Příjemné zpestření (1958)
Schůzky prefektů a primusů byly nuda, zvláště ve chvílích, kdy se jejich řízení ujímal Keilan, který se prostě nedal poslouchat a blekotal o zbytečnostech. Alespoň tak to přišlo Finlaymu, a tak si prostě občas neodpustil menší či větší srandičku. Dnes se ale nijak potutelně netvářil, vlastně vypadal docela znuděně, až to skoro bylo podezřelé.
„Ehm,“ odkašlal si Keilan, „vypadá to, že jsme tu všichni, takže bych s dovolením zahájila… zahájila…“ Následovalo zamračení. „Říkala jsem, že… Chtěla jsem… Na mysli jsem měla…“ Dobře, to už bylo prostě podezřelé. Viníka nemusel hledat dlouho, stačilo se podívat na Finlayho, kterak se dusil smíchy.
Fandom: Felix Felicis!