Pláči, tedy jsem
Seděla na břehu potoka a usedavě plakala.
Plakala potichu, plakala v ústraní, plakala ohleduplně, ale taky plakala velice dlouho a velice upřímně. Plakala dokonce tak usilovně a tak dlouho, že ji od samého pláče vybledly kdysi krásně modré oči a potok jejích slz budou brzy probírat děti v zeměpise. Z toho jí bylo velmi smutno, a tak plakala ještě víc, než když tenkrát začala plakat kvůli zlému osudu své rasy a nespravedlnosti světa. Teď, když si na tu zlou dobu plnou temnoty vzpomněla, rozplakala se znovu a plakala a plakala, a jestli neumřela, pláče tam dodnes.
Prostě naprosto typická elfka.
Fandom: Lineage