Rychlý dráp byla kocábka, která klamala trupem, a i když měla do Jungle Jetu daleko, nemohli si na ni stěžovat. Jessica měla nohy nahoře, Simba tu kocábku řídil podobně ležérně a víceméně lelkovali.
Nákladový prostor byl plný sudového piva, které vezli do Zeleného lampionu, a také úlovků z jedné hrobky. Zápisky sithského zahrádkáře byly zajímavé a Miu by to mohlo i zajímat, když má tu masožravou pampelišku.
Byli by proletěli soustavou, zadali souřadnice k Miu Leptonis IV a tradá, ale zapípal jim příchozí hovor.
[„Na cestě domů?“] zabručel Champieho hlas a Simba radostně výskl.
[„Jo, budeme tam za pět hodin.“]
„Ahoj, Champie,“ pozdravila Jess a protáhla se na křesle jako kočka.
[„Na to radši nesázej. Jess? Mám tu něco, co by tě mohlo zajímat.“]
„Poslouchám.“
[„V Chrámu se po tobě někdo sháněl.“]
„Cywe, to mi něco připomíná,“ podívala se na Simbu, který neměl stopu, ale aby ne. Když se totiž posledně v Chrámu někdo sháněl, tak z toho byl právě Simba.
[„Neboj, je to tvoje bývalá spolubydlící. Chceš to přeposlat?“]
„No… jasně,“ Jess shodila nohy a zavrtěla se nedočkavostí a očekáváním. Nikki se po ní sháněla? Její nejvíc nejlepší kamarádka z dětských let v Chrámu byla jejímu srdci stále blízká, i když už se dva roky neviděly a neměly žádný kontakt.
[„Posílám, dejte pak vědět, jak to dopadlo, ať stihnu včas nachystat dětský pokojíček.“]
Spojení s Champbaccou se přerušilo a během vteřiny se na terminále objevila přeposlaná zpráva, která byla adresovaná Jessice.
„Dívej se na cestu,“ upozornila padawana, který teď spíš zvědavě pokukoval, co jí to přišlo zajímavého, „povím ti, o co jde, až si to přečtu.“
[„Rozkaz!“]
Drahá Jess,
válka je peklo a v pekle se jeden dokáže ztratit a udělat věci, kterých by jinak nebyl a neměl být schopen. Jedné takové věci jsem se dopustila i já a nemám nikoho jiného, na koho bych se s tím mohla obrátit. Snad nebude už moc pozdě, až si tuto zprávu přečteš… Nikki
„Co ta trubka…,“ mumlala Jess a sledovala upřeně zprávu, jakoby z ní snad mohla zjistit více, než kolik v ní bylo. Snažila se číst mezi řádky, ale neviděla nic zvláštního.
[„Už to máš?“] vyrušil ji Simba z přemýšlení a ona zvedla hlavu. Loď se nepohybovala, průzor mířil do černoty vesmíru a určitě byli již připraveni ke skoku domů.
„Moje nejvíc nejlepší kamarádka z Chrámu má nějaké problémy.“
[„Takže jí letíme pomoct?“]
„Jenže tu není napsáno, kam letět,“ naštvaně plácla rukou k textu.
[„Koukala jsi do předmětu zprávy?“]
„Jasně, že… Talus. Letíme na Talus.“
***
Talus byla hezká planeta, válka se jí netýkala a provoz na oběžné dráze byl vysloveně čilý. Jess vyslala signál, který se používal v Řádu, a během pár vteřin se jim nazpět ozvaly jedny hyperprostorové kruhy. Někde tu byl Jedi se svou Deltou, o tom nebylo pochyb. Simba nechal Rychlý dráp opisovat orbitu a Jessica se uvolnila a nechala na sebe působit Sílu. Trvalo to asi půl hodiny, než k ní doklouzaly náznaky a posléze jasné impulsy.
„Mohl bys prozkoumat tuhle oblast kolem těch hor, prosím?“ otevřela oči a ukázala na mapu planety pod nimi. Simba nezahálel a pozapínal pokročilé skenery, které tato kocábka měla. Netrvalo to nijak dlouho a Simba zabořil prst na malý bod na displeji.
