Champie Strikes Back
Vytřískal jsem z té pitomosti tři a půl milionu kreditů, ale když jsem si to chtěl vyzvednout, bylo to podmíněno koupí nové sady kosmetiky a kdo ví čím dalším. Zatracený scam, toho se dnes člověk prostě nezbaví. Holt mi budou muset stačit ty hromady krystalů v lodi.
Vypnul jsem prohlížeč HoloNetu a opět se ponořil do místní databáze. Našel jsem jeden naprosto geniální algoritmus na předpověď místního počasí, který jednoduše vyplnil všechny prognózy textem „bude pršet“ a pak jsem si vzpomněl, že jsem si chtěl přehrát tu zprávu pro rozvědku.
V databázi sice byla, ale pochopitelně zakódovaná a i když se jednalo o kód Republiky, tady to nerozlousknu. Naproti tomu náš zesnulý radioamatér to přeci už dávno rozluštil a poslal na Coruscant, takže stačí kontaktovat loď a poslechnout si to ze záznamu.
[„Tady Champbacca,“] začal jsem do vysílačky poté, co to na druhé straně někdo zvedl. Pěkně pitomý úvod, kdo jiný by jim asi tak mohl volat, hm? [„Jak jdou opravy a rozvoz?“]
Trocha nezávazné konverzace předem určitě neuškodí, aspoň nebudou mít pocit, že je nějak zanedbávám.
Opustil jsem Wookiee a doběhl do kokpitu a spustil komunikaci. Ohlásil se mistr Champbacca s jednoduchou otázkou, na kterou hned ode mne dostal odpověď.
„Naštěstí můj kontakt byl o systém vedle, dorazil před dvěma dny a už stačil i odvézt ty děti na Naboo. Teď nám tu pomáhá s opravami.“
[„Výborně,“] odvětil jsem okamžitě, protože to byla vskutku výtečná zpráva, a plynule přešel k dalšímu tématu. O děti je postaráno, teď je potřeba se postarat o zbytek.
[„Já budu ještě chvíli prohledávat záznamy akademie,“] to byla ostatně pravda, i když ne celá, [„ale napadlo mě: co bylo obsahem té zprávy, co jsme přeposílali na Coruscant?“]
„Zprávy?“ podivil jsem se wookieeho narážce. „Nejsem si vědom nějaké zprávy.“ Zamyslel jsem se, jestli jsem náhodou na něco nezapomněl, ne naštěstí ne. Pokud Jo něco přeposílala, musí o tom vědět ona.
„Johunany mi o žádné zprávě neřekla.“ Ani se nedivím, ve všem tom zmatku…
[„Asi to nepovažovala za důležité,“] pokrčím rameny a zahledím se dolů do jeskyně. Těžko jí to vyčítat, když já na to taky v podstatě zapomněl.
[„Ale v počítači to určitě je, stačí ji přeposlat, beztak to bude nějaká zbytečnost.“] Síla mi sice našeptávala, že když už kvůli tomu dva lidé zemřeli, tak by si to skoro zasloužilo nějakou důležitost, ale uvidíme. Teprve teď mi došlo, že mi o zprávě vlastně říkal ten technik, chvíli před tím, než jsem zjistil, že Orn… no, to je jedno. Hlavně jestli se při tom výbuchu nepoškodil počítač, to by teprve byla lapálie.
„Jasně, pustím se do toho,“ sedl jsem k přístrojové desce, komunikace naštěstí nebyla poškozená a zůstala v ní všechna její data. Zpráva byla stále v paměti.
„Zpráva byla přeposlaná. Dekóduji,“ komentoval jsem své zjištění a činnost. „Tak hotovo, spouštím přehrávání.“ Než se zpráva úplně spustila, do kokpitu přišel i Wyrrgy a sedl si vedle do křesla kopilota. Tázavě se na mě podíval, já ho jen rukou, prosebným gestem, upozornil, ať mlčí. Pak z reproduktoru zazněl známý hlas, který v galaxii poslední dobou vlastnilo několik milionů bytostí. Hlas patřil jednomu z republikových klonů. To, co ve zprávě říkal, mne zamrazilo…
Je až fascinující, jak se nerušená idyla může zatraceně rychle vytratit. Tohle byl jeden příklad za všechny.
„Mayday, Mayday, Mayday, tady DX-1554 z průzkumného týmu Bravo-18, slyšíte mě? Byli jsme napadeni neznámým útočníkem, zbytek mojí jednotky byl zničen a generál Karnis padla do zajetí, potřebujeme pomoc. Souřadnice…“
A celá ta představa, že všechno bude v pořádku a v klidu, šla pěkně spořádaně do hajzlu. Ne že by se konalo nějaké prozaické rudnutí očí, ale zatmělo se mi před nimi docela vydatně. Tak tady se moje bývalá učednice zašívá, plácl jsem se do čela, protože ta doba mi prostě podezřelá být měla. Teď ovšem nebyl čas rvát si vlasy z hlavy či jiných, lépe dostupných míst, teď byl víc než kdy jindy čas konat, jinak si do smrti smrťoucí neodpustím, co jsem to za vola.
Hlas se opakoval, ale já už jej odmítal poslouchat. Letěl jsem dolů po rampě v naivní naději, že těmi pár vteřinami navíc dokážu nějak dorovnat těch pár týdnů, co uplynuly od odeslání téhle proklaté zprávy. A hlavně že Jess ještě žije, i když Síla nenaznačovala opak.
[„Letím za ní, jestli mi chcete pomoct, neodmítnu to, ale nečekám,“] řval jsem do vysílačky za běhu a přemýšlel, jestli by nebylo rychlejší dolů skočit. Minimálně by se mi z toho tak netočila palice. Do hangáru už je to jenom kousek a hnedle mám příležitost ozkoušet tu zdejší krásku.
To, co jsem slyšel, mne vyvedlo dost z klidu. Jednoho z nás dostali. A bohužel to byla ta příjemná mladá rudovlasá rytířka, se kterou jsem se spřátelil v Chrámu. Co jsem opravdu nečekal, byly dvě reakce. První mistra Champbaccy. Druhá reakce Wyrrgyho. Zareagoval úplně stejně jako jeho jediiský krajan. S řevem se zvedl a vyběhl z kokpitu.
[„Deenie, ihned spusť motory, letíme na… Jess je v maléru…“ ] Více jsem mu nerozuměl.
Wookieskému mistrovi jsem nestačil říct víc než: „Potkáme se na orbitě.“
Pak jsem se zvedl a vyběhl za Wookieem. Během pár vteřin jsem byl venku. Johy polekaná Wookieeho řevem vyběhla z lodi za mnou.
