Bonus číslo 90 (30. 7. 2014) - Siward

[Simbacca]

Siward, ten historický, kterého si Shakespeare do hry vypůjčil, byl rovněž pěkné kvítko. Už jenom jeho tradovaný nástup k moci, kdy zabil svého předchůdce pár minut poté, co mu byla jeho funkce do budoucna přislíbena, stojí za přečtení, ale nás teď bude zajímat až finální fáze jeho života. Hrabě z Northumbrie totiž skutečně táhl proti historickému králi Mac Bethadovi a během onoho konfliktu přišel o syna Osbjorna. Jakmile mu svědkové potvrdili, že zahynul čestně v boji, tváří v tvář meči nepřítele, údajně prohlásil toto: "To mě činí velmi šťastným, neb žádnou jinou smrt nepovažuji hodnou sebe či mého syna."

A protože to není obyčejné téma ale bonus, budeme psát double drabble. Jo, nic víc, takhle jednoduché to bude.
Zájemci o hardcore verzi můžou tu citaci použít v nezměněné podobě.

[Simbacca]

Čestná činohra

V obrovském divadelním sále panovalo přítmí, jen tu a tam osvětlovalo jeviště několik mdlých červených světel, a na pozadí hrála drsná, ale náležitě ztlumená hudba.
Hudba pomalu ale znatelně nabírala na hlasitosti i zběsilosti, přešla do zuřivého crescenda a během epického vyvrcholení náhle zmlkla. Světla naopak zesílila, takže bylo možno vidět několik postav v tradičních úborech císařovy gardy. Tři vojáci spěchali naproti čtvrtému, který se spíše plazil než že by šel po svých, a pobrukovali si při tom dříve zaslechnutou bitevní melodii. Když se dvě nerovné skupiny střetly, začal nejvyšší z vojáků zpěvně hořekovat v drsném, hrdelním jazyce, ovšem divadlo bylo moderní a vybavené titulkovacím zařízením.
„Bědať! To král náš!“
„Kde můj syn?“ ptal se raněný zadýchaně, nedbaje na své těžké rány.
„On padl, můj králi,“ zazpíval druhý z vojáků.
„Čestně padl, v boji a zbraní nepřítele?“ naléhal král.
„Byl jsem při tom, zemřel dobře a se ctí.“
„Čepelí přímo přes hruď,“ přidal se třetí, pro změnu baryton, „zranění ne nepodobné tomu vašemu, můj pane.“
„To mě činí velmi šťastným, neb žádnou jinou smrt nepovažuji hodnou sebe či mého syna,“ zachraptěl král, skonal a obecenstvo jásalo.

Sečteno a podtrženo, Hamlet bez Claudia byl jedním z nejúspěšnějších klingonských muzikálů všech dob.

Fandom: Star Trek

[Champbacca]

Bruntálstory (2999)

Žil, byl jednou jeden človíček, co spíš byl než žil, a ten to v životě opravdu neměl lehké.
Měřil metr padesát, takže se mu každý smál, každé ucho měl jinak velké a číst se naučil až ve čtvrté třídě, což bylo pozdě i na některé modernější druhy psů. Vyučil se těžařem bahna, protože na planetě Bruntál šlo dělat buď to, nebo lovit šavlozubé žáby, kterých se bál.
Vedl dobrý, byť trochu jednotvárný život přízemního poskoka v dole na bahno a po šesti letech povýšil z nosiče svačin na nosiče svačin a vody. Není tedy divu, že to musel náležitě zapít a že si té noci pořídil dítě s prodavačkou žabích kůží.
Kupodivu ho nevyhnali do lesa, jak bylo dobrým zvykem, ale vychovali z něj něco jako lidskou bytost. Na rozdíl od otce se ve dvanácti rozhodl stát lovcem žab a o tři roky později přišlo jeho otci předtištěné parte.
Syn zemřel během lovu. Ne však zákeřným zubem obří žáby, nýbrž trapně tím, že uklouzl po houbě, spadl do centrální jímky a utopil se v hovnech několika generací Bruntálanů.
Otec ovšem jásal mnohem víc, než kdyby jeho potomek pokořil bájnou žábu Blážu. Jestli totiž něco ze srdce nesnášel, byli to pozéři.

Fandom: Equilibrium 4k

[Jessica Karnis]

Pomsta bude ostrá (2216)

„Je… mi to líto,“ objala Cirkulárka svého otce a byla by snad uronila slzu, nebýt krogankou. Svůj žal a zármutek prožívala vnitřně, navenek si udržovala téměř dokonalou plazí netečnost.
„Jak se to stalo?“ ještě pořád držel v ruce váleček na těsto a měl ruce od mouky.
„Připletli se do nějakých žoldáckých šarvátek. Lobo tvrdí, že mohli utéct…“ pomlkla. Venku to bylo v tyto doby zlé a o přestřelky nebyla nouze.
„Ale neutekli,“ odtušil Grok a povzdechl si. Nikdy si nezvykl na to, že vidí umírat své přátele, kteří prostě vyčerpají svůj životní cyklus. O to víc jen ranila skutečnost, že se dožil dne, kdy bude pohřbívat svého syna, který měl ještě staletí před sebou.
„Neutekli,“zakroutila hlavou, „zbrkle se do toho vložili, hovada.“ Zaskřípala zuby.
„Měli k tomu aspoň nějaký důvod?“ snažil se v tom najít aspoň nějaký smysl.
„Jedna banda do toho prý zatáhla rukojmí z civilistů a té druhé prý nedělalo problém střílet přes živé štíty,“ svěsila ramena a uždibla kousek syrového těsta. „Lobo je na přístrojích, ale přežije. Morbo je ale…“
„To mě činí velmi šťastným,“ rukou na prsou vnímal tlukot svých srdcí, „neb žádnou jinou smrt nepovažuji hodnou sebe či mého syna.“
„Trestná výprava?“ navrhla.
„Zavolej Raubířům.“

Fandom: Mass Effect

[Marshmolko]

Mňamka (nedeľný žolík)

Kdesi v utajenom  údolí tajomného Peru, žilo unikátne stádo lám. Toto nevšedné stádo bolo v blízkom okolí zvery známe najmä tým, že mu nechutila zeleň, ale miesto toho plnilo stádo svoje hladné žalúdky mäsom. Za dlhé stáročia sa od ľudí priučili mnohým metódam na spracovanie mäsa, avšak len jedna im skutočne zachutila.
Jedného roka sa však bohovia nezmilovali a zoslali na lamy ukrutnú zimu. Drobná zver sa poskrývala do nôr a tá väčšia zver poväčšine umrzla alebo sa pokúsila o útek do teplejších krajov. Lamy však prežili. Ich hustá teplá srsť ich ochránila pred chladom. Horšie však bolo, že trpeli dlho nepoznaným hladom. Mäso bolo takmer nemožné zohnať a znížiť sa  k paseniu ako stádo kráv, to bolo pod ich úroveň. Preto si náčelník Lamibal dal povolať svojho najstaršieho syna Hannilama. „Synu, dzi a najdzi jedlo zžívateľné!“ rozkázal mu a tak Hannilam vyrazil na cesty a dlho sa nevracal. Jedla však stále nebolo a tak sa rozhodol. Vrátil sa k stádu a urobil, čo musel. Keď náčelníkovi oznámili, ako sa jeho syn obetoval, hrdo si odpľul a povedal: „To ma činí veľmi šťastným, lebo žiadnu inú smrť nepovažujem za hodnú seba či môjho syna.“ A potom sa zahryzol do šunky.

Fandom: Lamy + šunka