[„Tohle vypadá jako něco, co hledáme.“]
„Ukaž,“ naklonila se k němu a prohlížela si okolí lodě. U stíhačky neměli jak přistát, ale čtyři kilometry od ní bylo stavení, které vypadalo jako horská salaš. „Leť sem.“ Ukázala a rozdýchávala nervozitu.
Simba neměl důvod odporovat a bez potíží proletěl atmosférou planety a travnaté svahy horských svahů se k nim přibližovaly tak, že už během pár minut kroužili nad stavením. Chlupatý pilot se dal do přistávání kus od budovy a plotu, kde se právě páslo stádo ovcí. Plocha se sice svažovala, ale byla jinak rovná, a i když byl při dosednutí trochu nejistý, obešlo se to bez problémů. Hydraulika vzpěr je vyrovnala jak jen to šlo a než otevřeli rampu, oba cítili, že v obydlí, z jehož komínu lenivě stoupal dým, se nachází nejspíš dva jedinci citliví k Síle.
Neohroženě tedy vykročili k vstupním dveřím doprovázení bečením ovcí, kterým se moc nelíbilo, že tu jsou cizinci, a ta ovčácká ťava vypadala, že by je byla schopná roztrhat na cáry. Simba na ni ale promluvil, hodil jí nějakou ňamku, ze které si předtím půlku odkousl, a bylo po hysterčení.
Vzduch tu byl opojný a lahodný. Upíjela ho plnými doušku po hodinách v lodi a krok za krokem se blížila. Cítila, jak se ty dvě aury začaly přibližovat.
„Tys vážně přišla!“ výskla rohatá Togruta vyloupnutá na prahu domu a Jess málem trefilo.
Dřív než samotnou Nikki totiž viděla obrovskou vybouleninu, která zaplnila rám dveří, a až za ním se objevila tvář její kamarádky. Strhaná, ale usměvavá tvář těhotné ženské v posledních dnech či hodinách před porodem.
„To mě poser…“ hlesla konsternovaně Jess a nemohla spustit oči z toho obrovského břicha, které se tyčilo pod kamarádčinými ňadry.
„Pojď mě obejmout,“ rozpřáhla ruce Togruta a udělala krok kupředu. Jess byla mimo, neměla slov. Náměsíčným krokem vyrazila ke kamarádce k obejmutí.
„To je to se mnou tak hrozný?“ zavtipkovala těhule, která si nemohla nevšimnout Jessičina zaražení. „Asi jsem to neměla s těmi hambáči přehánět.“
„Nebo s čůráky,“ vypadlo Jess, prohnutě objala Nikki a doufala, že ji nemačká moc, aby jí neporodila na nohy. Měla se před výstupem obout!
Nikki její jadrný komentář přešla mlčením a omluvně pokrčila rameny.
„Bylo toho na mě moc. Tahle válka… a když jsem pak …“
„Neospravedlňuj se mi.“ Chytla Nikki za ruce a v duchu si vynadala, že nebyla taktnější. „Neudělala jsi nic špatného, ne?“
„Děkuju.“
„Co to bude?“
„Nevím, nikde jsem s tím nebyla.“
[„Dobrý den, já jsem tady taky,“] ukázal se Simba u Jess, v pacce olízanou kamennou sůl pro ovce. Když spatřil togrutí břicho, uznale přikývl. Takhle přejedenej tedy ještě nikdy nebyl!
„Jé, to je tvůj-.“
„Padawan,“ usmála se a přikývla. „Shyriiwook ses furt nenaučila, viď?“
„Stále ne.“
„Mno, nějak se domluvíte. Po cestě do nemocnice.“
„Tak to vůbec,“ couvla Nikki a málem zakopla o práh. Couvala jak upír před sluncem. „Nesmí se to dozvědět!“
„Zbláznila ses? Co tu chceš jako dělat, až se to začne drát na svět, hm?“
„Pomůžeš mi s tím.“
„Tak to určitě. Zná tě tu někdo?“
„Jeden bača, Far’Kajo.“
„Kde žije?“
„Patnáct kilometrů odsud. Jednou týdně se tu staví a optá se, jestli něco nepotřebuju.“
„Máš na něj spojení?“
„Jo, ale-.“
„Simbo, dojdi nakrmit všechnu zvěř a pak pošli zprávu jedinému uloženému kontaktu, co Nikki uvnitř na konzoli má. Napíšeš sousedovi-.“
[„Je mi to jasný, provedu!“] Zasalutoval a rozběhl se zpět za zvěří.