„Mistře, co se děje?“ zeptala se nechápavě.
„Jeden z našich…“ na slovo „našich“ jsem dal silný důraz, aby pochopila, že myslím Jediho, „… má problémy. Byl zajat. Jedeme si pro něj.“ Volal jsem za ní dozadu, když zůstala stát přimraženě napůl cesty mezi oběma loděmi.
„Jo, ale proč ten chlupatec vyvádí?“ vyjádřila se trochu neomaleně na adresu Wyrrgyho.
„Nevím, i mě jeho reakce překvapila.“
Zahodila klíč, co držela v ruce, a rozběhla se za mnou. Otočil jsem se na patě a ukázal jsem rozhodným gestem, ať stojí.
„Tohle bude asi drsný. Ty zůstaň tady a postarej se o loď.“
„Ale mistře…“ Tvářila se dost nasupeně.
„Žádný ALE!“ řekl jsem dost důrazně. „Zůstaneš tady! Postaráš se o loď a postaráš se o děti! Teď je to tvá zodpovědnost.“
Křičel jsem na ní ze zavírající se nástupní rampy Wyrrgyho lodě. Tušil jsem, že se jí to vůbec nelíbí, že tu musí zůstat. Tušil jsem, že až se vrátíme, hodně naštvaně mi to vyčte. Jenže problémy se musí řešit postupně. Nejdřív rytířka Karnis. Pak rozzlobená Johuany.
Vběhnul jsem do vnitřku lodi. Hodně zmateně, protože jsem tak trochu zabloudil. Hledajíc kokpit, několikrát jsem se praštil o přepážku lodi, když Wookiee prudce zamanévroval lodí. Když jsem konečně vběhl do kokpitu, byl jako minule plný. Wyrrgy seděl v křesle pilota. Po pravé straně v křesle kopilota seděl starý oprýskaný droid D-9. Malý, nejspíš pomocný droidek, jestli jsem si dobře pamatoval z minula, pomáhal Wookiemu při překládání, se pohupoval nahoře na opěradle křesla u svého většího kolegy.
Wookiee držel pevně řídící páky a vyrovnával tlak planetární gravitace na loď. Droid D-9 prováděl na své desce nějaké propočty.
Z druhé strany vysílačky ke mně sice kromě slov dolehlo i nějaké to mručení, ale teď nebyl čas se tím zabývat. Je potřeba připravit loď a každá sekunda navíc je hřebík do rakve.
Vletěl jsem do hangáru jako tornádo a do lodi jako uragán, Sagwen pokojně seděla v hlavní místnosti a něco si četla, takže ji můj náhlý přílet pochopitelně zaskočil.
[„Startujeme, včera bylo pozdě.“] Možná jsem řval trochu moc nahlas, ale muselo na mně být vidět, že teď fakt není čas na kecy. Očividně to pochopila, odložila holocron a pádila někam, kde jsem tušil jádro hyperpohonu.
To jsem sice ze začátku nechápal, ale byl jsem rád, že to nezdržuje otázkami, a sám si sedl k řídícímu panelu. Svítilo toho tam žalostně málo a navíc jsem s tímhle typem nikdy neletěl, ale nemůže to být zas tak odlišné třeba od republikového transportéru, ne?
Veden tímto heslem, spustil jsem postupně předstartovní diagnostiku, spočítal odletový vektor, pak ho spočítal ještě jednou a tentokrát správně, a s notnou pomocí ze strojovny loď po několika krutě dlouhých minutách zprovoznil. Tak jako tak to ale budeme asi my, na koho se na orbitě bude čekat.
[„Jak se otevírá hangár?“] houknul jsem dozadu, odkud přibíhala Miraluka, a preventivně se chopil kniplu.
Opět beze slova stiskla jeden z knoflíků na vedlejším panelu a já viděl masivní dveře, jak se žalostně pomalu rozevírají, aby odhalily pohled na… krucinál, to je voda?
Asi jsem byl s tou hubou otevřenou dokořán trochu nápadný, protože jsem si od Sagwen vysloužil přednášku o tom, jak přesně změní aerodynamiku lodi průchod hydrostatickou bublinou a pak jezerem. Zmohl jsem se jen na kroucení hlavou a nechal Sílu, ať mě vede.
S lodí to po průletu blánou dělalo opravdu pozoruhodné věci, ale brzy jsme byli skrz a voda za ní nevydržela o moc déle. Znovu jsem stiskl čudlík na ovládání dveří v naději, že se zase zavřou, a neomylně si to namířil k orbitě, kde už čekala neznámá loď, která se naštěstí ukázala být lodí Denyzzova převozníka.
Zařadil jsem se vedle a téměř doslova namlátil souřadnice do navigačního počítače.
Na orbitě jsem zahlédnul stoupající stříbrnou loď, natáhl jsem se po Síle, z lodi jsem ucítil známou auru mistra Champaccy, požádal jsem Wookieeho, ať se s lodí spojí.
„Krayt's Scream volá Nubian J-327,“ zaznělo do komunikátoru wookieesky.
Přerušil jsem Wyrrgyho. „Tady mistr Denyzz. Jen pro usnadnění, chci propojit komunikaci,“ zamyslel jsem se. „Mate nějakej plán?“
[„Na plány není čas. Přiletíme tam, zachráníme ji a Síla nám v tom pomáhej.“]
Dokonce jsem ani nedodal žádnou průpovídku v tom smyslu, že kdo bude poslední, je brambora, a že plány jsou pro sraby, což svědčilo o závažnosti situace. Jen jsem synchronizoval vysílačky a zatáhl za páku hyperpohonu. Vzum.
Vlastně Champbacca měl pravdu, nač plánovat. Usadil jsem se do křesla. D-9 spočítal poslední čísla hyperskoku a když loď opustila gravitační studnu planety, následovala nubian do hyperprostoru.
Stále som si nebola istá ako ho mám vlastne oslovovať a tak som zvolila klasický spôsob, ktorý som vymyslela sama.
„Pán jedi, Kam to letíme?“, snažila som sa pri tom o nahodilý tón, možno to oslovenie pre tento prípad prejde bez povšimnutia.
Za normálních okolností bych se nad tím vskutku originálním titulem, který jsem právě dostal, pozastavil, ale teď jsem měl myšlenky trochu jinde, což na mně nejspíš bylo i vidět. Neušlo mi ale, jak se dívá mým směrem, i když bez těch očí to tak trochu postrádalo onu propalující sílu.
[„To by mě taky zajímalo,“] odvětil jsem rychle, protože jsem to prostě fakt nevěděl, a ihned poté jsem tuto nevědomost hodlal napravit. V palubním počítači určitě něco bude, takže jsem si to nechal vyjet a nějak mě to nedojalo.
