Téma číslo 1670 (22. 11. 2016) - Hrabě lidumil

[Simbacca]

A jsme zase u pohádek: Hrabě lidumil.

[Banana Brannigan]

Nadržencovo nadržování

Nolla sice slyšela, že ne každý otrokář v galaxii je bezcharakterní sadistické prase, ale protože takového sama nezažila, měla poněkud problém tomu věřit. Zejména proto, že si je podle všeho jeden takový lidumil právě koupil.
„Náš pán má lidi rád,“ ujišťoval je majordomus, když vedl ji a dalších šest otrokyň jeho palácem do sklepení, které, pravda, moc optimisticky nevypadalo. „Však to brzy uvidíte. Teď vlezte tady do klecí, on pro vás pošle.“
Nebránily se, nezvykle bez pobídky bičem vstoupily do cel a záhy zjistily, že hrabě lidi skutečně rád měl.
Bohužel jenom lidi, takže zeltronské sestry třískal jako všichni ostatní.

Fandom: Star Wars

[Simbacca]

Přátelský Piérre

Hrabě Piérre de Bray patřil k té menšině zchudlé francouzské aristokracie, proti které by se služebnictvo nevzbouřilo ani pod vidinou levnějšího vína. Pravda, možná je sem tam s poněkud nekorektním smíchem nazval chátrou, ale jinak si ho vážil veškerý personál rodinného sídla a měl proč: Piérre, stejně jako jeho dcera Amélie, si prostě jejich práce vážil, dokázal ji náležitě ocenit a i když jako poslední žijící muž z vymírajícího rodu neměl moc zajímavé vyhlídky na budoucnost, vždycky se snažil ze svých výdělků alespoň něco investovat zpátky do lidí.
Jeho snacha, hraběnka Algernnon de Bray, to už bylo trochu jiné kafe.

Fandom: Felix Felicis!

[Champbacca]

Samoplnící spíž (3199)

Když se na Extranetu objevily ty pozvánky lákající odvážné kolonisty na dosud neznámý měsíček kdesi na samém okraji Velkolepého britského impéria, mnozí zpozorněli a váhali. Vypadalo to totiž úžasně, možná až podezřele: měsíc samotný byl sice jedna velká ledová koule, ale jistý mecenáš prý zafinancoval výstavbu podzemních habitatů poblíž sopečných pramenů, takže tam noví obyvatelé rozhodně neměli mrznout. Stačilo přičíst moderní vybavení a nejrůznější daňové úlevy a rázem se tam na vlastní náklady přesouvala celá hromada lidí z nejrůznějších koutů galaxie.
Upíří hrabě, kterému panství patřilo, si jenom mnul ruce, protože se mu před očima plnil mrazák na horší časy.

Fandom: Equilibrium 4k

[Kara Melka]

Mrzimorské sluníčko

Julian byl skoro hrabě, protože byl synem Guillauma Thibauta Françoise Odilona, hraběte de Montpellier, a měl dědit jeho nemalý majetek. Tatínek si myslel, že jeho nejstarší syn je naprosto v pořádku a navštěvuje jakousi prestižní soukromou akademii, ale to se mýlil. Julian totiž mentálně v pořádku nebyl (ani trochu) a navštěvoval Bradavice, Mrzimor, což o mnohém vypovídalo.
Občas měl dny, kdy jen pobíhal po chodbách hradu a všem vykládal, jak je má rád, a objímal je na potkání. Byl to zkrátka typický mrzimorák.
Jen jednoho člověka měl radši, než všechny ostatní - Emifku Lillegardovou, o jejíž ruku hodlal požádat jejího tatínka. 

Fandom: Felix Felicis!

[Morčátko]

Dědic

Romeo nikdy neměl tak dobrou náladu jako v den svých zásnub. Tiše se vyvlékl z oslavy a jako páv se nesl po rodinném sídle. Asi poprvé hledal svou sestru – a byl rád, že ji vidí.
„Copak, Charlottko, vypadáš nějak sklesle,“ zakřenil se posměvačně. Sebevědomě si založil ruce za zády.
„Bastarde.“
„Já? Nene, já nejsem bastard, já jsem jenom plnoletý a zasnoubený,“ protáhl důrazně. Ne, že by smluvený sňatek byl taková výhra a jeho nastávající taková krasavice, ale teď byl z Romea pán. Aristokracie. Hrabě. Císař, hergot, pán vesmíru.
„Možná tě tu nechám bydlet… Chvíli,“ ujistil ji srdnatě, když nasupeně odešla.

Fandom: Felix Felicis!

[Kimono Oko]

Růžový brýle

Caroline lektvary milovala. Jednak to byla zábava, druhak je učil její tatínek, který je ovládal dokonale a byl to skvělý učitel. Carol ho vždycky viděla v tom nejrůžovějším světle, jako nějakého hraběte. A také jí vždy přišlo, že je to skvělý člověk. Hotový lidumil. Proto byla děsně překvapná, když pak často ve Velké síni poslouchala brebentění studentů, že je profesor Redmond nejhorší profesor na škole a že si přejí, aby jeho kabinet vyletěl do vzduchu. Caroline byla hodně pozorná. Dobře si pamatovala tváře i jména. K jejímu překvapení se tatínek nezlobil, když mu hlásila studenty, ale jen se potměšile usmíval.

Fandom: Felix Felicis

[Bezzubka]

Leda ve snu (nedělní žolík)

Trautenberk ležel zachumlaný do peřin, dřímal a snil. Snil o tom, že před jeho jménem se honosí hraběcí titul, že má mnohem větší panství a mnohem víc služebnictva. A že jsou všichni spokojení, on že si nemusí vyřvávat hlasivky a všechny popohánět, že všechno šlape tak, jak má. A hlavně že nemá za souseda Krakonoše, který vlastně mohl za všechny jeho trable. Bez něj bylo všechno jednodušší a nebyl důvod byl protivný.
Pak se Trautenberk probudil, uvědomil si, že pořád trčí na svém malém statku, kde mu slouží akorát hajný a Anče s Kubou a hned měl zase nabručenou náladu.

Fandom: Krkonošské pohádky (aneb vaříme z vody)