Bonus číslo 38 (29. 3. 2013) - Miláčku

[Jessica Karnis]

A máme tu další, bonus a ten nebude ledajaký. Téma je Miláčku a bude to satandrabble. To znamená, že musí být na 666 slov a musí se v něm zneuctít aspoň jedna humanoidní postava.

[Champbacca]

Zase drabble vo sexu, ty vole (22 BBY)

Když člověk uváží, kde by se teď mistr Denyzz nacházel, nebýt včasné záchrany, nejspíš ho napadne, že měl příslovečně z prdele kliku. Když ovšem ten samý člověk uváží, kdo přesně že ho to před věčným mrazem vesmírného prostoru zachránil, asi dojde k závěru, že umřít na udušení někde ve vzduchoprázdnu je ta lepší varianta.
Našeho milého mistra vyšetřovatele totiž ze sraček vytáhla ta samá osoba, která ho do nich za neodmyslitelné pomoci brutální síly uvrhla: neméně naše a jen trochu méně milá Algernnon de Bray. Těžko jí mít za zlé, že mistra nenechala zmrznout, nýbrž si ho odvezla s sebou na své nové letní sídlo na planetu daleko mimo dosah Republiky. Většina těch, co by s podobným úlovkem skončili, by jej pravděpodobně hodila zpátky do vesmíru, prodala na orgány nebo s ním nakrmila kočku, ale ne ona. Na to byla moc mazaná, rafinovaná a taky maličko sadistická.
Krom toho všeho byla ještě krásná, ambiciózní a bohatá, což se odráželo v její luxusní vile na trochu méně luxusní planetě, a v podstatě jedinou věcí, která jí znatelně chyběla, byl chlap. Ponechme stranou, proč se rozhodla řešit tento nedostatek poněkud neefektivním, leč efektním rozstřílením malé republikové flotily na kovové nudle, když si patrně mohla koupit menší armádu společníků. Ponechme stranou i to, proč si umanula získat zrovna tohohle mistra, když beztak myslel jen na spanilou hraběnku de Royarc a galaxií se proháněly tři tucty použitelnějších. Možná to mělo co dělat s faktem, že se jí prostě vryl do paměti jako JEJÍ mistr. Důležité je, že se jí odchyt podařil a že Woallc Con-Denyzz, jeden z těch lepších vyšetřovatelů Řádu, u ní právě začal sloužit coby doplněk pokoje pro hosty.
Paradoxní na tom samozřejmě bylo, že sám byl jediným hostem, kterého tam kdy samozvaná Lady ze Sithu měla, takže se sebou mohl kochat nanejvýš sám, ale možná díky tomu tušil, že tam jeho úloha zdaleka neskončí.
Její droidi jej dostali z nejhorších poranění, ale na větší luxus si musel počkat; momentálně se nacházel v ne zcela výhodné pozici na jakémsi roštu u zdi, přivázaný, umlčený, spoutaný v řetězech a k jejímu nemístnému potěšení nahý. Už byl při vědomí a snažil se sebrat síly k tomu, aby odolal očekávanému mučení, když do pokoje vešla jeho bývalá padawan, oděná jen v něčem těžce nepraktickém, ale zjevně hodně latexovém. V ruce bičík, na tváři sladký úsměv a v očích žár o intenzitě menšího slunce.
„Vítej doma, drahý,“ pozdravila ho tak způsobně, že by v ní asi málokdo hledal největší čubku ve známém vesmíru.
„Neboj se, tvůj blahobyt teď záleží jen a jen na tobě,“ usmála se, přešla až k němu a začala volnou rukou dělat věci, které je v jeho zájmu lepší nevypisovat. Mistr každopádně neměl jak reagovat, vzhledem k tomu roubíku a celkovému znehybnění.
„Teď ti budu chvíli dělat chutě, pak ti uvolním pusu a chci, abys mi vyznal lásku. Jestli tady spolu máme žít, podmaňovat si národ za národem a souložit jako diví, musím vědět, že jsem tvůj miláček stejně tak, jako ty jsi můj. A uvědom si, že jsi mě učil, takže ti na žádné fígle neskočím, drahý.“
Mrkla na něj, pomocí Síly odtáhla jeho rošt dál od stěny, položila ho na zem chlapem navrch a, přesně tak jak slíbila, začala mu dělat chutě. Způsob, jakým to učinila, se rozhodně nenaučila od něj ani od Variana, a asi by to ocenil každý muž, který by na rozdíl od mistra nebyl napůl v bezvědomí a pod vlivem nejbarevnějšího koktejlu drog, jaký se dá uvařit bez anihilace celé soustavy.
Byla tak natěšená, že to šlo i přes jeho počáteční odpor naprosto hladce. Ba co víc, ten odpor možná její zážitek jenom posiloval. Naneštěstí se ukázalo, že mistr v tomhle není tak natrénovaný jako v jiných atletických disciplínách, o pár vteřin později bylo po všem a roztoužená Algernnon se musela na chvíli zabavit sama, než se mohla o získání lásky pokoušet znovu, a ani pak to nebyla žádná sláva.
Takže otázkou za tři bludišťáky zůstává, kdo z těch dvou byl vlastně oběť.