[„Ale tady toho koukám není víc. Prostě na nějakou hnusnou planetu.“]
Samozřejmě jsem jí neřekl nic o Jessice, na tu se neptala, ale něco mi říkalo, že jí tahle odpověď nebude stačit ani zdaleka.
Odpoveď ma prinajmenšom zaskočila. Vlastne som si nedokázala predstaviť horšiu odpoveď. To vlastne ani nebola odpoveď.
„Ale, loď potrebuje nejaké súradnice aby mohla letieť hyperpriestorom, kam letíme?“, nelietala som ešte , ale teoreticky, by som to možno niekedy mohla skúsiť, na trenažéri samozrejme. Teoretickú časť myslím ovládam.
[„Souřadnice mám, je to nějaká planeta Oxirf'lanier,“] odpověděl jsem a málem si u toho zauzloval jazyk, [„ale v databázi o ní není ani čárka navíc.“]
Decentně jsem praštil do přístrojové desky, jako by za to snad mohla, ale pak jsem si uvědomil, že ničit vlastní majetek není moc dobrý nápad a abych si to u lodi trochu vyžehlil, poškozené místo jsem opatrně pohladil.
[„Ale neboj, jestli tam prodávají pivo, tak tě zvu.“] Když už jsem jí vytáhl ven, žeano. I když moment, ona by se mi vlastně mohla docela hodit, respektive ta její úžasná schopnost vidět skrz Sílu.
„Oxifl…?“ vzdala som to. Dobre toto kolo vyhral. Nehcela som už viac vyzvedať, aby sa nenaštval a nevysadil ma na mesiaci tej planéty… Ox… to je jedno. Ale jednu vec som potrebovala vedieť. „A… Prečo ste ma zobrali so sebou?“
Říct jí pravdu, tedy že jsem spíš neměl čas ji vyhodit, než že bych ji aktivně vzal, by sice asi bylo správné, ale pravda je, že teď mě jedna možnost jejího uplatnění napadla.
[„Dokázala bys na planetě najít Jedie z oběžné dráhy?“] otázka jasná, stručná, aspoň uvidíme, co v ní je. A pak se uvidí, jestli jí toho řeknu víc, protože vlastně má docela právo to vědět.
„Keby sme leteli na hranici atmosféry a keby som sa dokázala sústrediť, tak snáď, ale nikdy som to neskúšala. Ale mohla by som to urobiť tak isto ako keď sa pozerám do susedných miestností. V podstate akoby po povrchu planéty hmatala dlaň, snáď. Netuším… Bude to potrebovať veľa času na prípravu, mala by som si zopakovať meditácie. Na akadémii som raz čítala o akomsi „veštení“ či „snení“. A tiež to bude problém ak je planéta husto obývaná…“, zamyslela som sa.
Jo, to kdybych věděl. Ale počkat, to v podstatě znamenalo, že to dokáže. Takže nebude takový problém Jessicu vystopovat už z oběžné dráhy, přistát a zachránit ji dřív, než dorazí kdokoliv, koho tam možná Rada poslala. Ještě že jsme tak blízko.
[„Výborně, takže až vyskočíme z hyperprostoru, knipl je tvůj. O planetě nevíme vůbec nic, ale její aura by měla být dost silná na to, abys ji viděla.“]
A teď možná přijde ta otázka, kterou jsem tak nějak čekal už od začátku.
„Koho to vlastne mám hladať? Je to starec, mladík? Žena? Možno mi pomôže aj rasa, čokoľvek čo toho Jediho, je to Jedi, že? Myslím že ste hovorili o Jedim. Čokoľvek čo mi pomôže odlíšiť ho od ostatných.“
Jo, je to tady. Ty její myšlenkové pochody se mi líbily, zejména proto, že je hned nahlas ventilovala a šly tak snadno sledovat.
[„Rytířku Jedi, lidské mládě o něco starší než ty.“] Ne že bych věděl, kolik jí je, ale odhadem. Hm, odhadem bych to asi neměl dělat, už párkrát jsem to přestřelil o pár… desítek let. Uvidíme.
[„A moji bývalou padawan,“] dodám nakonec, jako by se nechumelilo, ale moc přesvědčivě ten nezájem asi nezněl.
Zaujímavé. Učili nás, že Jedi sú v rovnováhe a teoreticky by sa dalo povedať bez emócií. Hlavne svoje konanie nenechávajú ovplyvňovať emóciami. Ako byste nazvali to, čo práve urobil tento Jedi? Zachovala by som sa tak isto. Až na to, že niesom Jedi. Ale pomôžem mu. Aj tak nemám na výber. Povzdychla si: „Dobre. Urobím čo bude v mojich silách. Lebo som si vás docela obľúbila,“ dodala som sama pre seba.
Moc jsem ji nevnímal, stačilo ujištění, že se vynasnaží. Tiše jsem jedním táhlým zamručením poděkoval a šel se dozadu připravit na cokoliv, co nás v cíli může čekat, protože ať je to cokoliv, nakopu tomu prdel. A nejen proto, že odmítám přijít o dvě padawan během tří dnů.
Když jsme po pár hodinách vyskočili z modrého tunelu, planeta před námi ležela jako na dlani. Na hnusné, zuhelnatělé a přichcíplé dlani, do které neustále bušily další a další výstřely z republikového křižníku. To není dobré.
Pro jistotu jsem aktivoval štíty na plný výkon a začal se přibližovat, v čemž mě druhá loď vyskočivší z hyperprostoru napodobila a dokonce předběhla. To se jim to machruje, když mají zbraně.
[„Co to tam u všech rohatých dělají?“] podivil jsem se při čtení dat z dálkových skenerů, nevěda že Sagwen preventivně otevřela komunikační kanál.
Wookieeho loď vystoupila z hyperprostoru chvíli po Nubianu. D-9 byl skvělý kopilot, bleskurychle vyhodnotil situaci a spustil lodní štíty. „To je docela bordel…“ ujelo mi do komunikátoru. „Krayt's Scream volá Nubian.“
[„Doprdele, co to dělaj,“] zavrčel přes komunikaci Wyrrgy svým rodným jazykem.
„Mistře Champbacco, víme, kdo tomu tady velí?“
[„Doufám, že nikdo, protože jestli tohle někdo nařídil, tak bych chtěl znát ty pohnutky.“]
Nezadržitelně jsme se blížili k Acclamatoru a ten zatím nejevil sebemenší známky snahy přestat dělat z povrchu tekutou strusku.
