale nebyl jedinou známkou toho, že se jim daří. Impérium vzkvétalo, ona byla stále jeho nejlepší šermířkou a bramborou už ji nikdo nenazval víc jak dvě dekády. Oheň rytířů Jedi vyhasl a ona sama k tomu z pozice vrchní inkvizitorky přispěla tak vydatně, že tu mohla tu instituci rozpustit a své bývalé podřízené převelet k dopravní policii. Těch pár povstání se podařilo potlačit na samém začátku, jedno větší s trochou snahy a kreativity. Už nějaký pátek vlastnila temný meč a beskarovou zbroj a v kajutě jí spal mandalorianský princ s epesními břišáky, kterého si nemusela brát. Nedávno navíc prošla Temným labyrintem, kde se dozvěděla docela zajímavé věci o svém protějšku v zrcadlovém vesmíru. Mohla si prostě být poměrně dost jistá, že dál už to z chudinské čtvrti na Nar Shaddaa dotáhnout nešlo.
K absolutnímu štěstí jí chyběla jediná věc, věc, která chyběla všem Sithům od počátku věků a kterou se snažili získat stůj co stůj. Při myšlence na staré páprdy, co by možná mohli něco dokázat, kdyby je nezabili jejich vlastní učedníci, se pousmála a začala utírat růžovým ručníkem. Zanedlouho ji ale vyrušil lodní interkom přímo z císařovy kajuty, a to poměrně krátkou zprávou.
[„Potřebujeme tvoji pomoc.“]
„Tak jo.“ Už neměla potřebu si utahovat z toho plurálu. Prostě se oblékla, stále mokré vlasy si zabalila do ručníku a vyrazila na můstek, očekávajíc, že její všemocný mistr zase potřebuje pomoc s dětskou pojistkou na flašce.
Jak ale brzy zjistila, nešlo o flašku. Šlo o hlavolam, co společně našli na Korribanu.
[„Máme ho skoro otevřený, ale dál nevíme,“] přiznal Darth Wango. Darth Vodka hodila na klícku Darth Vonta jeden pohled a po všech zkušenostech s dětskými pojistkami měla jasno. Stačily dva pohyby a vydal své tajemství.
„Je to to, co si myslím?“ váhala, zatímco mistr zapínal uvnitř ukrytý holozáznam a prohlížel si alchymistické formule. Ona poznávala jenom vzorec solaninu, který ji sice překvapil, ale naději jí rozhodně nevzal.
[„Je,“] zamručel a než to pečlivost sama umíchal, donesli jim robíci mísu bramborové kaše a dvanáct lahví rumu.
A protože formule Darth Vonta skutečně fungovala, byli oba Sithové i bez svatby konečně úplně šťastní, a to doslova navěky.
Fandom: Star Wars
Topic: Bonus číslo 534 (13. 10. 2024) - Brambor (Read 156 times)