Fandom: Star Wars

[Jessica Karnis]

Kariérní růst (2177)

Z reproduktorů v rozích betonové místnosti zněla elektrická kytara, foukací harmonika a zpěv interpreta, jehož hlas měl to nejlepší už dávno za sebou. Hustý doutníkový kouř prozařovalo světlo reflektorů rozestavěných kolem nahé asarijky visící za ruce na kovovém řetězu upevněném ke stropu. Sliny stékající od jejích úst, v nichž byly pevně uvázán roubík, se mísily s potůčky krve jdoucích z drobných ran na světle modravém zpoceném těle a po malých kapkách padaly ze špiček nohou volně se vznášejících nad chladnou šedou podlahou, kde tvořily postupně se zvětšující kaluž. Na její stehna dopadla další rána biče. Skrze roubík se ozvalo jen slabé zaúpění a z prázdných očí vyhrkla první slza. Po nártu se jí svezla další várka obsahující její tělesné tekutiny. V hlavě měla v tu chvíli jen jediné přání týkající se ukončení jejího utrpení. Vzduchem se proneslo další zasvištění a ona pocítila štiplavou bolest v oblasti břicha, která se ihned změnila v pálení.
„Stop, kurva,“ ozval se naštvaný hrdelní hlas z křesla, kolem něhož v přítmí stály tři osoby, z nichž jedna ovládala skrze uni-nástroj dvojici filmařských sond poletujících kolem asarijky, druhá stála u stolku s nejrůznějšími nádobami a mučícími nástroji a třetí neustále s někým hovořila přes kanál extranetu.
Ve skládacím režisérském křesle seděl muž s dlouhými prošedivělými vlasy a obličejem v dlaních, na nichž mu vyskakovaly fialové žíly. Mezi dvěma prsty třímal nejlevnější kubánský doutník, který byl původcem kouře všude okolo.
„Jak dlouho to děláš, Sofie?“ zahulákal rusky na lidskou ženu v koženém obleku stojící s napřaženým bičem vedle zmlácené asarijky. Domina jen nechápavě zakroutila hlavou a rozhodila rukama, čímž nechtěně vrazila do své oběti, která se upoutaná na řetězu bezvládně zhoupla do strany. To už ale naštvaný muž kráčel jejich směrem s doutníkem vraženým v koutku.
„Nevím, co s Tebou v poslední době je,“ řval při chůzi, „ale začínáš mě pěkně srát. Na tohle by, do hajzlu, nečuměl ani vorcha v lágru, natož alianční smetánka,“ pokračoval v nadávkách. Pak vyrval  ženě v kůži bič a neomaleně ji odstrčil mimo záři reflektorů.
„Zaprvé držíš tuhle sračku jako hanar péro a za druhé ji tím mlátíš jako turianskýho vězně,“ řval do ticha místnosti. Pak se napřáhl a bičem praštil spoutanou asarijku přes ňadra. Ta okamžitě upadla do bezvědomí.