Podíval jsem se na Sagwen, která se vedle soustředěně, téměř v transu dívala na planetu, a po chvilce bez váhání chytila druhý knipl. Na malý okamžik se zdálo, jako by váhala, jako by těch cílů viděla víc, ale nakonec se zjevně rozhodla. Ještě že jsem ji potkal, i když to, že si to s lodí namířila rovnou směrem k bombardované oblasti, mě až tak nepotěšilo.
[„Máme ji, jdeme na přistání,“] pravil jsem prorocky a rozeběhl se zpátky do strojovny, abych tam mohl napravit případné škody ze zbloudilých střel. Možná by stálo za to zkusit klonům vysvětlit, ať toho hergot nechají, ale my teď máme důležitější práci.
„Pane, nenašel jsem kolem planety ani na planetě žádné známky jednotek konfederace,“ informoval D-9 hned po tom, co provedl planetární sken.
Wyrrgy vedle mě byl hodně naštvanej,a z jeho hrdla vycházelo pouze nebezpečné a vražedné vrčení. Jeho pocity částečně vyjadřovaly přesně to, co jsem cítil já. Tohle nebylo normální… Republiková loď prostě neměla střílet na planetu, kde žili nevinní lidé, kde nebyly žádné konfederační jednotky. Tohle byl prostě normální masakr, kterej v tuhle chvíli neměl opodstatnění.
V hloubi duše jsem doufal, že se to vysvětlí.
„Krucinál, co se to děje…“ zařval jsem. „Mistře Champbacco, co to doprčic děláte, snad nechcete letět dolů? Vždyť vás sestřelej!!!“
[„Tak to by se měli naučit pořádně mířit, protože jinak jim tu radost neudělám,“] zařval jsem odhodlaně do vysílačky ve strojovně a vytáhl z krabice s nářadím ten největší hasák. Bude se hodit, napadlo mě, když se loď lehce zatřásla pod první ranou, která byla ale určena pro někoho jiného.
Sagwen se v kokpitu držela výborně a já mohl děkovat všem těch chytrým inženýrům, že na manévrování a přistávání nebylo moc potřeba koukat na displeje, s čímž by mohla mít dost problém, když nemá oči.
„Tak to teda doufám, nehodlám Radě vysvětlovat vaší zbytečnou smrt!“ trochu jsem odlehčil situaci malým vtipem.
Podíval jsem se na Wookiee u kormidla. Z jeho urputného výrazu jsem tak trochu vytušil, že to, co teď řeknu, se mu nebude, ale opravdu nebude líbit.
„Mistře Champbacco, leťte dolů. Najděte rytířku Karnis!“ řekl jsem. Wyrrgullhuk se na mě nevěřícně podíval a chtěl něco dodat. „Já se postarám, aby ten křižník přestal ostřelovat planetu!“ Naštěstí dokončená věta, kterou jsem vyřkl, Wookieeho dostatečně uklidnila. Jeho naštvaný výraz mířený na mou adresu se změnil v zákeřný úšklebek pochopení.
A co asi dělám, pomyslel jsem si, jdu se ty vole opalovat?
Ale mlčel jsem a jen podruhé překontroloval displeje zobrazující sílu štítů. S tímhle bychom přežili, i kdyby stříleli přímo na nás. Doufám.
Loď se otřásla několikrát v krátkém sledu, asi jak Sagwen proletěla do palebného kuželu, a pak bylo náhle ticho rušené jen občasným otřesem. Jsme v oku tornáda, napadlo mě.
Netrvalo dlouho a první přistání mojí nové lodi bylo na světě, aniž bych musel jedinkrát praštit hasákem do přístrojů. Holt někdy jindy.
Zařval jsem za pilotkou do kokpitu kombinaci poděkování a příkazu, ať nechá motory běžet a je připravená to kdykoliv zvednout. Už jsem neřekl, jestli tím „kdykoliv“ myslím náš návrat, nebo zvýšenou možnost rozbombardování na cucky, ale ona si to přebere, chytrá je na to snad dost.
A pak jsem vyběhl ven.
***
Z osobního deníku Waolcc Con-DenyzzeMísto: V tuto chvíli ani nevím kde sem!!!!
Datum a čas: 1 rok klonových válek. (22 let před Yavinem)
Čas: 
„Deenine, prosím zjisti mi označení toho křižníku.“ Poprosil jsem droida.
„Křižník se jmenuje Majestic.“ Odpověděl během pár vteřin droid.
„Wyrrgy, spoj mě s křižníkem a ať se děje cokoliv, nech mě mluvit,“ pohledl jsem na wookiee a poprosil ho o spojení. „Krayt´s Scream volá Republikový křižník Majestic: Prosím ozvěte se.“
„Majestic slyší, mluvte.“
„Tady Generál republikových sil Waollc Con-Denyzz. Chci ihned mluvit s kapitánem.“
„Tady kapitán Diamanto. Co si přejete, Generále.“
„Kapitáne, bombardujete planetu na, které jsou rytíři Jedi. Ihned přestaňte s bombardováním.“
„Omlouvám se, pane, ale to nemohu. Mám rozkaz s vyšší prioritou. Dle rozkazu mám bombardovat planetu, dokud rozkaz nebude zrušen.“
„Teď sem váš rozkaz rušil, nerozuměl jste mi?“
„Pane, to by mohl tvrdit každý, že je generál.“
„Má priorita je,“ i když jsem chápal jeho předpisové vojenské jednání, s podrážděným tonem v hlase jsem nadiktoval svůj autorizační kód, „Tango, Zulu, Echo, Tři, Dva, Jedna, Devět, Beta, Čtyři, Čtyři, Alfa, Jedna.“
„Váš kód souhlasí, Generále. Ale i tak můj rozkaz má větší prioritu.“
KRUCINÁL…
„Rozumím, kapitáne,“ řekl jsem podrážděně. „Otevřete hangár, přistanu a za několik minut se s vámi setkám na můstku, rád bych slyšel vaše podrobné hlášení o situaci.“
„Rozkaz, Generále.“
Kývnul jsem na wookiee, který navedl loď na přibližovací vektor. Horní hangár křižníku se začal otevírat.
Během přistání jsem přemýšlel, kdo může mít větší prioritu velení než já. Napadli mě jen dvě možnosti. Samozřejmě někdo z členů Nejvyšší rady Jedi nebo dokonce sám velmistr Yoda. Ale označení a znak na samotné lodi, nebyl identický ani s jedním ze znaků mistrů Rady ani samotného mistra Yody. Pokud náhodou někdo z nich narychlo nepřevzal velení této lodi.
Ale v tuto chvíli toto byly jen spekulace.