„Letíme pryč,“ zodpověděla nevyřčenou otázku togrutské těhule a nabídla jí rámě. „Já tě rodit nebudu a už určitě né tady. Vezmu tě domů. Táta s tím má větší zkušenosti.“
„Řád, nesmí se o tom dozvědět. Přišli by si pro ni…“
„Takže to bude holčička?“ zasmála se Jess. „Neboj, budete v bezpečí. I před Řádem.“ Na mysl jí přišla Champieho vize a neudělalo jí to radost.
Bylo rozhodnuto, vezmou Nikki i s jejím nenarozeným dítětem do enklávy, kde se o ně postarají. Nebyla jiná možnost nebo Jess o jiné ani nepřemýšlela. Do nemocnice by ji nedostala a utajit dítě rytířky Jedi možná nebylo úplně paranoidní.
Zatímco ji podpírala a pomalým krokem ji vedla do Rychlého drápu, Simba se staral o zvířata a k dokonalosti mu chyběl jen slamák.
Jess odvedla Nikki do koupelny a zatímco se Togruta dávala dohromady, ona sama se vydala do obydlí posbírat její věci. Moc toho s sebou neměla, ale světelný meč byl samozřejmostí. Když měla posbíráno, uhašený oheň v kamnech a Simba odeslanou zprávu sousedovi, nalodili se zpět na Rychlý dráp a vyrazili ke hvězdám.
Let hyperprostorem byl ze začátku klidný. Budík ukazoval, že jim zbývá necelých sedm hodin letu, lednička byla naplněná ovčími sýry, které Jess se Simbou degustovali, a Nikki se tvářila spokojeně. Problém nastal až když Simba seskočil ze židle, že dojde Jess pro pivo, a pod nohama mu to hlasitě čvachtlo.
[„Já nic nevylil,“] nahlásil hned, aby to nebylo na něj.
„To můžu potvrdit, vždyť tě kontro-lu-ju,“ Nikčiny oči jí to prozradily dříve než její ústa.
„A-asi mi praskla voda.“
***
„Vážně to ještě nevydržíš?“ koukala na neoblomných šest hodin a dvacet minut zbývajícího letu a modlila se, aby řekla ano.
„Že já píča blbá raději nešla na maliny!“ nadávala bolestí a dýchala u toho jak zápasník sumo.
[„Au, au, au.“] Simbacca se snažil vysvobodit ruku z jejího sevření, ale hydraulický svěrák v dílně mistra Habiliho byl proti tomuhle dětská hračka.
„Věř si, sakra. To dáme!“ nenechala se Jess tak snadno odbýt. „Co takhle něco na bolest? Rum?“
„Vem meč a vyřízni tu bestii ze mě!“ Simba byl takhle maličkej a smířil se s tím, že bude do konce života mrzák bez ruky.
„Aaaaaa!“ agonický křik zalehl těm dvěma uši a Jess už po meči skutečně sahala.
[„Nechci sýčkovat, ale myslím, že to domů nevydrží.“] Rudovláska musela rychle myslet.
„Potřebujeme se spojit s domovem.“
[„V hyperprostoru?“]
„Tak nás zastav a vytoč enklávu. Vydupej si strejdu, že je to fakt vážný, a pusť ho do celé lodi, jo?“ Přikývl.
„Nikki, mohla bys mu pustit na chvilku ruku? On se hned vrátí.“ Upocená přikývla a pomalu, neochotně pustila chlupatou packu. Její majitel bleskem zmizel splnit svůj úkol. „Já dojdu pro nějaké osušky a teplou vodu, jo?“
„Neodcházej.“
„Bude to jen na skok,“ slíbila a pelášila taky.
***
Kalhoty letěly do koše jako první. Opláchla jí zadek a otřela od nečistot a dala pod ní novou čistou osušku.
„V nemocnicích dělaj před porodem klistýr, protože se stává…“
„Pozdě, zase pozdě!“ Byla zakouslá do svého spodního rtu a sledovala upřeně rozkrok Nikki a nevěřila, že by z něj mohla vylézt malá Togruta. Vejít se prostě nemůže. „Jakou máme dilataci?“ podívala se na Simbu. Stáli uprostřed vesmíru, nikde nikdo a spojení s enklávou kvůli složitému šifrování nebylo okamžité.