„Kurva!“ hodil vztekle s bičem směrem ke křeslu a rudý obličej si opět vložil do dlaní. „Oksano,“ změnil najednou tón ve značně vlídnější a hleděl k osobě, která právě dokončila jeden z hovorů na extranetu a hlavu otočila jeho směrem, „potřebujeme další dávku, je mimo,“ utrápeně zakňoural. Ze stínu vystoupila dlouhonohá blondýna v upnutém saku a krátké společenské sukni. V uchu měla vložené drobné sluchátko sloužící jako handsfree rozhraní pro komunikační kanály uni-nástroje. Z kapsy u saka vytáhla malou lahvičku, kterou vložila asarijce pod nos. Ta vzápětí zhluboka zalapala po dechu a její upocené zkrvavené tělo se propnulo v křeči. Řetězy pevně svazující její ruce zaskřípaly, avšak nátlaku modrých paží hravě odolaly. Blondýna se opět pomalým krokem odebrala do nejtemnějšího rohu místnosti a přepnula na další čekající hovor na lince.
„Ty mi vypadni z očí,“ otočil se šedovlasý muž k vyděšené domině, „táhni si třeba do studia za tím kreténem Acworthem do San Francisca, tam jsou na takový kurvy možná zvědavý, tady končíš!“
Po jeho slovech následovalo rychlé klapání podpatků o betonovou podlahu a poté ticho, které bylo přerušováno jen tlumenou hudbou v pozadí a útržkovitým rozhovorem Oksany se zákazníkem.
Režisér ještě chvíli hleděl na pohupující se asarijku, než o její pravý bok típl dohořívající doutník. Přes roubík se ozvalo jen pronikavé pištění a vzduch nasytila nasládlá vůně spáleného masa. Pak se muž otočil k postavě, která do té doby mlčky nehybně stála ve tmě u stolku s mučícími nástroji.
„Hej, Ty, pojď sem“ zahřměl. Ze stínů nejistě vyšla rudovlasá dívka.
„Jak se jmenuješ?“ zeptal se náhle polohlasně.
„Alice,“ pípla tiše dotazovaná mladá dívka.
„Odteď si budeš říkat markýza Alice, miláčku,“ pousmál se a se zájmem si prohlédl novou tvář od hlavy až k patám, „snaž se jí neumlátit aspoň do doby, než vedle rozkouřej toho krogana.“

Fandom: Mass Effect

[Jessica Karnis]

Polibte nevěstu (17 BBY)

A byla svatba. Šlechtic Kal Zur z planety Vereles si bral za ženu spanilou a v mýtech zahalenou krasavici, která teprve před nedávnem přiletěla z neznámých končin a okamžitě si Kala omotala kolem prstu. Tou ženou byla rudovlasá dívka jménem Lyrisa. Ano, bylo zvláštní, že stačily pouhé dva týdny, aby se dva mladí lidé rozhodli svázat své životy až do smrti. Mnozí se obávali, že jde o vypočítavý manévr Lyrisi získat Kalův nemalý majetek, ale na druhou stranu, Kal Zur byl bystrý muž, který by jakoukoliv zlatokopku okamžitě prokoukl. A to se u Lyrisi nestalo. Možná tomu nahrála skutečnost jejich vskutku osudového seznámení.
Kal Zur byl totiž několik měsíců na smrt nemocný a s ním mnoho zdejších lidí. Jisto jistě by zemřel, kdyby se zde neobjevila Lyrisa se svým malým chlupatým společníkem Bimbem a nevyléčila jej.
V ten okamžik, kdy prohlédl skrz blouznění a horečky do našeho světa a spatřil krásu ženy, která ho zachránila, zamiloval se a umanul si, že se stane jeho ženou. Dlouho odolávala jeho návrhům a dvoření, až nakonec svolila.