Trochu jsem litoval, že zde není můj křižník
Krayt‘s Scream po několika minutách přistála v doku křižníku. S wookieem v patách jsem se blížil k otevírající se rampě. Měl jsem chuť tady wookiee nechat, ale tak nějak jsem podvědomě věděl, že když ho tu nechám, nebudu na něj moct dohlížet, a že ve své zuřivosti tady způsobí nějaké problémy. A tak jsem se rozhodl, že ho vezmu sebou, abych ho měl na očích.
Než jsme vystoupili, otočil jsem se k němu.
„Prosím, nedělej žádné problémy. Chci, aby se to vyřešilo v klidu. Slibuju, že to bombardování zastavím.“
[„Jste si jistej?“] zavrčel wookiee. Ale nakonec se zklidnil. [„Dobrá… Jestli to Jess nepřežije, ten co to způsobil, za to bude pykat.“]
Chápal jsem jeho pocity. Síla mi prozrazovala, že tady něco bylo špatně. A pokud tohle všechno bylo zbytečné a tam dole zbytečně umírali nevinní lidé, někdo za to bude pykat i kdyby to byl čelen Nejvyšší rady.
Vylezli jsme z lodi a obestoupili nás klonový vojáci.
„Vítejte na palubě, Generále,“ zasalutoval mi jeden z klonových vojáků. Když si vojáci všimli wookiee téměř sáhli po zbraních. „Pane nezmínil jste se, že máte doprovod!“
Wyrrgy zavrčel a také sahal po své zbrani. Rázným gestem jsem je všechny zastavil.
„Tohle je můj pobočník. Půjde semnou.“ Zavelel jsem rázně.
„Rozkaz, Generále.“ Zasalutoval klon.
„Vy pojďte se mnou,“ ukázal jsem na velitele. „Ostatní, rozchod. Věnujte se svým povinnostem!“
V doprovodu klonového velitele jsme si rázovali přes hangár, ve kterém se to hemžilo techniky a piloty. I když jim nikdo zatím nedal rozkaz k útoku. Byli v plné pohotovosti a odhodlaní do akce.
Trochu jsem zalitoval toho, že nejsem na svém křižníku, a že tu teď sebou nemám Kapitána Wulfa, klonového velitele mých jednotek. Wulf byl výborný klonový velitel, se kterým jsme si hned od začátku padli do noty. Dokázal přijímat rozkazy, ale dokonce nebyl jen hloupou loutkou a dokázal mít věcné a velmi chytré připomínky k velení a misím.
Všude, kde jsme prošli, jsem pocítil značné rozrušení. Nečekaný příjezd dalšího generála se nesl rychle celou posádkou. O to větší pozdvižení způsobila přítomnost Wyrrgyho. Jeho zarputilí vyraz, s vyceněnými tesáky, vyvolával další rozpaky. Klonoví vojáci se ho samozřejmě nebáli, ale naší dvojici s velitelem velice spěšně uhýbali z cesty.
Když jsme se konečně dostali k výtahu, napětí v mé mysli značně vzrostlo a čím více jsme se blížili k můstku, tím více se těšil, až budu znát pravdu a bude vše za mnou. Hlavně jsem se musel mít napozoru před wookieem. Musel jsem dávat hodně velký pozor, aby nezpůsobil větší problémy, protože i v něm rostla nervozita a hlavně vztek.
Dveře na můstek se konečně rozevřely, a tak jsem rázně, s chlupáčem v zádech, vykráčel na můstek.
Můstek byl plně obsazen lodní obsluhou. Naproti výtahu u lodního průzoru stál v kapitánké uniformě postarší lidský muž. Vedle kapitána stál vysoký černovlasý mladík. Starý odhadem 14 -18 let. Se zjizvenou pravou tváří, oblečen do černé jediiské tuniky. Na dálku z něj sršil zmatek z celé situace. Už na první pohled mi bylo jasné, že je to padawan.
Dorázoval jsem ke dvojici.
Věděl jsem, že i když hraju o čas, musím jednat v téhle záležitosti velice opatrně.
„Zdravým, Kapitáne Diamanto. Rád vás poznávám.“ Kývl jsem velícímu důstojníkovi.
„Děkuji. Já vás také, Generale Con-Denyzzi.“ Řekl stručně.
„Vy jste kdo? Vy tady tomu velíte?“ zeptal jsem se rázně mladíka.
„Ne, pane,“ zaváhal mladík, ale nakonec sebral odvahu. „Jsem poručík Envii Laasaen. Padawan Mistra Arssadri.“
„Takže Mistr Arrasardi tady tomu velí?“
„Ano, Generál Arrasardi velí této misi.“ Řekl rozhodně kapitán.
„Kde je generál teď? Rád bych s ním ihned mluvil!“ Věděl jsem, že každou další vteřinou, co naší komunikaci prodlužuji, zvyšuji se šance, že rytířka Karnis nebo někdo jiný tam dole zemře.
„Generál je dole na planetě, a snaží se najít rytířku Karnis.“
„To on vydal rozkaz k palbě na planetu? I když dole na povrchu nejsou žádné separatisticé jednotky, pouze neviní civilisté.“
„Ano pane.“ Řekl trochu nervózně kapitán, cítil jsem z jeho osoby napětí.
„Ihned zrušte bombardování planety. Na můj rozkaz.“
„Nemůžu, pane.“ Vyslovil ta slova tak, jako by sám s nimi ve skrytu duše nesouhlasil. Při této záporné odpovědi, wookiee vedle mě velmi silně zavrčel a udělal jeden krok ke kapitánovi. Zastavil jsem ho rázným gestem ruky. Naštěstí poslechl. Velitel ale dál pokračoval ve vysvětlování. „Generál Arssadri má větší prioritu, než vy. Dokud nezruší rozkaz z povrchu planety nebo osobně. Platí jedině jeho rozkazy.“
Pochopil jsem, že kapitán říká to, co je od něj vyžadováno, dle vojenských předpisů. Ale sám s jednáním mistra Arssadriho nesouhlasí. Jeho obavy a napětí ze situace mi dali velkou výhodu. I když jsem mohl použít Sílu a jeho mysl ovlivnit, neudělal jsem to. Věděl jsem, že dostatečně pádné argumenty toho muže přesvědčí.
„Uvědomujete si, že tam dole umírají nevinní lidé?“ mými slovy se podařilo zapůsobit na jeho lidskost.
„Ano pane. Je mi to líto.“
„Dobrá, takže kvůli nevinným lidem tam dole. Na můj rozkaz zastavte palbu. Zodpovědnost za zrušení rozkazu přebírám na sebe.“
Jeho bolest z toho, že bombarduje nevinné lidi a mé ujištění, že beru zodpovědnost za zrušení rozkazu na sebe, zvítězily.