[„Dvacet vteřin, přibližně,“] konstatoval a otřel zpocené čelo rodičce.
„Nedá se nic dělat, puso. Musíš začít tlačit.“
„Už toho v sobě víc nemám!“
„Hovna už žádný, ale ještě jednoho špunta jo.“
„Nenávidím tě.“
„Bez vykecávání,“ plácla ji po stehně.
„… pak jí přikaž, ať tlačí ze všech sil. A takhle, dokud nebude mimčo venku.“
[„Pokojíček bude hotovej coby dup, nějaký preference ohledně tapety?“] pochechtával se na druhé straně připitý Champie a viditelně se dobře bavil.
„Tlač.“
„Aaaaa.“
„Myslím, že jde růžkama napřed,“ rozšířily se Jess oči a Simba se snažil taky nakukovat, ale dlouho to nevydržel, aby si nezošklivil kečup. Osuška pod ní začala nasákávat krví. „Vedeš si skvěle, kočko,“ pochválila ji, „tlač!“
„Aaaarggh!“
***
Jess se krvavýma rukama snažila otírat oči od slz, které jí zaplňovaly výhled. Strašně krvácela. Strašně a dlouho. Ne Jessica, ale Nikki. Lidská krev nebyla kompatibilní s togrutí a nikde tu pro ni neměli transfuzi. S každou minutou vyprchávala z Nikki krom krve i energie k tomu, aby pokračovala dál. Simbova ruka už dlouho nebyla drcená a spíš on ji musel silně svírat, aby mu nevyklouzla. Život z ní unikal a oni mohli jen přihlížet a modlit se, aby se stal zázrak. Byla to nejdelší hodina v jejich životě. Chlouppek ani Champie nic neříkali, jen hrobově mlčeli a svírali v prackách prázdné lahve.
[„Jess…?“] pofňukával Simba a hledal u mistyně ujištění, že to dobře dopadne.
„Zatlač, Nikki. Ty to zvládneš!“ nutila se k úsměvu.
„Aaaaa!“ křičela máma.
„Ueeee!“ rozřízl to křik něčeho malého a nespokojeného. Rohatá hlava až po krk čouhala z Nikki a oba porodní asistenti se neubránili radostnému úsměvu.
„Tohle bude určitě holčička,“ usmívala se Nikki, ale byla celá bledá.
„To teda bude,“ bulela Jess při pohledu na mimčo. „Teď ale musíš ještě pořádně zatlačit!“
„Jaká je?“
„Je… je nádherná.“
„Párkrát, říkáš?“
„Už jen párkrát. Seber poslední síly a zatlač. Teď! Skvělý, ale musíš víc. Teď! Že ty přemýšlíš, jak se bude jmenovat a zapomínáš, že musíš dorodit, hm? Teď!“
[„Jess…“] zvedla hlavu, otřela si oči od slz a zaostřila na tvář své nejvíc nejlepší kamarádky. Oči měla zavřené, vrásky z námahy a soustředění byly pryč. Vypadala, jako by spokojeně spala. Simba jí zkontroloval tep. Zakroutil hlavou.
„Tati, slyšíš mě?!“ křičela a nemohla to být ona, protože ji paralyzovala skutečnost, že Nikki je mrtvá. „Nikki odešla do věčných lovišť. Mimčo řve a je na půl cesty!“ Těch dvacet vteřin bylo nekonečných.
„Okamžitě ji dostaň ven. Hned!“
Rozhlédla se kolem sebe, co by mohla použít, až jí Simba podal nůž, který přinesl asi z kuchyňky.
Klepající se rukou jej převzala a pokusila se polknout knedlík, který měla v hrdle.
„Raději byses měl otočit… tohle nebude hezký pohled,“ kývla vážně na otesánka a ten bez váhání uposlechl.
Chtělo se jí zvracet a umřít, když nůž zajel do Nikki. Holčička začala vřískat o oktávu výš, asi jí omylem špičko nože rejpla. Pak už to šlo fofrem. Rozřízla Nikčino břicho až k pupku a vytáhla zakrvácené děvčátko z matčina lůna. Zabalila jej do svého županu.
