Paměti

„Dědo, a tys dělal námořníka?“
„Cheche, pancharti, dalo by se říct,“ zakřenil se potutelně starý nord v houpacím křesle. Zimní večery, kdy mu strčili vnoučata na hlídání, byly jako stvořené pro hrdinné příběhy.
No hrdinné… Prostě příběhy.
„Byl jsem i u toho velkýho požáru v docích u Samoty, po kterým tam zavedly všecky ty opatření,“ pokýval děd nostalgicky, „někdo se snažil hasit, jiný odsekávali lodě a posílali je pryč od břehu, aby nechytl i přístav… Všecko to hořelo.“
„I tvoje loď?“
„Loď? Já měl jen vor, ten jedinej teda nehořel, zdrhli jsme na něm, jen co nám došly zápalný lahve.“

Fandom: Skyrim

Byznys

Sotva padawan zahlédl v hangáru obchodníka s bůhvíčím, hned věděl, že u něj udá každý kredit, co má.
„A co máte?“ zajímal se, až když už obhlédl polovinu zboží.
„Pro rytíře Jedi nic menšího než tohle,“ loupla prodejci chtivá jiskra v oku a otevřel dosud utajenou bednu. Padawan nadšeně nahlédl dovnitř.
„Vždyť… To jsou všechno stejné rukavice.“
„Podívejte se pozorněji.“
Padawan se tedy nahnul do bedny… a uviděl.
„No, dobře, tyhle zeleně svítí. Co to znamená?“
„Že jsou lepší.“
„Nevypadají.“
„Ale jsou.“
„A ty modré?“
„Ještě lepší.“
„No… a tyhle svítí růžově.“
„Ty jsou úplně legendární.“
„Tak… já beru všecky.“

Fandom: SWTOR (ale možno adaptovat na většinu MMO, ha)

Noc ve městě

Imperiální legie dostala žold a podle toho dlažba v celé Samotě vypadala. Chlapci se při volném večeru zpili jaksepatří.
„Ty… jižanskej,“ opřel se navátý nord do svého nového kamaráda, když se spolu cik cak potáceli ulicí. „Na todle musim zapomenout. Připomeň mi to, jo?“
„Co?“
„No, ať na to zapomenu. Na tu noc. Ó, bozi, hlavně zapomenout!“
Druhého rána se před kasárnami sešel hlouček naštvaných lidí – a nedožadovali se nikoho jiného než onoho norda, který měl právě nejhorší bolehlav v životě.
„Co po mně chcou?“ obrátil se na svého kamaráda.
„Mám ti připomenout, že to musíš zapomenout.“
„No do prdele.“

Fandom: Skyrim

Na obalení nervů...?

Byla to obvyklá kapitánská řeč – Romeo byl teprve prvák, tedy, zas tak moc jich ještě neslyšel, ale bylo to stejné jako během prvního zápasu. A tak si tak nějak hleděl svého. Jeho úkolem ostatně bylo jen hlídat camrál, no, dalo se toho zkazit hodně, ale k pochopení toho moc nebylo.
A tak si hleděl… něčeho jiného.
„Tak jo, děcka, a kdo byste chtěli obalit nervy cukrem, jsou tady muffiny a tak – hergot, teda, kam se ztratily ty muffiny?“
Romeo se nahlas zakuckal a všichni upřeli pohled právě na něj.
„No ty vole, to je síla.“ Ale byly dobré, to jo.

Fandom: Felix Felicis!
(beru to "ztraceno v tobě", úplně ideální překlad!)

Studentský postesk

Morče vždycky považovalo ty řeči o složitosti českého jazyka za poněkud nadnesené – pak ale začalo český jazyk studovat a zjistilo, že možná takové tvrzení bylo snad i podhodnocené. Nadrtit se pravopisné chytáky a výjimky, to nebyl takový problém – ale teď? Teď dělají Morčeti problém slova.
Slova jsou totiž všeho druhů a všech tvarů, kmen tuhle, sufix, prefix, tvarotvorný formant. Přilepíme tenhle morf a z minulého kmene je kondicionál! Co vlastně toto slovo znamená po alternaci tohoto konsonantu a posunu sémantického významu?
Morče má z těch slov hlavu jako pátrací balon a ani pořádně nestíhá těch sto slov, na kterých záleží.

Fandom: morčecí život (protože už mi to nemyslí)

Dopis pro mou milou

Dalo by se říci, že Temné bratrstvo bylo pro každou špatnost – a Astrid toho za dobu, kdy stála v jeho čele, zažila už mnoho. Nebyla ale zcela připravena na to, co ji čekalo této noci. Vydala se po stopě provedené temné svátosti, ale…
„Nechcete vraždu?“ ujistila se zaraženě, pergamen s předpřipraveným kontraktem už napůl cesty ze záňadří.
Mladík zavrtěl hlavou a podal jí vlastní listinu. Astrid nedůvěřivě přelétla řádky pohledem. Ztuhla. „…a chci vědět, jestli… Miluješ mě? Chlape, co to je?“
„Víte, moje milá… Před rokem zesnula. A vy… jakože se smrtí…“
„To je mimo náš obor,“ odmítla Astrid rezolutně.

Fandom: Skyrim

Člověčina

Khajiit J’Narzo se vracel z úspěšného obchodního jednání zpět k ležení zbytku karavany. Jako obvykle tábořili před městem – byl už večer a vrcholy hor se postupně ztrácely ve tmě. Když J’Narzo vcházel do stanu, v žertu prohodil: „J’Narzo čichá, čichá člověčinu…“
„To bylo jednou,“ ohradila se jeho sestra J’Nazra pohotově.
„Přitáhla sis sem nějakého člověka z města, bylo to nechutné.“
„J’Nazra by to už nikdy neudělala,“ přisadila si sestra a probodla příchozího nevrlým pohledem. Dokonce zavrčela. Jeden by jí až věřil, že se cítí upřímně uražena.
Jenže tu byl jeden háček – a to sice polonahý Nord schovaný v cestovní truhle.

Fandom: Skyrim