„ZRUŠIT PALBU!“ rozkřičel se velitelským hlasem po můstku. „ZARAŽTE TO KONEČNĚ! Prosím…“
Během několika vteřin, bombardování ustalo. Vycítil jsem, že i z mladého padawana spadlo velké břímě utrpení. I on vnitřně nesouhlasil s bombardováním nevinných lidí.
I z wookiee po mé pravici spadla podstatná část obav.
„Děkuji, Generále.“ Řekl již s klidným hlasem kapitán.
„Já děkuji vám, kapitáne,“ s letmým úsměvem a kývnutím na znamení díků jsem pohlédl kapitánovi do očí.
***
Přistoupil jsem blíž k průzoru lodi, shlížel na planetu a Silou pátral po známkách Síly. Cítil jsem přítomnost mistra Champbacci a jeho společníka, a slabé známky Síly dvou dalších osob. Snad není ještě pozdě.
„Vyšlete ihned na planetu tři jednotky klonů. Jedna zajistí bezpečnost rytířky Karnis. Druhá najde Generála Arssadri,“ měl jsem chuť rozkázat, aby tohoto Jedie zatkli. „Třetí zjistí škody napáchané na obyvatelstvu a zajistí humanitární a lékařskou pomoc zraněným obyvatelů z nezasažených oblastí planety.“ Pak jsem se otočil na kapitána a rázně promluvil.
„Dole na planetě také v těchto chvílích po rytířce Karnis pátrá Generál Champabacca, je to wookiee,“ zdůraznil jsem. Při této zmínce Wyrrgy radostně zavyl. „Pokud se s ním jednotka setká, budou poslouchat jeho rozkazy.“
„Rozkaz, Generále.“
„Můžete odejít!“
„Rozkaz, Generále.“
Otočil jsem se zpět k povrchu planety. Wyrrgy se postavil vedle mě. Cítil jsem z něj částečně nervozitu.
„Buďte klidný, Wyrrgy. Mistr Chammpacca se o ní postará.“
[„Ano to já vím. Slyšel jsem o něm. Jess byla jeho padawan. Neznám ho osobně, nikdy jsme se nepotkali, ale pár věcí jsem doma o něm slyšel,“ podíval se na mě. [„To je jediný důvod, proč jsem tady. Protože vím, že se o ni postará. Nebýt tu on, nikdo mě zde neudrží.“]
„Ano. Vím.“
Stáli jsme společně u okna a pozorovali otevírající se hangár. Po chvíli z něj vylétla jedna peruť stíhaček následovaná výsadkovými čluny. I když jsem tuto válku v hlouby duše nenáviděl, byl to impozantní pohled.
Za zády jsem vycítil neklid v mladém padawanovi.
Lehce jsem naklonil hlavou a on pochopil, že se k nám může přidat. Wyrrgy na něj zavrčel, ale věděl jsem, že to bylo jen mále povrchní zastrašující gesto, které mělo mladého padawana lehce postrašit. Mladík se zastrašit nenechal.
„Mistru Chambaccovi na té dívce asi hodně záleží, když se tam vydal úplně sám. Snad budou všichni tři v pořádku.“ Podíval se na místo, kde ještě před okamžikem stál Kapitán Diamanto. Nyní bylo prázdné a Kapitán nabíral zpět své psychické síly na ošetřovně.
„To ano, a nejenom Mistru Champbaccovi, ale i tomuhle wookiee,“ ohlédl jsem se na Wyrrgyho a pak na mladíka. „A pokud znáte wookiee, dokáží být velmi citlivý na nesnáze svých přátel. Váš mistr natropil více problémů než pomoci.“
„Nesuďte ho dřív, než ho poznáte.“ Řekl neutrálně a vrátil se pohledem k průzoru.
„Nemám ho soudit? I vládcové minulosti se posuzují právě díky svým činům. To co zde způsobil, poukazuje na jeho charakter.“ Pokrčil rameny.
„Kdo jste, že ho soudíte? Neříkám, že to, co nařídil, bylo správné, ale v širším kontextu, kdo ví? Neřekl mi své pohnutky. Ale znám svého mistra. Nepřikázal by něco takového, kdyby nevěřil, že dělá správné rozhodnutí… sám máte ruce od krve. Jste si jistý, že jste ji prolil vždy spravedlivě? Že smrt, kterou jste způsobil, vedla skutečně k lepšímu životu ostatních? K dobru?“
Teď bodnul trochu do černého. Ano, párkrát jsem jednal tak, že jsem ublížil nevinným. Ale nikdy ne takhle.
„Ani já nejsem neomylnej. Slepá víra ta nejčastěji způsobuje ty nejhorší skutky,“ pohlédl jsem na něj, chápal jsem, že svého mistra brání z dětské lásky k němu. Ale pravda bohužel taková byla. Nikde na planetě se nikdy nevyskytovali separatistické síly. A v tuto chvíli ani nikdo ovládající temnou stranu. „Tvůj mistr bezdůvodně začal bombardovat nevinné lidi.“ Zamračil jsem se.
„Lidi, kteří zmasakrovali Republikové vojáky a zajali rytířku Jedi, kterou víc jak tři měsíce vězní a mučí.“
„To je věc, která se měla vyšetřit. A ne hned odsoudit celou planetu k trestu smrti. Tvůj mistr prakticky způsobil genocidu. Tohle Rada neschválí.“ Věděl jsem, že má slova jsou pravdivá, protože vím, jak se Rada zachová.
„Ano nebo ne… Mistr Arssadri je Stínem. Pokud zasahuje proti Sithům, je oprávněn užít jakýchkoliv prostředků. Myslím, že… ale na tom nezáleží. Jsem jen padawan. “
„Stín není bůh. To neznamená, že když si jen padawan, že budeš přihlížet bezpráví. Jsi člen Řádu a tvou povinností je obrana nevinných. Před kýmkoliv,“ shlížel jsem dolu na planetu a rozvažoval nahlas důsledky. „Dívej se na zdejší situaci z větší perspektivy. Nejen že tu došlo ke genocidě. Ale pokud se to dozví separatisté, zneužijí tenhle nesmyslný čin pro svou protirepublikovou propagandu.“
„Mluvíte moudře, Mistře. A je zbytečné se s vámi přít. Proč také, když s vámi souhlasím. Ale opakuji. Nevynášejte rozsudky nad mým mistrem. Vše není tak černobílé. Nedokážete si představit, jaké to je, být Stínem Rady. Být od malička vychováván víc jako zbraň, než Jedi… Ve svém životě viděl víc utrpení, než vy a váš wookieeský přítel dohromady. On se na rozdíl od vás s hrozbou Sithů již setkal. Chcete někomu vyčítat jeho charakter? Vyčítejte to tomu, kdo jej vychoval. Vyčítejte to Řádu Jedi.“ Věděl, že to co říká je daleko za hranicí toho, co si smí dovolit, ale nehleděl toho.