Simba přebral nůž a postaral se o pupeční šňůru.
„Tak co?!“
[„Tak co?!“] ozývalo se z enklávy.
„Brečí, řízla jsem ji nožem mezi lopatkama, ale dýchá. A žije.“ Třásla se a oči měla od slz zarudlé. Další dvacetivteřinové ticho.
„Teď to bude hodně morbidní, ale potřebuje se napít. Nikki by už měla mít mléko. Nech ji napít a zbytek mléka odsaj do nějaké sterilní lahvičky. A upalujte sem!“
Měla plno otázek, nechápala, jak je možné, že se už dávno nezhroutila, ale asi díky výcviku fungovala dál. Sedla si vedle Nikki na pohovku, na které rodila, a přiložila jí novorozenou dcerku k prsu. Křik a dětský pláč ustal. Jess políbila Nikki na čelo a pronesla v duchu modlitbu k Tutattisovi za její duši.
***
Zbytek cesty se nekonečně vlekl. Jess poslala Simbu, ať si jde odpočinout. Sama se pak postarala o mléko a svírala malou v náruči, chovala ji a mumlala snad i nějakou ukolébavku. Přes chladnoucí tělo Nikki přetáhla deku. Z pláče jí visela z nosu nudle, kterou pravidelně utírala do rukávu, a před očima jí utíkaly všechny společné vzpomínky, které s tou trhlou, usměvavou a ze začátku troch zakřiknutou cácorkou prožila. Na prsou teď hřála její dceru, která svou úžasnou mámu nikdy nepozná. Nepozná svou mámu, odkud pocházela, kým byli jej prarodiče... Ani Jess to nevěděla. Možná ani samotná Nikki, kterou Řád přijal jako malého špunta. A zpřetrhal všechny vazby.
Ztrácela se v myšlenkách a už ani neměla co plakat, když se ozval budík, že budou brzy doma. Simba na ni houkl, že se o to postará. Jess nebyla schopná se ani zvednout.
Neletěli do Fogsmeade, zasekli to rovnou u jezera. Do lodě vběhla Yari, Champie, Chlouppek a za nimi i Joyce s Fosh.
První jmenovaná věnovala Jess smutný pohled a opatrně holčičku přebrala. Rudovláska byla tak vyřízená, že by nebyla schopná ani odporovat. Yari zabalenou Torgrutu přitiskla opatrně k sobě, do druhé ruky vzala lahev s mlékem a rychlým krokem zamířila rovnou k Lempixovi, aby se ujistili, že je holčička v pořádku.
Champie se u Jess zastavil a soustrastně jí položil ruku na rameno. Objala ho.
„Je mi to moc líto, Kočko,” převzal si ji Chlouppek. Velmistr se přesunul k synovi, kterého zrovna utěšovala v objetí Fosh.
[„Pojďte, máme ještě něco na práci.”]
[„Nerodí nikdo další, že ne?”] zděsil se Simba.
[„Ne, ale budeme potřebovat dříví,”] odpověděl možná trochu enigmaticky jeho otec a všichni tři vyšli ven do deště.
V lodi zůstali už jen Chlouppek, Zeltronka, Jess a nebožka.
„Dříví?” zeptala se opožděně, až když jí to došlo, Jessica.
„Musíme jí pochovat,” pohladila ji po hlavě Joyce, „jako rytířku Jedi, ne?”
„To jo,” přikývla a odevzdaně se nechala odvádět. Chlouppek za nimi zůstal, aby se postaral o tu nejméně příjemnou součást šamanské profese. Kapky deště Jess trochu probraly a začaly smývat krev.
„Je mi to moc líto.” Joyce nemohla vystát to ticho.
„Kdybych tam neletěla… tak by možná umřely obě a já se to ani nedozvěděla.”
„Ale tys letěla a udělala pro jejich záchranu maximum.”
„Já vím. Děkuju,” políbila ji za chůze na tvář.
„Už víš, co s ní bude dál?”
„Postarám se o ni.” Souhlas či nesouhlas nebylo na místě říkat momentálně nahlas, tak Joyce jen přikývla.
„Jak se jmenuje?”
„Nevím… Nikki umřela dřív, než to stihla říct.”