Věčná sláva patří mu (17 BBY)
Vojta nevnímal křičící hlasy, povzbudivý potlesk ani vražedný jekot, který se rozléhal chodbami podzemní enklávy na Miu Leptonis IV. Soustředil se jen na svůj pravidelný dech, tlukoucí srdce a došlap svých nohou, které neměly v úmyslu zastavit. Letěl jako vítr a míjel tváře studentů a mistrů a nedokázal se ubránit samolibému úsměvu, který si po právu zasloužil. Dnes se mu totiž podařilo něco, co se do análů jejich akademie zapíše zlatým písmem. Ne, nezapíše, ale v ústní podobě bude žít navěky. Právě totiž svíral v náručí oblečení, které čmajzl ve sprchách. A to oblečení nepatřilo nikomu jinému, než veleoblíbené školnici.
Fandom: Star Wars