„I ty mluvíš moudře. Je vidět, že svého mistra máš rád. To je dobře. Je pravda, že ten nejčistší úmysl mnohdy způsobí nejhorší zlo,“ zachmuřil jsem se nad svými slovy. „Mám pocit, že tvůj mistr bude muset čelit následkům. A možná i soudu.“
„Vím. A budu po jeho boku až do konce.“ Svou větou náš další rozhovor chlapec ukončil.
„A mám takový pocit, že se Jediové budou muset postarat o to, aby se o téhle nešťastné události nikdo nedozvěděl.“ Řekl jsem spíše pro sebe, hodně smutným hlasem.
Dál jsme tam stáli mlčky několik dalších dlouhých minut. Sledovali povrch planety.
„Generále, zachytil jsem signál raketoplánu Generála Arssadri. Odstartoval z planety a blíží se k Majestic,“ ozval se klon od jedné z konzolí. „O Generálu Champbaccovi nemáme zatím žádné zprávy.“
„Sledujte situaci a informujte mě o změnách přes komlink,“ nadiktoval jsem jim frekvenci mého komlinku. „Otevřete hangár a nechte Generála Arssadriho přistát. A neříkejte mu, že sem tady.“ Vydal jsem se k turbovýtahu.
„Jdu mu naproti. Zatknout jej.“ Rázoval jsem si to k výtahu, wookiee za zady. Padawan mistra Arssadriho se přidal k nám.
Sjeli jsme výtahem do hangáru zrovna ve chvíli, kdy generálův raketoplán dosedl na palubu. Po několika vteřinách se otevřel předek lodi a vyjela rampa. Z vnitřku lodi vyšel malý holohlavý kiffarský muž, oblečený do cárů propálených černých hadrů. Když se rampa dotkla paluby, vyšel ven. Ani jej nepřekvapilo, kdo na něj čekal. Tak nějak to očekával.
„Envii, oznam na ošetřovně ať se připraví na můj příchod. A ať jim někdo přidělí kajutu.“ Plácnul rukou směrem k nám.
„Generále Arssadri, za neoprávněné bombardování planety a následnou genocidu, jste zproštěn velení. Odevzdejte svou zbraň. Z ošetřovny budete odveden do domácího vězení. Dokud nerozhodne Nejvyšší rada jinak. Jste zproštěn velení!“
„Pokud vím, tak této lodi a misi velím já, dokud Rada neurčí jinak,“ nadzvedl by tázavě obočí, kdyby mu nějaké zbylo. „V tuto chvíli jste pouze hostem na mé lodi a podle toho se také chovejte, Mistře zatýkám-vás-aniž-bych-se-představil.“
„Jsem Generál Woall Con-Denyzz. Velitel 231. Legie a 42. operačního svazu republikového námořnictva,“ ohlásil jsem se. „Chcete i mé identifikační číslo?“
„Děkuji, to stačí,“ odbyl ho Ruuki. „Pokud mě omluvíte, zašel bych si na tu ošetřovnu. Vyřiďte Kapitánu Diamantovi, ať je loď připravena k hyperskoku hned, jak dorazím na můstek.“ dokončil větu a otočil se k Enviimu.
„Počkej na mě v mé kajutě,“ řekl stroze a rázným, naprosto jistým krokem se vydal k výtahu.
Jeho arogance ve mně probudila hodně vzteku. Nechal jsem ho odejít. A ihned se vydal na můstek. Wyrrgy si to rázoval se mnou. S tímhle mamlasem budou potíže, Stín, co si myslí, že je právo, udělat cokoliv, na jeho straně. Jenže tenhle Stín se přepočítal. Kdyby zabil pár lidí během mise, Rada by to klasicky přehlédla jako nevyhnutelné ztráty při misi. Ale povraždit půl planety to už bylo moc. Takže na to půjdu předpisově. Pokud ho nezastavím, opustí systém bez mistra Champbacci a rytířky Karnis.
Dorazil jsem na můstek a vzal si stranou kapitána, který musel dorazit okamžik před námi.
„Generál Arssadri je na ošetřovně, hned jak se dostaví na můstek, chce odletět,“ mluvil jsem s velitelem na rovinu. „To, co vám teď řeknu, se vám nebude líbit.“ Řekl jsem zcela vážně.
„V tuhle chvíli jednám jménem Nejvyšší rady Jedi. I když nemám oficiální povolení. Kdyby bylo možné spojení, Rada Arssadriho za genocidu ihned zprostí velení. A bude postaven před soud. Jenže on si své činy teď neuvědomuje. Pokud ho ihned nezastavíme, budou zbytečně umírat další lidé,“ zamyslel jsem se. „Najděte co nejrychleji v záznamech precedens, který ho dle předpisů zbaví velení. Precedens, na který se nebude moc odvolat. Jen pro jistotu a požijeme to jen v tom nejhorším. Máte na to pět minut.“
„Nelíbí se mi to, ale chápu vás. Nic vám ale neslíbím, nejsem si jist, jestli nějaký takový precedens existuje.“ Prohlásil kapitán.
„Děkuji, jdu za generálem na ošetřovnu. Zůstaňte na orbitě, dokud se nevrátí generál Champbacca.“
Rozešel jsem se k výtahu následován wookiee. Otočil jsem se na podpatku a poprosil ho, jestli by mohl počkat dole v doku. Že tohle je soukromá záležitost Řádu.
Oba jsme sjeli výtahem. Já vystoupil dříve, wookiee jel dál.
Kráčel jsem koridorem lodě a přemýšlel nad dalším jednáním. Je mi jasné, že ten Stín se hájí právem od Nejvyšší rady. Cítil jsem z něj aroganci a vzpurnost. Neúcta a zbrklé jednání teď nepomůže.
Zkusím si s ním promluvit v klidu, a přesvědčit ho.
Když jsem vcházel na ošetřovnu Kiffar seděl ve zdravotním křesle s nakloněným opěradlem. Lékařský droid stál za ním a nanášel nějakou hojivou mast na jeho popálenou hlavu.
„Neruším, Generále?“ zůstal jsem stát za dveřmi, a rozhovořil se klidným hlasem. „Rád bych se omluvil za své chování. Nesouhlasil jsem s vaším postupem a zasažen emocemi jsem jednal zbrkle.“
Kiffar si trochu odfrkl.