Obřad se konal v Kal Zurově paláci a hostů bylo na tři stovky. Pozvána byla celá zdejší šlechta a významní hodnostáří, kteří přinesli mnoho darů a mohli se těšit z pohledů na krásné družičky a ještě krásnější hostinu, která je měla těsně po obřadu zabavit na další tři dny. Kal Zur skutečně nešetřil a osmi metrový svatební dort byl tím nejmenším, co mělo zaútočit na chuťové pohárky hostů a jejich opasky.
Vše probíhalo s filmovou dokonalostí a dojatými vydechnutími se vskutku nešetřilo. Malý Bimbo přinesl ženichovi a nevěstě prstýnky, a když ti dva stvrdili svůj sňatek polibkem, zábava se rozjela na plné obrátky. K hromadnému obžerství hrály dvě místní vyhlášené kapely a k všeobecnému veselí přispíval Bimbo, který byl neustále vyzývaný odvážnými jedlíky k soutěžím v pojídání všemožných i nemožných pokrmů, které s neotřesitelnou jistotou neustále vyhrával, nehledě na množství a pojídaný pokrm.

Den se již chýlil ke konci a i když měla oslava pokračovat ještě dále, novomanželé se vydali do svého pokoje, kde se mělo odehrát ještě jedno představení. Svatební noc. Kal se na ni nemohl dočkat už od okamžiku, kdy zjistil, že jeho manželka nemá pod šaty spodní prádlo a nyní, když se to blížilo, byl víc a víc vzrušenější a roztržitější. Zavřel za nimi dveře, pobídl svou choť, ať si udělá pohodlí na posteli a mezitím vytáhl z minibaru lahev nejlepšího vína, které se na Verelesu dalo sehnat. Otevřel jej, nalil jim sklenky, oba se napili a než ji stihl začít líbat, vstala a začala chodit po pokoji, jakoby něco hledala.
„Jestli jsi nervózní, miláčku, nemusíš se ničeho bát,“ pozoroval, jak si sundala boty s vysokým podpatkem, které doteď nosila, a už jen ten pohled na odhalený kotníček mu zvedl tlak. „Doposud jsme spolu nesdíleli lože, ale ten okamžik je tady a můžeš mi věřit, že to bude jedna z nejlepších chvil v našem životě.“
„Mmm,“ odpověděla a věnovala mu úsměv, než se dala opět do hledání, zřejmě něčeho abstraktního, protože prohmatávala zeď a hýbala se svícny a knihami v policích.
„Jak už dávno víš, můj otec zemřel dřív, než jsem začal mluvit, a tak mám i já jisté obavy, které ale společně jistě překonáme…“
Mluvil dál, ale Lyrisa ho vlastně ani nevnímala. Ona to vlastně ani nebyla Lyrisa, jako spíš Jessica, která hledala spínač, který odhalí tajné dveře, které vedou do tajemné komnaty, kterou nechal vybudovat Kalův prapředek. Ten byl velmistrem již dávno zaniklého Řádu, který ovládal Sílu a podle dochovaných legend vlastnil i mnoho mocných artefaktů, pro které si Jessica se Simbou přiletěli. Problém byl v tom, že nikdo nevěděl, kde se tajemná komnata nachází, ani samotný Kal ne. Za ty dva týdny Jess prohledala celý palác, jen do tohoto pokoje se nemohla dostat. No a proto si ho vzala. Ano, až získá, co hledá, vezme Simbu a odletí pryč, aniž by Kalovi dala. Pro něj to sice bude nepopsatelná potupa a zneuctění, ze kterého se možná nikdy nedostane, ale jejich poslání stálo i za horší podrazy.

Fandom: Star Wars