„Jedno byste si měl o Stínech zapamatovat, Mistře Con-Denyzzi… Nikdo, nikdo jim nevyhrožuje odebráním zbraně,“ v jeho hlase byla hrozba, ale zatím jen hrozba. „Ale možná vám budu schopný někdy odpustit.“
„Výhružky si nechte pro nějakého padawana,“ odpověděl jsem stejně výhružným hlasem. „Na svou zodpovědnost jsem zrušil váš rozkaz, aby loď odletěla, jakmile vstoupíte na můstek. Dole na planetě je Generál Champbacca, hledající rytířku Karnis. Až ji najde, nalodí se na Majestic.“ Odmlčel jsem se.
„S vaším dovolením.“
„To nebyla výhružka, ale upozornění,“ nechal si podat skalpel a začal ze sebe improvizovaně odřezávat seškvařený oblek, z kterého by se jinak nedostal, „a s tou drobností nemám problém. Přeci tu nenecháme nikoho z našich.“
„Děkuji.“ Ten mi fakt lezl na nervy. Jeho arogancí, která byla typická spíš pro temné Jedi. Mnohokrát jsem se divil, že Rada s takovou sekci Jedii souhlasí. Ale aby nevznikly další potíže, musel jsem jednat takhle.
„Uvědomte si, že jste to tu přehnal. Pár nevinných obětí během mise by vám Rada odpustila. Ale genocida celé planety, genocida nevinných obyvatel, to je moc. Poskvrnil jste Řád ve válečném stavu. Poskvrnil jste Republiku. Tohle zasahuje až do politiky. Pokud se to dozví separatisté, zneužijí toho. To už vám neprojde. A můžete bejt ten největší Stín ze všech… Nevyhrožuji vám. Jen říkám, co se stane. “
Ačkoliv to bylo překvapující, nechal mě domluvit až do konce bez žádného přerušení.
„Zajděte si do knihovny v Chrámu a přečtěte si něco o akcích, které provedli Stíni za celou svou existenci. Ach, já zapomněl… k těm informacím má přístup jen Nejvyšší Rada a Stíni.“ Usmál se a podařilo se mu sundat vrchní část jeho oblečení. Pod ním měl kůži jen lehce zarudlou, ale jinak v pořádku.
V zásadě měl pravdu. Ale musel jsem se v duchu smát, neuvědomuje si politickou choulostivost celé záležitosti. Hádat se nemělo cenu, čas ukáže, kdo má pravdu.
„Mohu se vás zeptat, co se stalo? Proč jste tak jednal?“ tuhle otázku jsem musel položit, i když jsem věděl, že jako Stín se mi vůbec nemusí vyzpovídat. „Co se stalo dole na planetě a kdo vás takhle zřídil?“
„Sith. Teda… „Sith“. Jeden z nejmocnějších, které jsem kdy potkal. Říkala si Algernnon de Bray. Snad vám to jako vysvětlení stačí.“
„A… Alg… Algernon de Bray?“ sáhnul jsem zbrkle a rychle do kabátu a vyndal malé holozařízení. Když se v mých rukách spustilo, zhmotnil se můj obraz v jediském rouchu, vedle kterého stála mladá dívka. „Vždyť tohle je Algernnon de Bray.“ Stín se podíval na obraz mladé dívky a zamyslel se.
„Hmm, sice to tohle mládě, co ukazujete, není, ale s jistotou vám můžu říct, že bývalo. Teď je o něco vyšší, vyvinutější, afektovanější a hraje si s blesky.“
Zaraženě jsem se díval na jeho tvář jako bych vůbec nechápal, co říká.
„To není možné…“ koktal jsem. „Byla můj padawa… byla… zemřela před čtrnácti lety.“
Šokován jsem se zhroutil do křesla vedle Stína.
„Myslím, že by bylo lepší, kdyby mrtvou skutečně zůstala,“ řekl tvrdě a poplácal mě po rameni. „Až se seberete, odeberte se na můstek. Do deseti minut tam budu. Navíc mám pocit, že se Mistr Champbacca vrací na loď.“ Vzal zničený kus oblečení, vstal, vydal se do své kajuty a nechal mě se dostávat z šoku. Zůstal jsem pár minut sedět na místě. Přijel ke mně lékařský droid a chtěl mě nějak diagnostikovat. Odehnal jsem ho.
Alger žije. Ona žije. Ale propadla k temnu.
Jak…
Viděl jsem ji umírat. Cítil jsem, jak se vytrácí ze Síly. Cítil jsem, jak z ní vyprchal život. Prostě jsem tenkrát věděl, že je mrtvá. Dlouho jsem její tělo hledal. Ale nenašel.
To prostě není možné…
Třeba je to jen shoda jmen…
Tak nějak jsem podvědomě tušil, že ne…
Můj omyl, že jsem ji tam tenkrát nechal a přežila… mi udělalo silný šrám na duši.
To že propadla temnotě… mi zlomilo srdce.
To že mučila jednoho z Jediů… vytvořilo v mé mysli obranou barieru.
Zjistím, co se jí stalo. Přivedu ji na světlo. Nebo ji v tom nejhorším případě zničím.
Je to má chyba a je to moje zodpovědnost.
Sáhl jsem po Síle a hledal v ní klid. Zprvu to šlo těžce, ale nakonec se mi klid podařilo najít.
Vyšel jsem z ošetřovny, a po pár minutách dorazil do hangáru.
Wookiee tam stále čekal. To, co jsem řekl, se mu nelíbilo. Události, které se tu dnes stali, totiž naše kroky automaticky zavedou na Coruscant. A děti, a hlavně Johauna by na planetě museli zůstat o něco déle. A když tu máme možnost využít jeho lodi, rozhodl jsem se ho poslat hned teď pro děti a Johy, vyzvednout je a dopravit na Coruscant.
„ Wyrrgy mám prosbu, potřebuji, abyste doletěl na Leptosis, vyzvedl mého padawana a další dvě děti. Dopravil je na Coruscant.“
„Teď nemůžu! Musím tu zůstat dokud Jess nebude v pořádku.“
„ Nebojte je pořádku, Mistr Champbacca ji našel, a už sou na cestě sem. Hned jak přistanou odlétáme na Coruscant proto musíte letět hned.“
„ Dobrá.“
„ Díky. Dávám vám své slovo, že vám zařídí, abyste ji na Coruscantu mohl viděl.“ Zavolal jsem za ním. O několik minut později se hangár otevřel, wookieeho loď z něj vylétla, pár vteřin před tím, než do hangáru přistála stříbrná loď Mistra Champbacci.
Topic: [C] Eclipse - Spark of Hope (Read 27667 times)
